Kdy je poplatník a plátce jedna osoba?

Kdy se poplatník a plátce daně slijí v jednu osobu?

V daňovém světě se často setkáváme s pojmy “poplatník” a “plátce” daně. Někdy tyto role zastává jedna a tatáž osoba, jindy jsou oddělené. Pojďme si objasnit, kdy dochází k tomuto splynutí a co to pro danou osobu znamená.

Základní definice říkají, že poplatník je ten, kdo má ze zákona povinnost daň odvést, zatímco plátce je ten, kdo daň vybere a odvede za poplatníka. Typickým příkladem oddělených rolí je zaměstnanecký poměr. Zaměstnanec (poplatník) platí daň z příjmu, ale zaměstnavatel (plátce) mu ji strhává z výplaty a odvádí státu.

Kdy se tedy poplatník a plátce stávají jednou osobou? K tomu dochází v situacích, kdy není žádný zprostředkovatel mezi osobou, která daň dluží, a státem. Osoba v takovém případě sama vypočítá daň, vyplní daňové přiznání a následně daň zaplatí.

Nejčastějším příkladem je osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), ať už se jedná o živnostníka, podnikatele s jinou formou podnikání, nebo osobu vykonávající svobodné povolání. OSVČ si sama vede evidenci příjmů a výdajů, na jejímž základě vypočítá daň z příjmu. Následně vyplní daňové přiznání a daň odvede finančnímu úřadu. V tomto případě je tedy OSVČ zároveň poplatníkem i plátcem daně z příjmu.

Stejný princip platí i u některých dalších daní. Například u daně z nemovitých věcí je majitel nemovitosti (poplatník) zároveň i plátcem daně, kterou sám vypočítá a odvede. Podobně je tomu u daně darovací, kde dárce (poplatník) zpravidla sám odvádí daň.

Splynutí role poplatníka a plátce daně tedy znamená vyšší administrativní zátěž pro danou osobu. Musí se sama postarat o veškeré formality spojené s výpočtem, přiznáním a odvodem daně. Proto je důležité se v daňové problematice orientovat, případně využít služeb daňového poradce, aby se předešlo chybám a sankcím.