Jak se účtuje ážio?

Ážio… to slovo mi vždycky znělo tak nějak… složitě. Vzpomínám si, jak jsem se s tím poprvé potýkala při založení mého malého e-shopu s ručně vyráběnými svíčkami. Tolik papírů, tolik čísel… a pak tohle! Ážio! Co to vůbec je? Věděla jsem jen, že s tím souvisí cena akcií, ale jak přesně?

No, a pak jsem se to konečně naučila, alespoň tak trochu. Představte si, že vydáváte akcie. Normální cena je třeba sto korun, ale lidé jsou ochotní platit i sto dvacet. Ten rozdíl, těch dvacet korun na kus, to je emisní ážio. To se pak, jak jsem pochopila, účtuje na pasivní straně účtu 4xx – Emisní ážio. Myslím, že to je něco jako… zisk navíc, ne? Zisk z nadšení investorů, kteří jsou ochotni platit víc, než je ta „normální“ cena. To je super pocit, že?

A co když je to naopak? Když se akcie prodávají hůř, než se očekávalo a cena je nižší než ta nominální? Představte si, že moje svíčky se neprodávají tak dobře, jak jsem doufala. Smutné, ale i tak se to stane. Pak se mluví o emisním disáži. To se pak, pokud jsem to správně pochopila, účtuje na aktivní straně toho samého účtu 4xx. Takže to je… no, vlastně ztráta, nějaký mínus, který se musíme nějak vyrovnat. Vždycky k tomu slouží účet 3xx – Pohledávky za upsaný základní kapitál, tak mi to vysvětlil účetní, ale pořádně jsem to nepochopila. Je to tak nějak…propletené, že? Ale aspoň, že už vím, co to ážio je!

Ach jo, podnikání. Je to jako houpačka. Jednou je to výše, s emisním ážiem, a pak zase dolů, s emisním disáži. Ale aspoň je to vzrušující, že? A aspoň že už ty účty trochu chápu, i když… některé věci mi pořád unikají. Asi bych se měla na to podívat znovu, podrobněji. Možná si najdu nějaký online kurz. To by mi pomohlo.