Jak zapsat národnost?

Jak se správně píše národnost? Velká, nebo malá písmena?

Ježiši, tohle mě fakt zmate. Národnost, státní příslušnost... vždycky jsem to plnil tak nějak intuitivně.

Na úřadech, třeba 19. září 2022, když jsem si vyřizoval papíry na hypotéku (byla to pakárna, věřte mi, banka si účtovala za to "poradenství" 3000 Kč!), jsem psal "Česká republika" - tam to chtěli.

Ale národnost? To už je trochu jiná káva. Myslím, že tam jsem napsal "česká". Teda, snad. Už si nejsem úplně jistý. Bylo to na tom formuláři strašně natěsnaný.

Formuláře jsou prostě utrpení, vždycky mám pocit, že tam něco přehlédnu. To je stres. Kdyby to bylo nějak srozumitelnější...

Jak se píše česká státní příslušnost?

Česká státní příslušnost? No, to je vcelku švanda, jak to napsat do lejstra! Představte si, že jste na úřadě a teď, co tam nacpat?

• Česká republika: Pro puntičkáře, co si potrpí na kompletní výčet – jako když babička sype mák na buchty, prostě všechno!
• ČR: Pro ty, co mají rádi zkratky, protože času je málo a života taky. Taková malá, ale výstižná zkratka, jako když se řekne "jo" místo "ano".
• CZE: Pro světoběžníky, co znají mezinárodní zkratky jako vlastní boty. Takové tajné heslo pro zasvěcené, jako když Pepa z Depa volá na centrálu.

Takže ať už zvolíte cokoliv, buďte v klidu, úředníci to pochopí. Horší by bylo, kdybyste tam napsali "Mordor" nebo "Zapadákov". To by se pak ptali, jestli jste si nespletli formuláře!

A teď, abychom to ještě trošku okořenili, představte si, že:

• Já osobně bych tam napsal "Srdcem Evropan, duší pivař". Ale to asi neprojde.
• Moje teta z Horní Dolní by tam s klidem napsala "Odkud pochází knedlíky". A pak by se divila, že ji nechtějí pustit přes hranice.
• Karel Gott by tam asi napsal "Jsem Čech a tím se chlubím". I když, on už to asi nikam psát nemusí, že?

Takže, jak vidíte, možností je spousta. Ale držte se radši těch oficiálních, ať nemáte zbytečné opletačky. A pamatujte: s úsměvem jde všechno líp, i vyplňování formulářů!

Jak psát národnost?

Národnost? Velké písmeno, hotovo! Češi, Čech, Češka – klasika. Stejně jako Pražan, Brňan, Francouz, Moravan, a dokonce i ten Eskymák, všichni s patřičným respektem a velkým počátečním písmenem. Je to jako s titulky – královna Alžběta II., ne alžběta II. Chápeš? To je prostě slušnost. Jen si představte, že by se někomu říkalo "němec" – no fuj!

Myslím, že to je jako s pejskem, kterému dáte jméno s velkým písmenem, protože si ho vážíte. A národy si vážit musíme. I ten náš, ten zlobivý, ale milý.

• Klíčový bod: Národnostní označení se píší s velkým počátečním písmenem.
• Příklady: Češi, Čechyně, Francouz, Polák, Eskymák (ano, i ten).
• Chyba: psát "češi" je jako volat psa "fifi" - prostě není to v pořádku.

V roce 2023 stále platí pravidlo velkého písmene. Myslím, že to trvá už hodně dávno. Nejspíš od vzniku pravopisu. Nebo ještě dřív! Ale o tom si nejsem jistý. Možná, kdybych studoval historický vývoj češtiny...

Jen pro zajímavost: Petr, můj známý z Prahy, právě řešil podobný problém s popiskem k fotce z dovolené na Krétě. On si dělá srandu z všeho, ale tohle ho naštvalo. No co, pravopis se učit musí. I když někdy je to jako naučit se alfabetu v mandarínštině. Těžké, ale nutné.

Jak se vyplňuje národnost?

Takže národnost… hmm. Vždycky to bylo takové… složité.

• Místo narození, jasně. To je první co se bere, že? Já jsem se narodila v Praze, 27. května 1988. To je fakt.

• Ale pak jsou ti předci… Moje babička z maminky strany byla Slovenska, ale vyrostla v Rakousku. To už je pak co? Slovenskou národnost, rakouskou? To se mi nikdy úplně nepodařilo vyřešit. A děda? Ten byl Čech.

• A kultura? To je… to se mi těžko vysvětluje. Cítím se spíš Česká, i když… vždycky jsem tam měla ten kus té slovenské babičky, víš? Takové… tlumené, ale přece jen tam je. Jako stín.

Národnost se určuje podle místa narození, původu předků a sebeurčení.

Je to prostě věc pocitu. A to je těžké zachytit. Teď už si nejsem ani jistá… co jsem za národnost. Asi Češka. Ale… někdy si připadám jinak. Možná trochu ztracená. Asi to jenom tak je. Víte?

Co se píše jako národnost?

Národnost? To je taková divná věc. Někdy se cítím víc jako občan internetu než Čech. Ale jo, píše se to jako národnost, no ne? A co to vlastně znamená?

• Společné jméno: Jsme Češi, no bóže. Zní to jako název nějakýho druhu sýra.
• Mýtus o původu: To s tím praotcem Čechem? Tak jo, berem to. Ale spíš se cítím jako produkt koloniálu a internetu.
• Historické vědomí: Husité, Masaryk, hokej… Jo, něco si pamatuju. Ale víc mě baví vzpomínat na vtipný memy.
• Kultura: Pivo a knedlíky? Neříkám, že ne. Ale občas si dám radši sushi a kouknu na anime.
• Území: Česko. Krásná země, i když občas si říkám, že by potřebovala trochu víc sluníčka.
• Solidarita: Když se daří hokejkám, tak jsme všichni bráchové. Jinak si spíš hledíme každýho svýho.

Hele, a víte, že slovo národ pochází z latinského natio, což znamená "narození"? Takže vlastně jsme všichni "narození" v nějaký bublině.

A ještě taková perlička: Víte, jakej je rozdíl mezi národností a občanstvím? No, národnost je to, co cítíš, občanství je to, co máš v papírech. Jako rozdíl mezi láskou a svatbou.