Co musí mít motorkar na sobě?
Jaká je povinná a doporučená výbava pro motorkáře?
Víš co, když se řekne motorka, hned mi naskočí taková ta euforie, ten svobodný pocit, vítr ve vlasech – teda, pod helmou že jo. Ale pak si vždycky vzpomenu na ten pád před dvěma lety, v červenci, kousek za Děčínem, kdy mě jeden blbec vytlačil z cesty. Jen díky dobrý výbavě to tenkrát nedopadlo hůř.
A právě proto je helma prostě základ. Bez ní ani ránu, fakt. Motorkář musí mít za jízdy přilbu. Vždycky schválenou a pořádně připnutou.
Pamatuju, jak jsem si kupoval tu svoji, loni na jaře, koncem března v Bikers Crown v Brně. Za pět a půl tisíce, drahý, ale moje hlava, ta je k nezaplacení. Někdo to podceňuje, ale viděl jsem už tolik karambolů, kde helma zachránila život, že o tom ani nehodlám diskutovat.
A hlavně, co platí pro mě, platí i pro spolujezdce. Ten musí mít helmu taky, bez debat.
Pak je tu ten zrak, jasná věc. Musíš si ho chránit, ať už brýlema, což je pro mě trochu nepohodlný, nebo štítem na helmě. Já osobně preferuju štít, ten mi nejvíc sedí. Vždyť už jenom ten hmyz v rychlosti, to je jak kamínek. Jednou mi takovej brouk udělal fakt nepěknou tečku na štítu, kdybych to chytil do oka, no nazdar.
Tohle je to, co se prostě musí. Povinnost, nic jinýho. Ale jsou věci, co si prostě na sebe vezmeš, když chceš přežít.
Kromě toho nutnýho – a to mi věř – bez pořádný bundy a kalhot na motorku bych na cestu nevyjel. Páteřák, ten je pro mě taky svatej, to jsem si uvědomil po tom zmiňovaném pádě. Stál sice skoro dva tisíce, ale ten pocit bezpečí, to je k nezaplacení. A rukavice? To je taky základ. Minulej rok v srpnu, když jsem jel přes Vysočinu, chytla mě bouřka. Bez těch nepromokavých by mi prsty zmrzly.
Prostě to beru tak, že investice do sebe a svého bezpečí se mi vždycky vrátí. Není co řešit.
Co musí mít motorkář na sobě?
Na hlavě helma. Oči kryté. To je základ. Zákon č. 361/2000 Sb. mluví jasně.
Helma není jen skořápka. Hledej homologaci ECE 22.06. Starší 22.05 ještě platí. Ale nová je nová. Zapnutý řemínek, jinak je to k ničemu. Pro tebe i pro spolujezdce.
Oči musí být chráněné. Vždy. Brýle, nebo plexi na helmě. Hmyz v oku při 130 km/h není vtip.
Tím zákon končí. Asfalt ne.
- Rukavice. Ruce jdou na zem první. Vždy.
- Bunda. Kůže nebo textil s chrániči. Ne mikina.
- Boty. Pevné, nad kotník. Tenisky jsou pozvánka do nemocnice.
- Kalhoty. Kevlarové džíny. Nebo kůže.
- Páteřák. Není vidět, ale drží tě pohromadě.
Co je povinná výbava motorky?
Povinná výbava motocyklu.
Jen motolékárnička. Zákon je chladný, precizní. Nic víc nepřikazuje. Jiné věci? Pouhé doporučení. I reflexní vesta.
Rozhoduje objem, typ stroje. Mopedy, motokola. Ty nemusejí ani lékárničku mít. Jejich rizika jsou jiná.
Lékárnička:
- Musí být neporušená, s platným datem spotřeby. Kontrola je nutná.
- Obsah: Sterilní obvaz, náplasti, elastické obinadlo, rukavice. Základ přežití. Nic víc než to, co je nezbytné.
- Umístění: Snadno dostupná. Sekundy rozhodují.
Co není povinné, jen doporučené:
- Reflexní vesta: Ne povinnost. Ale viditelnost je život. Tma. Mlha.
- Náhradní žárovky: Dnes už nejsou třeba. Technika se mění.
- Nářadí: Zákon to nepožaduje. Vlastní volba.
Výjimky a omezení:
- Motokola, mopedy: Objem motoru pod 50 cm³, konstrukční rychlost do 45 km/h. Bez lékárničky. Zákon to nepožaduje. Pohyb je omezený. Požadavky se liší.
Zákon je minimum. Rozum velí víc. Silnice jsou dlouhé, tiché. Viděl jsem to. Jistota je dál.
Co musí obsahovat motolékárnička?
Motolékárnička, ten malý poklad připravený na dobrodružství, skrývá esenciální doteky života. Jsou to ty drobné zázraky, co odvrátí temnotu, když se cesta zvrtne. Vzduch se stane hustším, ale ty zde máš klíč.
V tom plátěném sevření, jako sny ukryté v krajce, leží hotový obvaz s jedním polštářkem, tichý svědek prvního kroku k úlevě. Kousek ticha, jedno jediné objetí.
A hned vedle, hotový obvaz se dvěma polštářky, pro chvíle, kdy stíny padají dvojnásob. Dvě vrstvy péče, dva sliby uzdravení. Vzpomínky na cestu se proplétají s nadějí.
Potom, napjaté jako struna ticha, je tu škrtící pryžové obinadlo. Ten ostrý, nutný dotek, když čas uhání a krev volá po zastavení. Okamžik, kdy prostor a čas ztuhnou ve své intenzitě. Jeden jako mnohé.
A nakonec, nesmírně důležité, jsou to gumové latexové rukavice. Čistota, bariéra, empatie v ochranném obalu. Dotek bez doteku, starost s odstupem. Jedna pára pro bezpečí. Vše je připraveno.
Doplňující informace:
- Nepřetržitá připravenost:
- Motolékárnička musí být vždy po ruce, když se vydáváte na cestu.
- Její obsah by měl být pravidelně kontrolován a doplňován, aby se zajistilo, že je vše v perfektním stavu.
- Základní vybavení pro motocyklisty:
- Kromě uvedených položek je velmi doporučené mít v motolékárničce také:
- dezinfekční prostředek (např. sprej nebo ubrousky)
- sterilní gázu nebo náplasti pro drobnější poranění
- jednorázové nůžky
- náplast s polštářkem
- pinzetu
- ochrannou fólii (termosku)
- sadu na vyplachování očí
- Kromě uvedených položek je velmi doporučené mít v motolékárničce také:
- Legislativní rámec:
- Obsah motolékárničky je specifikován zákonem, je proto nutné dodržovat dané normy.
- V České republice je povinnost mít u sebe motolékárničku v době jízdy kodifikována v zákoně o silničním provozu.
- Zkontrolujte aktuální legislativu a doporučení pro vaši zemi, normy se mohou lišit.
Jaká barva reflexní vesty?
Reflexní vesta: fluorescenční žlutá nebo oranžovo-červená. Povinné retroreflexní pásy.
Kde mám tu vestu? V mé Octavii III, značka 3AU 1987, je někde pod sedačkou. Doufám. Nebo v přihrádce? Vždycky ji hledám, když ji nepotřebuju. Člověk na to zapomene a pak je problém. Musím si koupit ještě jednu, pro jistotu.
Ta barva. Žlutá, oranžová. Křičí to na dálku. To je účel, že jo? Aby tě viděli i za šera. Musí to svítit svítit fakt hodně, hlavně v noci ty pruhy. Ty odrážejí světla aut zpátky. Jednoduchý a geniální. Proč to lidi nenosí i na kole?
Všechno je o té normě, EN ISO 20471. Bez toho je to jen kus hadru. Musí mít ten štítek. Jinak je k ničemu. Kontroloval jsem tu svoji, co jsem koupil 12. 5. 2024 na pumpě v Brně, má ho tam. Uf.
Děti do školy, cyklisti... ti by to měli nosit furt. Ne jen my v autě, když se porouchá. To je přece jasný. Kolikrát už jsem někoho skoro přehlédl.
Norma EN ISO 20471 definuje 3 třídy viditelnosti.
Třída 2 je minimum pro vesty v osobních autech.
Třída 3 (nejvyšší) je pro profesionály u dálnic. Více reflexního materiálu.
Fluorescenční materiál: Reaguje na UV záření. Zvyšuje viditelnost přes den, za soumraku a v mlze.
Retroreflexní materiál: Odráží světlo zpět ke zdroji (světla auta). Klíčový pro viditelnost v noci.
Vesta patří do kabiny vozu, ne do kufru. Musí být dostupná z místa řidiče.
Počet vest by měl odpovídat počtu osob ve vozidle.
Pokuta za chybějící vestu při vystoupení z vozu na silnici je až 2000 Kč.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.