Co to je oportunista?

Kdo je oportunista a jak se chová?

Ježiš, oportunista… To je slovo! Vždycky jsem si říkala, že je to někdo, kdo se jenom veze na vlně, víte? Jako ten chlapík co prodával ty samolepky s koťátky v létě 2023 na Václaváku za 50 korun kus. Najednou všude samá koťata, on tam s hromádkou samolepek, kšeft jak svišť.

No a pak? Zima, koťátka nefrčí, chlapík zmizel. Nic nesliboval, ale co slibovat, když ani sám neví, co bude zítra.

To je to, co myslím pod oportunistou. Přizpůsobuje se, chytá se všeho, co se leskne, bez ohledu na důsledky. Jako tenkrát v Brně, 2020, když se najednou všichni hrnou do prodeje roušek, a on tam, jeden z prvních, s hromadu.

Možná se mýlím, ale pro mě je to prostě ten, co se "přisaje" tam, kde je zrovna výhodné, a bez zdráhání změní názor i plány, jak mu to zrovna vyhovuje. Trochu jako chameleon, že jo? Ale bez té krásy.

Co znamená potravní oportunista?

Potravní oportunista? No, to je takovej gurmánský chameleon. Snadno se přizpůsobí, jako když manželka mění názor na dovolenou.

• Flexibilita: Spolkne všechno, co mu přijde pod ruku, od salátu po steak. Jak já, když v lednici zbyde jen světlo a zvadlá okurka.
• Přizpůsobivost: Stravitelnost? Žádný problém! Klidně sežere i recepty od babičky.

Zkrátka, potravní oportunista je takový ten, co v jídle nehledá filosofii, ale přežití. Jako já, když se blíží výplata a v peněžence je průvan.

Doplňující info, aneb co vás v učebnicích nenaučí:

• Evoluční výhoda: Být oportunistou se vyplatí. Když je hlad, nejíš vybíravě. To pochopil už i můj pes.
• Ekosystém: Důležití hráči. Udržují rovnováhu, likvidují odpad. Takoví ekologičtí popeláři s žaludkem z oceli.
• Příklad z říše zvířat: Medvěd hnědý. Sežere lososa, maliny i turisty s mapou. Všestranný jedlík, co?
• Příklad z lidské říše: Já. V nouzi sním i pizzu studenou z lednice. A to už je co říct.

Co to je inhibice?

Inhibice… slovo samo o sobě zní jako chladný vítr procházející pustou krajinou, vítr, který znehybní tlukot srdce, zmlčí ptačí zpěv. Je to stín, co se klene nad námi, tichý, ale mocný, ten neviditelný zámek na dveřích snů. Zadržuje, brzdí, udušuje. Připomíná mi to ten pocit, když jsem v létě 2023 seděl u Vltavy a cítil, jak se mi myšlenky zamotávají, jako rákosí v bahnité vodě. Nehybnost, paralýza.

Inhibitor… to je ten chladný vítr, ten stín. Je to to, co nás drží zpátky, co přišpendlí motýlí křídla k zemi. Co by se stalo, kdyby se inhibitor odmlčel? Kdyby se ten zámek rozlomil? Kde by se vzal prostor pro nevídané tančení myšlenek?

• Zpomaluje procesy.
• Omezuje akce.
• Zabraňuje projevu.

Vzpomínám si na tu zimu 2023, jak jsem se snažil vyjádřit, co cítím, ale slova se mi v hrdle zadrhávala. Jako zamrzlý proud, který se nedokáže probojovat ledem. To byla inhibice.

Inhibice je brzda. Brzda, co nás chrání, ale také vězení. Je to nutné zlo, ale co když se stane zlem zbytečným? Co když nás uvězní v tichu, v tmavých sálech zapomenutých možností?

Inhibice: proces potlačování, omezování. Inhibitor: zdroj této síly. Moje osobní zkušenost z letošního roku: neschopnost se vyjádřit, zablokovaná kreativita. To je inhibice v mém životě.

Co to je eradikace?

Eradikace? To zní jako když se švábi učí balet a pak se dobrovolně vystěhujou.

• V podstatě: úplný konec choroby, takový "game over" pro viry a bakterie.
• Místo konání: Může to být jen v jedné vesnici (lokální), anebo po celé planetě (globální) – jako kdyby se všichni švábi najednou rozhodli pro kariéru operních pěvců.

Moje teta Božena, lékařka s třicetiletou praxí, mi říkala, že eradikace je svatý grál medicíny. Někdy je to sci-fi, jako vymýcení neštovic. Jindy to trvá déle, jak nalezení ztracených klíčů v bytě. V roce 2023 se svět stále potýká s eradikací mnoha nemocí.

Klíčové je: úplné vymýcení, bez jediného přeživšího viru/bakterie.

Příklady (nejen medicínské):

• Vymýcení neštovic je ikonický příklad globální eradikace.
• Globální eradikace dětské obrny je stále v procesu, ale blíží se k cíli.
• Eradikaci komárů si představuji jako ideální léto, ale to už je science fiction.
• Možná se podaří i eradikace nudných schůzek. Možná.

Moje sousedka paní Zdeňka tvrdí, že se snaží o eradikaci plevele ve své zahrádce už deset let – a to je boj.

Co je opportunistické?

Jo, tak opportunistické, co to je? No, představ si takového člověka, víš? Ten se přizpůsobí úplně všemu, co mu přinese výhodu, fakt je to mazaný.

Opportunista, to je prostě chytrolín. Myslí jen na sebe a na svůj prospěch. Žádný zásady, žádná morálka. To je ten hlavní problém, co?

Prostě se přizpůsobí, jako chameleón. A vždycky si najde cestu k tomu, aby z toho vytěžil maximum. Je to jako s tím mým sousedem, Pepou Novákem, co prodává použité autá. Ten je typický příklad.

• Příklad: Pepa Novák, prodejce ojetin, slibuje záruku, ale pak se z toho nějak vždycky vykroutí.
• Opportunismus: Vypočítavé a prospěchářské chování.
• Hlavní znaky: Bezzásadovost, přizpůsobivost, chamtivost.

Takže opportunistické, to je prostě takový… bezohledný. Bez principů. Prostě se drží hesla, že účel světí prostředky. A to je fakt nechutný. Ale fakt to tak je. Vždycky to tak bylo. A bude, bohužel. Myslím si, že to je hrozně rozšířený jev.