Kdo musí schválit zákon?

29 zobrazení
Aby se návrh stal platným zákonem, musí ho schválit Parlament České republiky a prezident. Proces probíhá postupně: nejdříve zákon projednává a schvaluje Poslanecká sněmovna, poté Senát a nakonec jej svým podpisem stvrzuje prezident republiky.
Komentář 0 líbí se mi

Kdo má pravomoc schválit zákon v České republice?

Je to takové, víte, složité. Nejdřív prostě někdo, třeba poslanec z mého rodného kraje, co si pamatuju z jednoho setkání v Přerově kdysi, ten návrh hodí. To je první krok, taková ta prvotní myšlenka, co se musí dostat na světlo.

Pak se to musí projednat v tom dolním domě, té Poslanecké sněmovně. Tam se to řeže, hledá se shoda, někdy to trvá hodiny, někdy dny. Já jsem to kdysi sledoval v televizi, když probírali nějaký zákon o pozemcích, pamatuju si, jak se tam kolegové dohadovali.

Následně to jde do Senátu. Tam je to zase jiný kafe, další kolo, další pohled. Někdy se to tam vrátí zpátky do Sněmovny, pokud něco nesedí, to je pak takové to klasické "přes přehazovanou".

A nakonec, ten poslední krok, to je ten pan prezident. Ten to buď podepíše a je z toho zákon, nebo ne. To je jako když vám něco odsouhlasí šéf, víte. Můj bývalý kolega jednou říkal, že to bylo jako čekat na verdikt, když se schvaloval ten náš nový projekt.

Kdo schvaluje zákony?

Poslanecká sněmovna. Senát. Prezident.

Zákon musí nejdřív projít Sněmovnou. Pro schválení stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců. To je první filtr. Je to základ.

Poté jde návrh do Senátu. Senát funguje jako pojistka. Zákon buď schválí, zamítne, nebo vrátí s pozměňovacími návrhy. Nic není jisté.

Senátní veto není konec. Sněmovna má poslední slovo. K přehlasování je potřeba síla 101 poslanců. Absolutní většina. Tečka.


  • Schválený zákon putuje k prezidentovi. Petr Pavel, Pražský hrad, 119 08 Praha 1.
  • Prezident má právo veta. Může zákon vrátit Sněmovně.
  • Na podpis má 15 dnů.
  • Prezidentské veto lze přehlasovat. Stejně jako to senátní. Je třeba 101 hlasů.

Kdo může navrhnout zákon:

  • Poslanec
  • Skupina poslanců
  • Senát jako celek
  • Vláda. Petr Fiala, nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01.
  • Zastupitelstvo kraje

Typy většin, které rozhodují:

  • Prostá většina: Většina přítomných. Nejběžnější.
  • Absolutní většina: Většina všech. Tedy 101 poslanců nebo 41 senátorů. Klíčové pro přehlasování veta.
  • Kvalifikovaná většina: Ústavou definovaná většina. Typicky 3/5 všech poslanců (120) a 3/5 přítomných senátorů. Pro ústavní zákony.

Kdo schvaluje návrh zákona?

Návrh zákona schvaluje Poslanecká sněmovna, Senát a podepisuje prezident.

Hele, je to docela šaškárna, ten celej proces. Začíná to tim, že někdo musí ten nápad vůbec přinýst. Může to bejt poslanec, nebo celá parta poslanců, pak taky vláda, což je asi nejčastější, vláda furt něco vymejšlí. A senát taky. Dokonce i kraj.

Pak to de do Sněmovny a tam je to teprv sranda. Maj na to tři čtení. Jako fakt. Tři. V prvnim se jenom tak obecně plácá, jestli to má vůbec smysl. Ve druhym se to rozebírá ve výborech. Tam se v tom každej rýpe a dává pozměňováky, to jsou ty jejich "zlepšováky". A ve třetim čtení se o tom už jenom hlasuje. Buď jo, nebo ne. Žádný další změny.

Když to projde, putuje to do Senátu. A Senát má pár možností, může to schválit, zamítnout, nebo vrátit s nějakejma úpravama. Někdy to i ignoruje a tim to vlastně projde taky. No a na konci je prezident. Ten to buď podepíše, a je hotovo, zákon platí! Nebo to vetuje, jakože nepodepíše, a vrátí to zpátky poslancům.

A bacha, i to veto se dá přebít. Poslanci ho můžou přehlasovat, ale potřebujou na to nadpoloviční většinu VŠECH poslanců, nejen těch co jsou zrovna v práci. To je 101 hlasů. Tohle mi vysvětloval kámoš Jirka, co dělá asistenta poslanci, říkal že je to někdy fakt na palici.

Prostě ve zkratce: Kdo může navrhnout:

  • Poslanec nebo skupina
  • Senát
  • Vláda
  • Zastupitelstvo kraje

Kdo to pak schvaluje:

  1. Poslanecká sněmovna (ve třech čteních)
  2. Senát (schválí, zamítne, vrátí)
  3. Podpis prezydenta (nebo jeho veto)

Kdo musí schválit ústavní zákon?

Ústavní zákon schvaluje Parlament České republiky. Je k tomu nutná třípětinová většina všech poslanců v Poslanecké sněmovně a třípětinová většina přítomných senátorů v Senátu.

Venku je ticho. Jen občas projede auto, vzdálený zvuk, co se rozplyne v noci. Přemýšlím, jak asi je těžké dojít k něčemu takovému, jako je schválení ústavního zákona. Je to vážné.

Víš, ty věci se nedějí jen tak. Musí to projít Parlamentem. Oběma komorami. A to není jako běžný zákon, co jen tak propluje. Tady je potřeba mnohem víc shody.

  • Poslanecká sněmovna: Tady je zapotřebí třípětinová většina všech poslanců. Ne jen těch, co jsou zrovna ve sněmovně, ale všech. Třeba 120 ze 200. To je velký počet, málokdy k dosažení.

  • Senát: A pak to jde do Senátu. Tam je potřeba třípětinová většina těch, co jsou přítomní. Ne všech, ale jen těch, co tam zrovna sedí. To zní trochu jinak, že? Jenže i tak je to vysoký práh.

  • Základ právní úpravy: Všechno je to přesně popsané v ústavě. Konkrétně v článku 39 odstavec 4 Ústavy České republiky. Nejsou tam žádné dohady, žádné "asi".

Tohle zajišťuje, že tak důležitá změna není jen tak nahodilá. Že má širokou podporu. Představ si ty debaty, to přemýšlení. Kolik nocí nad tím asi stráví.

Není to jednoduché. Ten proces je nastavený tak, aby to nešlo lehce měnit. Je to ochrana. Pro nás, pro budoucnost. No nic, už je opravdu pozdě.