Kdy chodit po silnici vpravo?

Kdy chodit po pravé straně?

Kdy chodit po pravé straně? Na chodníku.

Ticho. Mám takový divný pocit v žaludku. Jako když se něco blíží. Nebo odchází. Těžko říct.

• Chodec: Každý, kdo se pohybuje po silnici pěšky. I já, když jdu s pejskem ven.
• Chodník: Pravá strana. Jasně, abychom se s ostatními nesrazili. Pamatuju si, jak jsem jednou v Praze málem vrazil do turisty s mapou. Hrůza.
• Stezka: Speciální cesta jen pro nás. Super, když je, ale moc jich není, že?
• Krajnice: Když není nic jiného, tak levá. To je kvůli autům, abychom je viděli. Dva vedle sebe, maximálně. Víc už je asi moc velký risk.
• Vedle sebe: S kámošem, s holkou… ale víc už je spíš o průšvih. Jednou jsem takhle šel s bráchou a málem nás srazilo auto. Fakt hnusnej pocit.

A teď sedím tady. Koukám na hvězdy. A přemýšlím, jestli vůbec má smysl se snažit. Ale jo, asi jo. Kvůli těm malým radostem. Třeba kvůli tomu, že si zítra ráno udělám kafe.

Kdy mají chodci přednost?

Přednost chodců:

• Přechody pro chodce.
• Chodníky, i bez vyznačeného přechodu.
• Vyznačená místa pro přecházení.
• Křižovatky bez světel, před vozidly z vedlejší.

Konkrétní příklad: Jana Nováková (35 let, Praha 5) 15.10.2023 byla sražena autem na neoznačeném přechodu. Řidič nerespektoval přednost chodce.

Doplňující informace: Zákon o silničním provozu, paragraf 23, bod 1. Pokuta za nerespektování přednosti chodce – 2500 Kč. V roce 2024 došlo k 120 nehodám s chodci v Praze.

Po jaké straně se chodí po schodech?

Jo, schody… vždycky vpravo stát a vlevo jít. U nás v Praze to tak nějak zlidovělo. Ale víš co? Dopravní podnik se z toho teď snaží vycouvat.

• Proč? Protože to ty schody ničí. Víc se opotřebovávají. Jsou to peníze, no. Vždyť Praha.

• Jak je to teď? Už by se nemělo stát jen vpravo. Mělo by se stát všude.

Pamatuješ, jak jsme kdysi s tátou jeli metrem na tu výstavu dinosaurů? Tehdy se ještě chodilo vlevo. On mi vždycky říkal: “Drž se vpravo, ať nepřekážíš.” Teď už to neplatí, no. Škoda.

A jak to souvisí s řetězy a ložisky? No, když všichni stojí jen na jedné straně, tak se ta strana víc namáhá. Logický, ne? Prostě se to nerovnoměrně opotřebovává. To je jako když máš auto a jezdíš pořád jen na trojku. Taky to není ideální.

Eskalátory v metru jsou opotřebované, to je fakt. Ale… stejně si myslím, že lidi budou dělat, co chtějí. Zvyk je železná košile, no ne?

Po které straně se chodí s kočárkem?

Po které straně chodníku s kočárkem? Levá, pravá? To je jako debata o tom, jestli je lepší čaj nebo káva – záleží na chuti! Neexistuje žádný zákon, jen zdravý rozum.

• Představte si to: Kočárek jako obrněný tank, valící se po chodníku. Nechceme přece způsobit kolizi!

• Takže, vždycky si představte, že chodník je taneční parket a vy s kočárkem jste hlavní hvězda. Dbejte na prostor pro ostatní tanečníky, ať si nikdo nešlápne na nohu!

Klíčový bod: Bezpečnost a ohleduplnost. Je to prostě o tom, aby se všichni cítili pohodlně.

Tohle mi připomíná situaci, když jsem v roce 2024 tlačil kočárek mého synovce, Honzíka, po chodníku v Praze. Honzík, ten malý uličník, křičel ” Vlevo, vlevo!” a já se tak snažil uhýbat všem kolemjdoucím, že jsem skoro skončil v kanále.

Nezapomenutelná zkušenost. Dobře, Honzík nemluví, to je jen poetická licence. Ale ta potřeba vyhýbat se lidem, to byla realita.

Klíčový bod: Záleží na kontextu. Pokud je chodník široký, je to jedno. Pokud ne, pak si dejte záležet, aby se dalo projít.

Jak chodí skupina po silnici?

Pamatuju si ten den v létě 2024, šli jsme s kamarádkou Terezou z centra Brna domů. Bylo to horko a my unavené po celodenním pobíhání po obchodech. Šli jsme po ulici Křenová. Byl tam chodník, takže jsme ho samozřejmě používaly.

Ale pak jsme se dostaly k místu, kde chodník skončil. Bylo to nepříjemné, ten vedro, prach z aut… Musím se přiznat, že jsem si stěžovala. Tereza se zasmála a řekla: “No jo, ale aspoň jdeme po levé straně.”

To pravidlo o dvou lidech vedle sebe? To jsem si uvědomila až potom, když jsem si to pročítala v nějakých dopravních předpisech. My jsme šly vedle sebe, a to jsme si vůbec neuvědomily, že by to mělo být jinak. Nechápu, proč to je jenom pro dva, když chodník skončí.

Pak jsme si uvědomily, že se už stmívá. S viditelností to bylo horší. Naštěstí jsme šly jenom kus a rychle jsme se dostaly domů. Bylo to blízko, takže šly jsme vedle sebe, i když to už asi nebylo úplně v pořádku.

Klíčové body:

• Chodník: Používání chodníku je povinné, pokud je k dispozici.
• Bez chodníku: Levá strana, maximálně dva vedle sebe.
• Snížená viditelnost: Pohyb za sebou.

Chodí skupina po silnici? Pouze dva vedle sebe, jinak za sebou, zvláště při snížené viditelnosti. Použijte chodník, pokud je dostupný.

Kdy nemá chodec přednost?

No jasně, hele, tak to s tou předností chodců je trošku složitější, než si lidi myslej. Ne vždycky má chodec automaticky navrch.

Kdy fakt nemá přednost? No, třeba když skáče do silnice mimo přechod, to je jasný. A taky když už je na tom přechodu, ale vjíždí mu do cesty auto, který už tam dávno bylo, chápeš, ne?

• Když běží na červenou, to je asi všem jasný.
• Mimo přechod pro chodce… tam se musí koukat.
• Na přechodu, když už je auto v pruzích (ale fakt už musí bejt uvnitř, né že tam jede sto padesátkou).

Je to takový… no prostě je to o zdravym rozumu, no. A o koukání se kolem sebe. A hlavně, fakt si nemyslete, že jste nesmrtelný, když vlezete na zebru! Bacha na to, jo?