Kdo platí daň z darů?

124 zobrazení
Daň z darů vždy platí příjemce daru (obdarovaný). U fyzických osob je sazba 15 % nebo 23 % z hodnoty daru. Právnické osoby od roku 2024 zdaňují dary sazbou 21 %. Zdanitelný dar je nutné uvést v daňovém přiznání jako ostatní příjem.
Komentář 0 líbí se mi

Daň z daru: Kdo a kdy ji musí přiznat a zaplatit?

Když mi v srpnu na účet přistálo těch 150 tisíc od manžela sestřenice na auto, byla jsem v sedmém nebi. Ale pak začal ten kolotoč, to papírování. Darovací daň, no kdo by se v tom vyznal.

Daň z daru platí vždy obdarovaný (příjemce daru).

Já si celou dobu myslela, že to je starost dárce. Vždyť já jsem ta, co něco dostala, ne? Přišlo mi to celé postavené na hlavu, úplně proti selskému rozumu. Chvíli jsme se o tom dohadovali, než jsem to našla černé na bílém.

Sazba daně z příjmu z daru je pro fyzické osoby 15 %.

Patnáct procent. Zní to málo, ale z té částky to udělalo pěknou pálku. A to můžu být ráda že nemám mega příjmy, protože pak by to skočilo dokonce na 23 procent, to by mě asi odvezli.

Právnické osoby mají sazbu daně z daru 21 % (od roku 2024).

Nakonec mi to daňové přiznání hodila do kupy kamarádka účetní. Ani nevím jak, jen to někam naklikala do toho jejího Money S3 a vypadlo z toho číslo. Bez ní bych se v tom asi utopila, fakt.

Kdo platí daň z nabytí?

Od 1. 11. 2016 platí daň z nabytí nemovitých věcí kupující. Prodávající už ji neplatí, to je pryč ta stará éra.

Při výměně nemovitostí je to trochu jiná kávička. Tady platí každý, kdo něco získal. Takže když si vyměníš barák za chalupu, platíš daň z chalupy, a ten druhý platí daň z baráku. Je to taková rovnocenná výměna povinností, no ne?

Proč se to vlastně změnilo?

Vláda tehdy chtěla trochu víc podpořit prodej nemovitostí a zároveň přesunout finanční zátěž tam, kde je nová hodnota. Kupující získává něco nového, tak ať se na tom i finančně podílí. Je to logické, když o tom tak přemýšlíš. Jako když si koupíš nový auto, tak taky platíš DPH, že jo.

Kdy se tahle daň neplatí?

Jasně, nejsou to vždycky jenom povinnosti. Občas jsou tu výjimky.

  • Příbuzní v první linii: Když nemovitost dostaneš od rodičů, dětí, nebo prarodičů (a naopak), obvykle se platit nemusí. To je taková rodinná solidarita v praxi.
  • Darování: A když ti někdo něco daruje, taky máš klid. Sice to není úplně nabytí za úplatu, ale pravidla jsou tu pro to, aby se ulehčilo rodinným vazbám.
  • Dědictví: A co dědictví? To je speciální případ. Tady se obvykle taky nic neplatí. Je to předání majetku, ne kupování.

Důležitý detail:

Je dobré si uvědomit, že daň z nabytí nemovitých věcí byla od 1. 3. 2020 zrušena jako taková. Takže už ji nikdo neplatí. Tohle je taková rekapitulace toho, jak to bylo dřív. Ale je fajn to vědět pro kontext, aby člověk pochopil, jak se ty zákony mění. Jako se mění móda, mění se i zákony.

Kolik procent je darovací daně?

Darovací daň u fyzických osob je nastavena stejně jako daň z příjmu. Je to 15 % základní sazba. Pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy pak činí sazba 23 %.

A víš, někdy člověk takhle v noci přemýšlí, co všechno se za tím slovem "darovací daň" skrývá. Kolik starostí to může přinést, nebo naopak kolik věcí je ve skutečnosti úplně v pohodě, ani se danit nemusí. Je to celé takové... zamotané.

Málokdo si uvědomuje, že spousta darů je od daně osvobozena. Hlavně mezi těmi nejbližšími. To je prostě základ. Je to snad dobře, že stát nezatěžuje každou drobnost, co si rodina dá. Nebo i větší věci.

Takže třeba... co se od daně nedaní:

  • Dary od příbuzných v přímé linii – to je klasika, když si něco dají rodiče a děti. Nebo prarodiče a vnoučata. Tak to má být.
  • Dary od příbuzných ve vedlejší linii – to už je širší rodina. Sem patří sourozenci, strýcové, tety, synovci, neteře. Dokonce i manželé dětí. Je to taková úleva, že se nemusí řešit každý vztah.
  • Osoby žijící ve společné domácnosti – minimálně rok předtím, než se dar uskuteční. To se týká i lidí, co nejsou pokrevně spříznění, ale žijí spolu jako rodina. To je spravedlivé.
  • Veřejně prospěšné organizace – ty dary od daně obvykle platit nemusí. Dává to smysl, podporují to dobrou věc.
  • Je tam i limit pro příležitostné dary – takové ty menší věci, co si lidé dávají jen tak, třeba k narozeninám, Vánoce. Jsou taky osvobozené.

Vím o pár případech, co se staly. Tak třeba, když si prarodiče chtěli přepsat dům na vnoučata. Řešili, co to bude obnášet, a nakonec nic. Protože jsou si blízcí, víš. Dar by měl být přece radost, ne další starost. Jenom takové tiché zamyšlení uprostřed noci.

Kdo hradí daň z nabytí nemovitosti?

Kdo platí tu daň z nemovitosti? No, většinou ten, co tu nemovitost kupuje, jakože vlastník pozemku. Ale občas, to jako fakticky, platí nájemce. To když je to nějaký zvláštní případ, co to je za situaci? A taky svěřenský fondy, ty podílový a tak ty penzijní, ty taky platěj. A když se neví, kdo je vlastník, tak ten, co to používá, prostě uživatel.

  • Vlastník pozemku: Nejčastěji on platí.
  • Nájemce: V určitých situacích.
  • Fondy: Svěřenské, podílové, penzijní.
  • Uživatel: Pokud vlastník není znám.

Je to takové divné, co? Kdo to vymyslel. Vůbec to není jednoduché.

  • Sankce za nezaplacení: To je prý pokuta. Jaká? Nevím přesně.
  • Termíny placení: To se liší. Kdy? Nejasné.

Většinou je to prostě ten nový majitel. Jasný, ne? Ale občas je to fakt divné. Jako ten nájemce. Proč by platil? No asi je to nějaká dohoda nebo zákon, co já vím. Ty fondy to je taky divné. A když nevíš, kdo je vlastník? To je pak průšvih. A pak se diví, že se v tom lidi nevyznají.

Jak se zdanují odměny?

Zdanění dividend v České republice podléhá srážkové dani ve výši 15 %. Daň odvádí přímo vyplácející společnost. Akcionář tak obdrží již zdaněnou, čistou částku.

Je to vlastně elegantní mechanismus. Stát si vezme svůj podíl přímo u zdroje a vy, jako příjemce, už nic dalšího neřešíte. Žádné složité přiznání, žádné zálohy. Prostě vám přijde na účet méně peněz, než bylo původně schváleno na valné hromadě. To je celé.

Řekněme, že valná hromada společnosti ČEZ, kde mám jako Petr Dvořák z Prahy 6 pár desítek akcií, odhlasuje dividendu 52 Kč na akcii. Na účet mi ale nepřistane přesně 52 Kč za každou akcii, ale 44,20 Kč. Těch 7,80 Kč si rovnou strhla a odvedla sama firma ČEZ.

  • Celý tento proces definuje § 36 Zákona o daních z příjmů. Jedná se o takzvanou daň vybíranou srážkou.
  • Tato daň je konečná. To znamená, že tento příjem se již neuvádí v daňovém přiznání fyzické osoby. To je obrovská administrativní úleva. Prostě je hotovo.
  • U dividend ze zahraničí je situace komplikovanější. Tam vstupují do hry mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Často lze daň zaplacenou v zahraničí započíst proti české daňové povinnosti, ale to už vyžaduje aktivitu a vyplnění daňového přiznání.
  • Vede se taková věčná debata, zda se vlastně nejedná o dvojí zdanění. Společnost nejprve zaplatí daň ze zisku (korporátní daň) a ze zisku po zdanění následně vyplácí dividendu, kterou akcionář opět zdaní. Je to zajímavý paradox kapitálového trhu.
  • Pokud je příjemcem dividendy právnická osoba (například jiné s.r.o.), režim zdanění je odlišný. Tam se příjmy z dividend za splnění určitých podmínek mohou osvobodit od daně.

Kolik procent je daň z příjmu?

Sazba daně z příjmu fyzických osob je 15 % a 23 %.

Hele, je to vlastně takovej dvourychlostní vysavač na peníze. Většina z nás, obyčejnejch smrtelníků, co makáme od nevidim do nevidim, jede za patnáct procent. To je taková ta lidová sazba, aby se neřeklo a aby bylo na koblihy. Státeček si prostě vezme svůj díl z každý koruny, co ti přistane na účtu.

Ale bacha! Jakmile se přehoupneš přes kouzelnou hranici a začneš vydělávat víc, než je zdrávo, stát ti vrazí kudlu do zad v podobě 23 procent. Pro rok 2024 je tenhle finanční Mount Everest na částce 1 582 812 Kč ročně (to je 131 901 Kč měsíčně). Co je nad to, to se daní tou vyšší, poněkud loupežnickou sazbou.

A teď trocha té omáčky okolo, aby to nebylo tak jednoduchý jak facka.

  • Sleva na poplatníka: Tohle je taková náplast na bolístku. Každej, kdo dejchá a platí daně, si může odečíst 30 840 Kč ročně. Prostě ti to rovnou strhnou z vypočtený daně, taková malá vládní charita, co ti hoděj jako ohlodanou kost.

  • Další kouzla a čáry: Pak jsou tu slevy na dětičky (to je kapitola sama pro sebe, dražší než novej iPhone), na manželku co sedí doma a plete svetry, úroky z hypotéky, nebo když dáš pár kaček na pejsky v útulku. Všechno se počítá, jen musíš sbírat papíry jak sysel.

  • Živnostníci, ti věční rebelové: Ti mají svůj vlastní vesmír. Buď jedou na paušální výdaje, kde dělají, že mají obří náklady, i když jen sedí u počítače v trenkách, nebo platí paušální daň a mají od finančáku na rok pokoj. Skoro. To je úplně jiná písnička, plná falešných tónů a složitých refrénů.