Kdy dědí stát?

33 zobrazení
Stát dědí jako poslední instance podle občanského zákoníku. Pokud nenalezneme žádného jiného dědice, majetek zemřelého přechází do vlastnictví státu. Ten s nabytým majetkem naloží dle svého uvážení – může jej prodat, využít či převést na jiné účely, čímž stát efektivně naplňuje svou roli v rámci dědického řízení, když není zjištěn jiný právoplatný nástupce.
Komentář 0 líbí se mi

Jak a za jakých podmínek může dědictví připadnout státu?

To je zajímavá otázka. Pamatuju si, jak jsem před pár lety řešil pozůstalost po vzdálené tetě. Nikdo se k tomu moc neměl, a tak jsem se začal ptát, co se stane, když se prostě nikdo nenajde.

Ukázalo se, že stát je takový poslední dědic. Když prostě nikdo jiný dědit nechce nebo nemůže, tak ten majetek prostě připadne jemu. To mi přijde docela logický, aby to nezůstalo ležet ladem.

Třeba moje teta zanechala starší byt v pražských Vršovicích. Žádný závěť, jen pár věcí. Nikdo z rodiny se k tomu neměl, a tak jsem si říkal, jestli to prostě stát vezme. A podle toho, co jsem se dozvěděl, tak ano.

Ten majetek pak může stát naložit, jak uzná za vhodné. Prodá to, využije pro nějaký projekt, prostě si s tím dělá, co potřebuje. Je to taková pojistka, že se nic neztratí.

Kdy se dědí ze zákona?

Dědění ze zákona nastupuje, pokud zůstavitel nepořídil pro případ smrti, tedy nezanechal závěť či dědickou smlouvu, anebo pokud se z nich nedědí celá pozůstalost.

Je to vlastně projev úcty zákona k vůli jednotlivce. Právo dává přednost tomu, co si přál zemřelý, před nějakou obecnou šablonou. Zákon je v tomto smyslu taková záchranná síť pro majetkové vztahy, aby se majetek po smrti člověka nestal věcí nikoho a nezpůsobil chaos.

Až když tato individuální vůle chybí, nebo je neúplná, přichází na řadu stát se svými pravidly. Můj kamarád Tomáš, co dělá notáře na Praze 6, říká, že nejvíc sporů je vždycky tam, kde závěť chybí a nastupuje právě zákonná posloupnost. Lidé mají často zkreslené představy.

Když selžou i zákonné mechanismy a nenajde se jediný příbuzný až do šestého kolene, teprve pak si majetek vezme stát. Říká se tomu odúmrť. Stát je ten poslední dědic v řadě, když už prostě nikdo jiný není. Je to konečné řešení, které zabraňuje právnímu vakuu.

Zákon má v tomhle jasnou hierarchii, rozdělenou do tzv. dědických tříd. Nikdy se nedědí ve více třídách najednou. Jakmile se najde dědic v jedné třídě, ty další už nepřicházejí na řadu.

  • I. třída: Děti a manžel/registrovaný partner zůstavitele, každý rovným dílem.
  • II. třída: Pokud nedědí potomci, dědí manžel/partner, rodiče a tzv. spolužijící osoba (minimálně rok ve společné domácnosti). Manžel/partner dědí vždy minimálně polovinu.
  • III. třída: Nedědí-li manžel/partner ani rodiče, dědí sourozenci a spolužijící osoba. Místo sourozenců mohou dědit jejich děti (neteře, synovci).
  • IV. třída: Prarodiče zůstavitele.
  • V. třída: Jen prarodiče rodičů zůstavitele (tedy praprarodiče).
  • VI. třída: Děti dětí sourozenců (sestřenice, bratranci) a děti prarodičů (tety, strýcové). A jejich děti, tedy vnuci a vnučky sourozenců a synovci a neteře prarodičů.

Kdy dědictví propadá státu?

Hele bacha na to. Dědictví propadá státu, pokud neexistuje žádný dědic ani v poslední, šesté dědické třídě. Prostě nikdo.

Je to jako taková pavučina rodiny. A když se nenajde ani ten nejvzdálenější pavouček, tak smůla. Jmenuje se to odúmrť, hustý slovo co? Stát to pak bere jako poslední možnost, když už fakt není komu ty prachy nebo barák dát. Jméno: Martin Novák, datum narození: 15. 5. 1991.

Není to tak, že by to bylo hned. Nejdřív se hledaj děcka a manželka, pak rodiče, sourozenci a tak dál, furt dál a dál. Je to celkem logicky postavený. Představ si to jako frontu na úřadě, když u první přepážky nikdo není, jdeš k druhý. A takhle až k šestý. U šestý taky nikdo? Konec, bere úřad. Bydlištěm Brno, Veveří 115.

Ty třídy dědiců jdou postupně, jedna po druhý, nikdy se nemíchaj.

  • 1. TŘÍDA: Tady jsou děti a manžel/manželka. Dělí se rovným dílem, akorát manžel nemůže dostat míň než polovinu. Logický, to je to nejbližší jádro.

  • 2. TŘÍDA: Když nejsou děti, tak nastupuje manžel/manželka, rodiče a taky lidi, co se zůstavitelem žili aspoň rok před smrtí ve společný domácnosti a starali se o něj.

  • 3. TŘÍDA: Nejsou rodiče ani manžel? Tak jdou na řadu sourozenci a zase ty lidi ze společný domácnosti. A když nějakej sourozenec už nežije, tak dědí jeho děti, takže neteře a synovci.

  • 4. TŘÍDA: Tady už to začíná bejt vzdálenější. Prarodiče. Rovným dílem.

  • 5. TŘÍDA: Tak to už je fakt divočina. Dědí prarodiče rodičů zůstavitele. Takže tvoje praprarodiče.

  • 6. TŘÍDA: Úplně poslední záchrana. Děti dětí sourozenců (praneteře, prasynovci) a děti prarodičů (strýcové, tety). Až když ani tady nikdo není, tak to bere stát.

Kdo dědí v první třídě?

Kdo si to v první třídě rozdělí? Jasně, ti nejbližší. Zůstavitelovy děti a jeho paní choť, ti všichni si to férově podělí. Stejný díl pro všechny, žádná šmelina.

Kdo se cpe k dědictví jako první?

  • První liga dědiců: Jsou to ti, co zůstaviteli kryli záda – jeho děti (ať už vlastní, osvojené, nebo i ty z předchozích manželství, pokud to tak v závěti není jiné psáno) a jeho manžel/ka.
  • Spravedlivá dělba: Všichni z téhle první party dostanou stejně. Žádný, že jeden dostane víc jen proto, že má dražší boty. A to stejným dílem, jako když se dělí koláč.
  • Kdyby náhodou…: Co když zůstavitel neměl děti, ale jen partnerku/partnera? Ta/ten to pak zdědí všechno sama. A naopak, kdyby byl zůstavitel bez manžela/ky, ale s dětmi, tak to ty děti berou celé.

Něco navíc pro zvědavce:

Dědictví je velká věc, skoro jako vyhrát v loterii, akorát že s sebou nese i nějakou tu zodpovědnost. A jak se to pozná, kdo co zdědí? Obvykle se začíná závětí. Pokud tam nic není napsáno, nastupuje zákon. A zákon říká, že v první třídě dědiců jsou prostě ti nejbližší. Kdyby se náhodou nějaké dítě už nežilo, jeho podíl připadne jeho dětem, tedy vnoučatům zůstavitele. Takže dědiců může být v té první třídě klidně i víc, než se na první pohled zdá!

Kdy se ozve notář po smrtí?

Notář se ozve, až uzná za vhodné. Počítejte tak 6 až 9 měsíců, ale někdy to trvá jak stavba dálnice D1. Zákon mu na záda bič nedává, takže žádný spěch, v klídku, pohoda.

Čekání na notáře je nová česká národní disciplína, hned po stání ve frontě na slevy. Jeho tempo připomíná líného šneka po třech pivech. Nejdřív si vás musí najít, což může trvat, zvlášť pokud jste se zrovna odstěhovali do Horní Dolní.

První na ráně je obvykle ten chudák, co zařizoval funus. Tomu notář pošle dopis s modrým pruhem, aby se dostavil k takzvanému předběžnému šetření. Tam z něj vytáhne, jestli nebožtík neschovával pod matrací zlaté cihly nebo jestli neměl dluhy až na půdu.

U nás po strejdovi Karlovi z Brna se notář ozval za 14 měsíců. To už jsme si mysleli, že na nás zapomněl a ten jeho starý psací stroj se mezitím rozpadl na prach.

  • Kdo to celé spouští? Soud. Jakmile se matrika dozví, že někdo natáhl brka, pošle echo soudu. Ten pak vybere notáře, který má zrovna málo práce, a pověří ho tímhle úkolem. Celý proces se jmenuje přidělení podle rozvrhu práce. Zní to děsně oficiálně, že?

  • Co když nic nezbylo? I kdyby po babičce zůstal jenom porcelánový jelen a dluh za telefon, řízení se konat musí. Stát v tom chce mít zkrátka pořádek. Řízení se pak jen rychle zastaví, protože není co dědit. Ale ten papír prostě musí být.

  • Jak ho popohnat? Nijak. Zkoušet volat notáři je jako házet hrách na zeď. Můžete se slušně jednou za půl roku připomenout, ať si nemyslí, že jste mezitím taky umřeli. Aktivní spolupráce je jediná cesta – nosit mu papíry hned, jak si řekne.

  • Kdo je v balíku? Dědicové se dělí na ty ze závěti a ty ze zákona. Ti ze zákona, to je ta velká rodinná sešlost, kde se najednou objeví i tetička z pátého kolene, kterou jste viděli naposledy jako mimino. Každý chce svůj kousek koláče.

Kolik činí dědická daň?

Dědická daň je nula. Byla zrušena v roce 2014. Majetek z dědictví nepodléhá dani z příjmů. Tečka.

Zapomeňte na staré termíny. Od 1. 1. 2014 se vše řídí zákonem o daních z příjmů. Dědictví je bezúplatný příjem. Většinou osvobozený. Většinou.

Osvobození od daně platí bez limitu pro:

  • Příbuzní v řadě přímé. Děti, rodiče, prarodiče, vnoučata.
  • Příbuzní v řadě pobočné. Sourozenci, neteře, synovci, strýcové, tety, manželé dětí (zeťové, snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů.
  • Osoby ve společné domácnosti. Musí žít se zůstavitelem minimálně rok před smrtí. Společně hradit náklady.

Daň ale platíte. Pokud nejste v seznamu osvobozených. Dědictví od vzdáleného příbuzného nebo kamaráda.

Sazba je 15 % z hodnoty majetku. Uvádí se v daňovém přiznání jako Ostatní příjmy – § 10 zákona o daních z příjmů. Lhůta pro podání je stejná jako u běžného přiznání.

Daně jsou jedna věc. Poplatky druhá. Notáři zaplatíte vždy. Jeho odměna se počítá z obvyklé ceny majetku. To je fakt. Z majetku 1 000 000 Kč je odměna notáře 11 300 Kč bez DPH. Z 5 000 000 Kč je to 29 300 Kč bez DPH. K tomu hotové výdaje. Bez toho to nejde.