Kdo podává vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti?

Kdo podává vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti? Dvě cesty ke správnému zdanění

Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti, neboli daně, kterou odvádíme z našich příjmů ze zaměstnání, je důležitý krok k řádnému zdanění. Existují v zásadě dvě cesty, jak se s touto povinností vypořádat: buď se o to postará zaměstnavatel, nebo si poplatník, tedy zaměstnanec, podá daňové přiznání sám. Volba závisí na konkrétní situaci a splnění určitých podmínek.

Zaměstnavatel – roční zúčtování daně

V mnoha případech, a to je pro většinu zaměstnanců nejjednodušší varianta, převezme zodpovědnost za vyúčtování daně zaměstnavatel. To se děje formou takzvaného ročního zúčtování daně. Aby zaměstnavatel mohl toto roční zúčtování provést, musí zaměstnanec splnit několik podmínek. Tou nejdůležitější je podepsané prohlášení k dani, známé také jako růžový papír, u jediného zaměstnavatele. Toto prohlášení se podepisuje obvykle na začátku roku, případně při nástupu do zaměstnání, a umožňuje zaměstnavateli uplatnit slevy na dani, jako je sleva na poplatníka, na děti nebo na manžela/manželku. Důležité je, aby zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani u více zaměstnavatelů současně. Pokud by tak učinil, nemohl by využít výhody ročního zúčtování a musel by si daňové přiznání podat sám. Další podmínkou je, že zaměstnanec neměl v průběhu roku jiné příjmy, které by překročily stanovený limit.

Daňové přiznání – povinnost i možnost

Druhou cestou je podání daňového přiznání samotným poplatníkem. Tato varianta je nezbytná, pokud zaměstnanec nesplňuje podmínky pro roční zúčtování daně zaměstnavatelem. To znamená, že si daňové přiznání musí podat například ti, kteří měli v průběhu roku příjmy ze samostatné výdělečné činnosti (OSVČ), pronájmu, prodeje majetku, nebo kteří pracovali pro více zaměstnavatelů současně a u každého z nich podepsali prohlášení k dani.

Důležitá změna nastala v roce 2023. Zvýšila se hranice pro povinné podání daňového přiznání v případě, že zaměstnanec má vedle příjmů ze závislé činnosti i jiné příjmy. Od roku 2023 je tato hranice 15 000 Kč. To znamená, že pokud zaměstnanec kromě příjmu ze zaměstnání měl i jiné příjmy, například z pronájmu, a tyto příjmy nepřesáhly 15 000 Kč, daňové přiznání podávat nemusí.

I v případech, kdy to není povinné, se daňové přiznání může vyplatit podat dobrovolně. Například, pokud zaměstnanec v průběhu roku zapomněl u zaměstnavatele uplatnit nějakou slevu na dani (například na úroky z hypotéky nebo na dary), může si ji uplatnit v daňovém přiznání a získat tak daňovou vratku.

Závěrem

Výběr správné cesty pro vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti je klíčový pro splnění daňových povinností. Pro většinu zaměstnanců je nejjednodušší cestou roční zúčtování daně zaměstnavatelem. V opačném případě je nutné podat daňové přiznání, a to buď z důvodu povinnosti, nebo pro možnost uplatnění slev na dani. Je dobré si proto ověřit, která varianta je pro vaši situaci nejvhodnější. V případě nejasností je vždy vhodné se obrátit na daňového poradce, který vám s touto problematikou pomůže.