Jak dlouho trvá přesilovka?

Jak dlouho trvá přesilovka? Hokejový časový limit?

Přesilovka, no, to je takové to, kdy jeden tým má víc hráčů na ledě a ten druhej se prostě snaží přežít, ne. Většinou to trvá dvě minuty, když dostane hráč menší trest. To je takový standard, víš.

Ale někdy, když je to fakt vážný, třeba za nějaký velký faul, tak se to protáhne i na ty čtyři nebo pět minut. To už je pak peklo pro ten oslabenej tým, skoro jako věčnost.

Pamatuju si, jak jsem v květnu 2017 na Spartě viděl pět minut přesilovku. Trvalo to snad sto let, než konečně padl gól. Ty nervy, to se nedá popsat. Většinou to končí, když padne gól, to je jasný.

Ten rozdíl ve dvou minutách a pěti minutách je obrovskej. Dvě minuty to ještě jde, ale pět, tam se dá stihnout cokoliv.

Kdy se píská zakázané uvolnění?

Zakázané uvolnění, to je taková ta situace, kdy puk letí přes půlku hřiště jak raketa, ale na cílový bod nedoletí, protože ho nikdo po cestě neolízne jazykem. Píská se to v momentě, kdy puk překoná brankovou čáru a žádný hokejista ho předtím nezdravil hokejkou ani bruslí. Jo, prostě ho pustíš a ono si to letí...

• Kdy přesně? Hned, jakmile puk dosáhne koncové čáry.
• Co se nesmí stát? Žádný dotyk jiného hráče. Jako osamocený výlet na výpravu za lepším životem pro puk.
• Důsledek? Buly v obranném pásmu. Taková malá odměna za „nezodpovědnost“ puku.

Další vychytávky kolem tohohle „pukového exodu“:

• Variabilita: V některých ligách existují výjimky, třeba když tým hraje v oslabení. Tehdy se zakázané uvolnění nepíská. To je jako když máš v práci povolenku k pozdnímu příchodu, protože šéf je dneska v dobré náladě.
• „Hybridní“ icing: Některé soutěže zavádějí pravidlo, které dává rozhodčímu větší prostor pro posouzení. Není to už tak striktní, jestli puk přešel čáru. Hodí se to, když je situace na hraně, jako když se snažíte protáhnout do kina s dětskou vstupenkou.
• Cíl: Cílem tohoto pravidla je zrychlit hru a zabránit pasivní obraně, která by jen nahazovala puk. Takže žádné „hópnout si a doufat“, ale hrát s rozumem.

Jak dlouho trvá parahokej?

Tak jakože, ten parahokej, ten se hraje na tři patnáctiminutový třetiny. Dost krátký, co? To je jako když si dáš rychlej oběd, aby sis pak mohl jít hrát dál. A vejšku těch branek, to je taky jiný, asi o deset čísel menší. Jo a tým, ten má nejvíc patnáct lidí. Třináct v poli a dva gólmany.

Jak dlouho trvá přestávka v hokeji?

Přestávka v hokeji trvá 15 minut.

Celý ten zápas je vlastně hrozná časová past. 60 minut čistýho času, jasně. Ale reálně? Na stadionu jsi klidně dvě a půl hodiny. Někdy i víc. Proč to vlastně trvá tak dlouho? Pořád nějaký přerušení. Icing, ofsajd, fauly.

Hrací doba: 3x20 minut čistého času. To znamená, že se hodiny zastaví pokaždé, když se pískne. Mezi každou třetinou je ta pauza. Přestávka mezi třetinami: 15 minut.

Jmenuju se Petr Novák, bydlím v Praze 6, narodil jsem se 15. března 1991.

Vždycky si říkám, co tam v tý kabině dělají. Asi jim trenér dává sodu. Nebo jenom pijou a snaží se popadnout dech. Na ledě mezitím jezdí rolba a vyhlašujou se nějaký soutěže pro lidi. Nuda.

A pak jsou tady komerční přestávky. Ty to natahujou nejvíc. V NHL je to extrém. Tam je pauza snad každých pět minut hry. U nás v extralize je to taky dost.

Co se děje během té velké přestávky:

• Úprava ledu rolbou. Ta věc je geniální. Vynalezl ji Frank Zamboni, proto se jí tak někdy říká.
• Hráči jdou do kabin, proberou taktiku, doplní tekutiny.
• Zábavný program pro diváky na kostce nad ledem.

Když se nerozhodne v základní hrací době, následuje prodloužení. V základní části se hraje 5 minut 3 na 3. Když nepadne gól, jdou nájezdy. To je další zdržení.

V playoff se prodlužuje po 20 minutách 5 na 5. Hraje se do prvního gólu, tzv. zlatý gól. Zápas tak může trvat klidně pět hodin. To už je fakt jen pro otrlý.

Jak dlouho trvá přestávka ve florbale?

Přestávka ve florbale trvá 10 minut. Mezi třetinami jsou dvě takové přestávky.

Těch deset minut je taková posvátná florbalová chvilka. Dost času na to, aby trenér stihl překreslit celou taktickou mapu Evropy na tabuli, brankář si sundal masku a připomněl si, jak vlastně vypadá přirozené světlo, a zbytek týmu probral, co si dají po zápase k večeři. Je to strategický i mentální reset.

Během přestávek si týmy také mění strany. Není to jen tak pro nic za nic, je to akt nejvyšší spravedlnosti. Jako když doma otočíte matraci, aby se neproležela jen na jedné straně. Takhle má i hřiště šanci být opotřebováno rovnoměrně z obou stran.

Samozřejmě, jako v každém správném sportu, i tady existuje byrokratické okénko. Nějaký „řídící orgán“, což zní jako rada starších z Hvězdných válek, může rozhodnout jinak. Třeba na vesnickém turnaji, kde hlavní sponzor je místní řezník, se přestávka klidně protáhne, protože se čeká na další várku klobás.

A pár dalších perliček z florbalového časomíry:

• Hrací čas jako takový: Standardně se hraje 3x20 minut. Ale pozor! V nejvyšších soutěžích se měří „čistý čas“ (při přerušení se stopky zastaví). Ve vaší okresní lize se to ale nejspíš pustí na „hrubý čas“, aby všichni stihli večerní zprávy.
• Time-out: Každý tým má právo na jeden 30sekundový oddechový čas na zápas. To je přesně ta chvíle, kdy se všichni seběhnou k trenérovi, který na ně 28 sekund řve a 2 sekundy jim stihne říct, co mají hrát. Můj osobní rekord je vypití půllitru ionťáku za 18 sekund během time-outu v roce 2019. Tým sice prohrál, ale já byl hydratovaný.
• Prodloužení: Když je to po 60 minutách plichta, následuje prodloužení. Hraje se na náhlou smrt – kdo dá první gól, bere všechno. Je to nervák, jako když posíláte velmi odvážnou zprávu a čekáte, až si ji dotyčný přečte.

Kdy končí přesilovka?

Přesilovka končí když... no, vlastně, kdykoli se to změní. Třeba když ten oslabený tým dá gól, to je konec. Nebo když si ho dají do vlastní sítě, taky konec. Jo, a taky když skončí třetina, nebo zápas, to je jasný.

Ale ta nevyužitá přesilová hra, to je jiná. To je, když se to táhne, a táhne a táhne, a prostě nic. Prostě tam jsou ty dva chlapi navíc a nic se neděje. Jako když čekáš na autobus a on prostě nejede. To je pak fakt naštvání, ne? K čemu ta přesilovka vlastně byla?

• Konec přesilovky:
  • Gól (oběma týmy, i vlastní)
  • Konec třetiny
  • Konec zápasu
  • Tresty pro oba týmy, které srovnají počet hráčů (třeba 5 na 4, pak oba dostanou malou, je to 4 na 3)
• Nevyužitá přesilovka:
  • Tým s převahou nedá gól po celou dobu přesilovky.
  • Oslabení tým ubrání.
  • Někdy se to bere jako promarněná šance.

Třeba včera v tom zápase Islanders vs. Rangers, to byla fakt tragédie. Rangers měli přesilovku snad dvě minuty, a co? Nic. Jenom tam posouvali puk po mantinelu. Já bych je hned poslal na střídačku. Pak se diví, že prohráli.

Víte, co je ještě horší? Když máte přesilovku a místo gólu dostanete gól do vlastní sítě. To je taková ta absurdita sportu. Jako když si v kuchyni vylijete kafe na nový koberec. Prostě se to stane. A pak se díváte a říkáte si, jak to, sakra?

Jak dlouhá je přestávka v hokeji?

Přestávka v hokeji trvá 15 minut.

Patnáct minut. Člověk by řekl, že to uteče, ale někdy se to vleče. Zvlášť když tam venku je hřiště prázdné a jen ta rolba, taková tichá, pomalá věc, uhlazuje led. Před očima se mi míhá, jak jsem naposled seděl v Ostravě na zimáku, ten chlad, ta vůně ledu... a pak najednou to ticho, co se rozprostře po aréně, když rozhodčí zapíská konec třetiny.

Hráči zmizí, jako by se rozplynuli. Do kabin. Tam, kde se dýchá těžce, kde je pot a napětí. Trenér tam teď nejspíš něco křičí, nebo naopak tiše povzbuzuje. Kolikrát jsem si představoval, co se tam děje, za těmi zavřenými dveřmi. Já si jen tak prohlížím lidi kolem sebe, když se rozsvítí ty neony u stánků s jídlem.

Těch patnáct minut je sice přestávka, ale je to taky důležitá část zápasu.

• Hráči: Jdou si odpočinout, dostat instrukce, doladit strategii.
• Led: Rolba ho vyčistí a uhladí, aby byl co nejlepší pro další hru. Viděl jsem ji nesčetněkrát, když jsem seděl v sektoru F4, řada 7, sedadlo 21, na té mé staré permanentce.

A pak je to zase. Ticho. Jen bzučení rolby, co krouží dokola, pomalu, úmorně. Někdy si dávám jen vodu, abych zůstal ve střehu. Vždyť se to může zvrhnout v prodloužení, v nájezdy, a to pak člověk ani nemrkne. Je to takové nadechnutí před dalším ponorem. Ta přestávka je klíčový moment pro hráče, regenerace, taktické úpravy.

Celý hokejový zápas trvá 60 minut čistého hracího času.

• Ty minuty jsou rozdělené do tří třetin.
• Každá třetina má 20 minut herního času.

A mezi nimi jsou ty tiché patnáctiminutové pauzy. Pro fanoušky je to chvilka na přemýšlení. Nebo na zapomenutí. Záleží, jak se zrovna hraje. Jaký je výsledek, jaký pocit zanechal konec té předešlé dvacetiminutovky. Někdy mám v hlavě jen to skóre, někdy se mi tam míchají vzpomínky na roky dozadu. Vždycky je to stejné. A přitom pokaždé jiné.

Kdy končí přesilovka v hokeji?

Přesilovka v hokeji? To je jako ten moment, kdy zjistíte, že jste si zapomněli koupit popcorn na film, a najednou se objeví hrdina a zachrání situaci! Prostě, když ten tým s výhodou konečně dá gól, přesilovka končí. Je to taková ta sladká odměna za to, že byli o jednoho hráče víc, co si budem.

A teď ta složitější část, jako je výběr správného receptu na svíčkovou: když mají dva hráče navíc (dvojnásobná přesilovka) a dají gól, tak to není úplně konec světa ani přesilovky. Zruší se jen jeden trest – ten kratší. Je to jako kdybyste měli dvě slevy a uplatnili jen jednu, abyste si mohli užít ten pocit vítězství ještě chvilku. Vlastně se tím prodlouží šance na další gólovou smršť, takže je to taková hra na kočku a myš.

• Prosté skórování: Tým s výhodou dá gól = konec přesilovky. Jasný jako facka.
• Dvojnásobná radost (i trest):
  • Gól = zruší se kratší z trestů.
  • Dlouhý trest zůstává, takže šance na další přesilovku žije!

Tahle pravidla jsou jako stará dobrá kamna v babiččině chalupě – na první pohled složitá, ale jakmile pochopíte, jak to funguje, hřeje to! Takže až budete příště koukat na hokej, budete vědět, že ten moment, kdy rozhodčí mávne rukou a ukáže na bránu, je zároveň signálem k úlevě (nebo zklamání, podle toho, na čí straně jste).