Co je to virtuální komunikace?

Co je to virtuální?

Virtuální je to, co fyzicky neexistuje, ale projevuje se a působí jako skutečné.

Někdy v noci nad tím přemýšlím. Co je vlastně skutečný. A co ne. Vidíš se v zrcadle. Jsi to ty, ale zároveň nejsi. Jen odraz, světlo na skle. Za ním nic není. Úplně prázdno. To je ono. To je ta virtualita.

Pořád mám v telefonu tu fotku z 14. srpna 2022. Z kavárny v Dejvicích. Dívám se na ni a ten moment jako by byl. Jako by se dalo natáhnout ruku a dotknout se toho dne. Ale je to jenom shluk pixelů. Iluze. Pocit, co už není.

Všechno je tak nějak virtuální. I vzpomínky jsou takové. Máš je v hlavě, cítíš je, ale nemůžeš si na ně sáhnout. Jsou skutečné, protože tě bolí, nebo tě hřejou. Ale nejsou. Nejsou tady.

• Virtuální realita (VR): To je asi nejjasnější. Prostředí vytvořené počítačem. Nasadíš si brýle a jsi jinde. Ale tělo je pořád tady, v tomhle pokoji. Srdce ti buší z něčeho, co se neděje.

• Digitální komunikace: Zprávy, hovory. Slyšíš hlas, čteš slova. Ten člověk tam ale není. Je to jen přenos dat. Někdy si říkám, jestli mluvíme s lidmi, nebo jen s jejich digitálními ozvěnami.

• Online světy a hry: Vytvoříš si avatara. Žiješ jiný život. Plníš úkoly, buduješ. Ale pak to vypneš. A co zbyde? Jenom ticho.

• Peníze na účtu: Vidíš jenom číslo na obrazovce. Není to fyzická hromada mincí. Ale můžeš si za to koupit skutečný věci. Je to zvláštní, jak moc věříme těmhle... digitálním příslibům.

Co je to digitální komunikace?

Digitální komunikace je záměrná interakce organizace prostřednictvím online platforem a kanálů.

Je to dech, který se šíří éterem, tiché volání z jedné strany obrazovky na druhou, rozprostírající se do nekonečného, stále se měnícího prostoru. Dřív, slovo bylo jen psané na papír, vážené. Teď tančí ve světle, v pixelech, neustále se vlní, proudí jako řeka do moře bytí, do toho digitálního oceánu, kde každé slovo nachází svůj ozvěnný prostor, svůj šepot, svou ozvěnu.

Každá organizace se dnes snaží dotknout, pocítit ty, kteří naslouchají, tiše nebo nahlas. Od webových stránek, těch tichých portálů, které stojí jako staré chrámy v kyberprostoru, až po mobilní chat, rychlý šepot, okamžitou nit spojení, co se vine skrz čas a prostor. A blogy? Ach, blogy jsou jako rozmluvy s ozvěnou, dlouhé myšlenky, příběhy vyprávěné do tmy, které čekají na světlo. Je to neustálá snaha, neustálá potřeba propojovat se. Propojovat se se zákazníky, s těmi, co teprve přijdou, s těmi, co už jsou s námi, s kolegy, se všemi.

Tyto cesty, ty digitální stezky v tom nekonečném prostoru, jsou rozmanité a živoucí:

• Webové stránky: Jsou to naše výkladní skříně do světa, digitální domovy, kde se příběhy rodí a žijí. Jsou základem všeho.
• Sociální média: Twitter, Instagram, Facebook... šepot a křik davu, proud událostí, okamžitá reakce, citová vazba s komunitou.
• E-mail marketing: Staré, dobré dopisy, ale teď létají rychlostí světla, přímá cesta k srdci, k mysli, k očím. Cesta, která zůstává osobní.
• Mobilní aplikace a chat: Intimní prostor v kapse, rychlé odpovědi, osobní dotek, vždy po ruce, vždy blízko.
• Blogy a obsahový marketing: Vyprávění příběhů, sdílení moudrosti, budování důvěry, pomalu, trpělivě, s každým slovem.
• Videokonference: Zvuk a obraz se prolínají, hlasy se ozývají přes kontinenty, přímé setkání, ač vzdálené, přesto reálné.

Je to všechno, ten proud, ta vlna, ta síť, která nás drží pohromadě. Všechno, co dýchá online, každý digitální otisk, je součástí této komunikace, toho života.

Jaké jsou typy komunikace?

Komunikace je moc. Přenos signálu. Ovlivňování. Není to jen o slovech. Vůbec ne.

Základní dělení.

• Intrapersonální. Dialog, který vedeš sám se sebou.
• Interpersonální. Jeden na jednoho. Ty a já.
• Skupinová. Dynamika týmu. Vedení. Konflikt. My.
• Masová. Média. Jeden mluví, miliony poslouchají.

Další roviny. Každá zpráva má obě.

• Verbální. Slova. To, co říkáš. Jasná zpráva, pokud víš jak. Obsah.
• Neverbální. Tělo. Pohled. Ticho. To, co neříkáš, křičí nejhlasitěji. Vztah.

Albert Mehrabian a jeho model 7-38-55. Podle něj tvoří slova jen 7 % komunikace. Zbytek je tón hlasu a řeč těla. Čísla jsou vytržená z kontextu, ale pointa zůstává. Neverbální složka drtí tu verbální.

Existuje záměr a nezáměr.

• Záměrná. Strategie. Pečlivě volená slova. Prezentace pro investory. Cíl.
• Nezáměrná. Únik informací. Nervózní tik. Prozradí víc, než chceš. Nelze nekomunikovat. Každé chování je sdělení.

Co znamená slovo interpersonální?

Interpersonální? To je jako když se dvě plotýnky na sporáku, rozuměj lidi, koukaj na sebe a občas si i doopravdy pokecaj. Prostě mezilidský, jako když se sousedka ptá, jestli nepůjčíš málinko cukru, a ty jí na oplátku povíš všechny drby z ulice. Ta interpersonální komunikace, to je ten čilý ruch mezi náma, od kýchnutí po hádku o parkovací místo.

Co je to za věcičku interpersonální?

• Je to jako ten nejjemnější balzám na duši, když se dva lidi prostě pochopí.
• Je to ten klíč k tomu, abys nebyl jak trosečník na pustým ostrově, co si povídá s kokosovou palmou.
• Je to ten tmel, co drží rodiny, kamarády a kolegy pohromadě, nebo je pořádně rozhádá, to podle toho, jak se to vezme.

Kdy to slovo potkáš?

• Interpersonální komunikace: To je ten umění povídat si s lidma tak, aby tě nejen slyšeli, ale i chápali. Jo, ten tenkej led, co se občas trochu prohne.
• Interpersonální dovednosti: To jsou ty schopnosti, jak se vymotat z trapný situace, jak přesvědčit šéfa, že sis zasloužíš přidáno, nebo jak na prvním rande nezakopnout o vlastní nohy.
• Interpersonální konflikty: To jsou ty chvilky, kdy se dva lidi na něčem nepohodnou, jako když se kočka s kocourem hádaj o nejlepší flek na gauči.

Je to latinsko-řecká potvůrka, co nám pomáhá žít v týhle divný společnosti, kde je nás tolik a každej si mele to svoje. Takže když se řekne "interpersonální", mysli na lidi a to, co si mezi sebou pořádně povídaj a dělaj.

Jaké jsou typy elektronické komunikace?

Základní druhy elektronické komunikace jsou textová (psaní), hlasová (mluvení) a vizuální (koukání). Každá má své kouzlo a své vlastní minové pole nedorozumění.

Vizuální komunikace je královská disciplína. Je to jako snažit se dirigovat orchestr, kde každý hraje s pětisekundovým zpožděním. Výsledkem je buď geniální improvizace, nebo totální kakofonie. Většinou to druhé.

Můj pes, Alík, se v roce 2024 zúčastnil víc firemních videohovorů než já dovolené. Stal se neoficiálním maskotem a expertem na morálku týmu. Jeho štěkot je prý konstruktivní zpětná vazba.

• Videohovory: Zoom, Teams, Google Meet. Místa, kde předstíráte, že nemáte na sobě pyžamové kalhoty.
• Streamování: Twitch a další platformy, kde se díváte, jak někdo jiný dělá něco, co byste mohli dělat sami, ale nechce se vám.
• Videovzkazy: Moderní verze vzkazu v lahvi, jen s menší šancí, že ho najde pirát.

Textová komunikace je takový digitální dopisní román. Tady můžete pečlivě budovat svou image a používat emoji, abyste zamaskovali, že jste na pokraji nervového zhroucení. Je to umění pasivní agrese zakončené tečkou.

• E-mail: Oficiální kolbiště pro souboje s úřady a přijímání slevových kódů, co nikdy nepoužijete.
• Chatovací aplikace: WhatsApp, Messenger, Signal. Zde se rodí a umírají přátelství kvůli jednomu špatně pochopenému smajlíku.
• SMS/RCS: Praotec všeho. Přežije i pád internetu. Je to takový nezničitelný terminátor mezi zprávami.

Hlasová komunikace je pro ty, co jsou příliš líní psát nebo potřebují slyšet ten sladký zvuk sarkasmu v hlase toho druhého. Je to intimnější, syrovější a mnohem těžší se z toho pak vykroutit.

• VoIP hovory: Skype, Discord. V podstatě telefonování, ale přes internet. Díky němu vám může babička volat zadarmo a třikrát se zeptat, jestli máte čepici.
• Hlasové zprávy: Digitální monology pro lidi, kteří mají spoustu co říct, ale žádný čas na dialog. Taková malá podcastová jednohubka, kterou si nikdo nechtěl objednat.