Kdy je výpověď považována za doručenou?

Kdy je ta proklatá výpověď vlastně doručená? Tohle mě fakt trápilo, věřte mi. Představte si, jak člověk sedí a čeká, a pořád nic. No a pak se dozvídá tyhle blbosti…

Výpověď je prý doručená, když si ji zaměstnanec osobně převezme. Jasně, to je logické, že jo? Jako kdybych si ji sama z pošty vyzvedla. Ale co když to nejde? Co když je člověk nemocný, nebo na dovolené? Nebo, nedej bože, na cestách někam, kde poštu ani nečekají?

Pak je tu ta druhá možnost… Patnáct dnů. Patnáct dlouhých dnů! To je věčnost! Představte si, čekat takhle dlouho, v nejistotě, nervy na pochodu. Já si to pamatuji, když jsem dávala výpověď v té jedné práci – ta čekání, jestli to opravdu dorazilo, jestli je to v pořádku, jestli se nestalo něco… hrozný. A teď si představte, že po těch patnácti dnech, se to považuje za doručené! To je fakt síla, viďte? Jako by to bylo nějaké kouzlo!

Člověk si tak říká, kdo vymyslel tuhle pravidla, asi mu nikdy v životě nezáleželo na něčem tak důležitém. Asi nikdy nestál v takové nejistotě, jako je třeba čekání na to, jestli výpověď dorazila, nebo ne. Vždyť to mění život! A najednou je to jenom otázka patnácti dnů a… hoooop… doručeno. Trochu absurdní, co? Ale taková už je realita, bohužel.