Jaký je rozdíl mezi DPH a spotřební daní?

DPH vs. Spotřební daň: Dvě tváře nepřímého zdanění

V každodenním životě se setkáváme s různými daněmi, aniž bychom si to vždy uvědomovali. Dvě z nejčastějších jsou daň z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daň. Přestože obě patří do kategorie nepřímých daní, tedy daní, které jsou zahrnuty v ceně zboží a služeb a platí je nakonec spotřebitel, existují mezi nimi zásadní rozdíly.

DPH (Daň z přidané hodnoty): Široký záběr, nízká sazba

DPH je komplexní daň, která se vztahuje na drtivou většinu zboží a služeb nabízených v zemích Evropské unie. Její podstatou je zdanění přidané hodnoty v každém stupni výrobního a distribučního řetězce. To znamená, že každý podnikatel v daném řetězci odvede DPH z přidané hodnoty, kterou k produktu přidal. Koncový spotřebitel pak zaplatí konečnou DPH, která je zahrnuta v ceně. Výše DPH se liší podle typu zboží a služeb a je stanovena zákonem. V České republice se běžně používají dvě základní sazby DPH (nižší a vyšší) a jedna snížená sazba pro specifické druhy zboží a služeb.

Klíčová charakteristika DPH spočívá v jejím širokém záběru. Zahrnuje prakticky vše, od potravin a oblečení přes automobily a bydlení až po služby kadeřnictví, právní poradenství a mnoho dalších.

Spotřební daň: Selektivní přístup, vysoké sazby

Spotřební daň, na rozdíl od DPH, se zaměřuje na specifické druhy zboží a služeb, které jsou považovány za škodlivé pro zdraví nebo životní prostředí, anebo jsou považovány za luxusní zboží. Typickými příklady jsou:

• Alkohol: Lihoviny, pivo, víno.
• Tabákové výrobky: Cigarety, doutníky, tabák.
• Energetické produkty: Benzín, nafta, plyn.
• Sladké nápoje: Některé státy zavádějí spotřební daň i na nápoje s vysokým obsahem cukru.

Hlavní rozdíl od DPH tkví v selektivním přístupu. Spotřební daň se nepoužívá plošně, ale cíleně na vybrané druhy zboží a služeb. Další podstatný rozdíl spočívá ve výši daně, která je u spotřebních daní obvykle mnohem vyšší než u DPH, a má za cíl omezit spotřebu daných produktů.

Shrnutí:

Obě daně jsou nepřímé a platí je koncový spotřebitel, ale jejich cíle a způsob uplatňování se výrazně liší. DPH slouží jako základní zdroj příjmů pro stát, zatímco spotřební daň kombinuje fiskální funkci s regulační, snažící se ovlivnit spotřebitelské chování.