Kdy se jedná o pracovní úraz?

Kdy se vlastně jedná o pracovní úraz? Tohle je fakt peklo, ta byrokracie! Tři dny neschopnosti? To je směšné! Člověk se sotva nadechne, natož aby se vzpamatoval. Vždyť já si pamatuju, jak jsem si před lety při práci v té pekárně pořezal ruku o ten blbej stroj na krájení chleba. Krvácelo to jak blázen, musela mi to šít sestřička na pohotovosti. A co? Nic. Žádný pracovní úraz. Jenom proto, že jsem se druhý den vrátil do práce? Nesmysl, říkám vám!

Myslím, že by se na to mělo koukat jinak, mnohem líp. Nejenom ty dlouhodobé věci, víte? Kdybych si třeba jenom zlomil prst, třeba při manipulaci s těma těžkýma krabicema v novým skladu – i na ten jeden den, co jsem byl doma, by mi měli uznat nárok, ne? Jakoby to bylo nějaké zanedbatelné, jenom malá pištová událost. Ale co když se to zhorší? Co když mi pak zůstane bolest a já se budu muset léčit ještě týdny, třeba i měsíce? A kdo mi to pak uhradí?

Já vím, že existují nějaké statistiky, že jenom malé procento úrazů je dlouhodobých, někde jsem četl něco o 15% nebo tak… ale tohle je přece jenom o lidech! Nejsou to jen čísla! Je to o bolesti, o starostech, o penězích, co vám chybí. Je to nespravedlivé, vážně! Někdo si v práci zlomí nohu a je na tom hůř, než ten, co si jenom odřel koleno. Ale protože je to krátkodobý, tak to prostě neplatí? To je fakt absurdní. Přece by měla být ochrana pro všechny, ne jen pro ty, co mají fakt smůlu a skončí na dlouhé neschopence. Je to fakt smutné, a pořádně mě to štve!