Jak dlouho se hraje prodloužení?

Jak dlouho, sakra, to prodloužení trvá?! Dvacet minut? To je, jako by se čas zastavil. Vážně, dvacet minut! Cítíš to? Tlak, ten strašnej tlak, co na tebe doléhá, když se ti před očima pomalu, ale jistě, odtikává ta věčnost. A pak ta "náhlá smrt," to je fakt vrchol! Jako by to celé záviselo jen na štěstí, na jednom šťastném gólu, na tom, kdo zrovna má hvězdy správně nakloněné. Vzpomínáš si na ten zápas, co jsem hrál s klukama na hřišti za školou? Prodloužení, dvacet minut pekla, a pak – bum! – gól soupeře z absolutně nic. Ten pocit? No hrůza. Já prostě nerozumím tomu systému. Buď standardních dvacet minut, ať se hraje do konce, nebo rovnou ty nájezdy, ale tahle ruleta, to je fakt nespravedlnost! Radši bych čestnou porážku, než takhle prohrát jenom díky náhodě, víš? To je, jako kdyby se losovalo. Je to frustrující, čekáš a čekáš, a pak… prázdno. Prostě, chtělo by to spravedlivější systém. Nemyslíš? Třeba aspoň nějaká jasná pravidla, ne tahle loterie. Třeba nějaká studie o tom, jak moc tohle ovlivňuje výsledek, kolik zápasů bylo rozhodnuto jen takhle, v poslední minutě… kdo ví? Ale já vím, že tohle není fér.