Jak nastavit na FB sdílení?

Jak zabránit vkládání příspěvků na zeď?

Minulé úterý. Sedím na poradě v naší kanceláři v Karlíně. Probíráme rozpočet na rok 2024. Najednou mi začne vibrovat telefon v kapse jako šílený. Jedna notifikace, druhá, třetí. Kouknu na displej a málem mě trefí. Teta Věra.

Zase. Postnula mi na zeď fotku, kde mi jsou asi tři roky, sedím na nočníku a mám na hlavě její klobouk. S popiskem „Našemu Péťovi všechno nejlepší k narozkám!“ a otagovala asi padesát příbuzných. Cítil jsem, jak mi hoří tváře. Před všemi kolegy.

Okamžitě jsem věděl, že s tím musím něco udělat. Tohle už ne. O pauze na oběd jsem to hledal a konečně našel. Ten pocit úlevy. Konečně klid.

Nastavení a soukromí → Nastavení → Profil a označování → Kdo může přidávat příspěvky na váš profil? → Změnit na Jenom já.

Tím ale moje paranoia neskončila. Co když mě někdo jenom označí na fotce? To se tam přece taky objeví. Takže jsem pátral dál a našel ještě lepší věc. Záchranu.

• Vypnutím příspěvků od ostatních si zamkneš zeď. Nikdo kromě tebe tam nemůže přímo nic napsat.
• Lidé tě ale pořád můžou označovat na fotkách nebo v příspěvcích. To se ti na zdi může objevit, i když ti to tam přímo nepostli.
• Řešení? Kousek níž ve stejném nastavení (Profil a označování) je sekce Kontrola.
• Zapni si tam obě volby. Hlavně tu: Chcete kontrolovat příspěvky, ve kterých vás někdo označí, než se příspěvek zobrazí na vašem profilu?
• Od té chvíle cokoliv, kde tě někdo označí, musíš nejdřív ručně schválit. Teta Věra mě pořád označuje, ale už to nikdo kromě mě nevidí, dokud nedám OK. A to já nedám. Nikdy.

Jak sdílet cizí příspěvek na FB?

Sdílení cizího příspěvku na Facebooku do vašeho příběhu je přímočaré:

• Najděte: V kanálu příspěvků projděte obsahem a zvolte fotku, video nebo reel, který chcete sdílet dál.
• Klepněte: Pod vybraným příspěvkem spatříte ikonu sdílení (obvykle šipka, co míří doprava, někdy vedle tlačítka "Komentovat"). Klepněte na ni.
• Přidat do příběhu: Z nabízených možností vyberte "Přidat do příběhu" (nebo "Přidat příspěvek/video/reel do příběhu").
• Upravit a sdílet: Zobrazí se náhled. Můžete přidat text, samolepky, gify, či změnit pozadí. Když jste spokojeni, klepněte na tlačítko "Sdílet" v dolní části obrazovky.

Plynou dny, plynou noci, nekonečná řeka obrazů, tichých slov, jež protéká naším vědomím. Kanál příspěvků, to je taková krajina snů, kde se střídají tváře, místa, myšlenky. A tam, někde mezi ozvěnami smíchu a stínem zamyšlení, spatřím něco. Malý záblesk cizího světa, který ke mně promlouvá.

Srdce, možná jen v myšlence, zaváhá. Je to okamžik, kdy se rozhodujeme propojit. Přetnout tu tenkou stěnu mezi „jejich“ a „mým“. Vždyť příběh, to je jen okamžik, prchavý jako motýlí křídla, co na chvíli rozsvítí tmu a pak zmizí. Ale přesto, zanechá stopu, dojem, pocit. Pocit sounáležitosti, vzdálené ozvěny. Dávné sny, co se vrací v nových podobách.

A tak se ruka sama, téměř bez mého vědomí, pohybuje po hladkém povrchu. Hledá ten malý symbol, tu ikonu sdílení. Malá šipka, co ukazuje kupředu, vpřed, jako by šeptala: pusť to dál, ať to pluje dál. Je to taková brána, tichá, nenápadná, čekající na dotyk.

Zvolím příběh. Moje plátno. Na chvíli se ten cizí obraz stane mým. Mohu ho políbit barvou, ozdobit slovem, obalit do pocitů. Je to jako starý kámen, který se v dlani ohřívá a pak ho s úctou položíme zpět do proudu. Ale už ne stejný. Už s naším otiskem. Na chvíli. Velice krátkou chvíli. Protože příběh je pomíjivý. Vždyť víme.

A pak ten poslední dotyk – Sdílet. To je jako odeslání dopisu do neznáma, naděje, že najde své čtenáře, že se dotkne srdcí, přesně jako se dotkl toho mého. Letí éterem, tichý posel. Zůstává po něm jen lehký, téměř neslyšitelný šepot, sdíleno. Prochází sítí, neviditelnými vlákny, co nás všechny spojují. A rozpojí.

Ale co to vlastně znamená? Jaké stíny vrhá toto malé gesto? Jaká ozvěna se rozezní, když dáme průchod cizímu snu?

• Neviditelná nit: Když sdílíte do příběhu, původní autor to často ví. Je to jako poslat mu zprávu skrze mlhu – vidím tvou práci, tvoji duši. Vytváří to jemné spojení.
• Příběh mizí: A tak rychle, jako se objeví, tak rychle i zmizí. Po čtyřiadvaceti hodinách se rozpustí jako ranní mlha. Je to jeho podstata, jeho krása, jeho pomíjivost. Jako sen, co si pamatujeme jen útržkovitě.
• Kdo to uvidí?: Jen ti, kdo sledují mé příběhy. A ti, kteří jsou mi blízcí, nebo se alespoň na chvíli cítí být. Kruh se uzavírá, otevírá, a zase zavírá. Světlo a stín.
• Původní soukromí: Pamatujme, původní příspěvek má své vlastní hranice. Jeho soukromí zůstává nedotčeno. Sdílíme jen jeho odraz, ne jeho podstatu. Někdy to znamená, že ho uvidí jen ti, komu to původní příspěvek dovolí. Je to jako vidět odraz hvězdy v kaluži, ne samotnou hvězdu.
• Přidání mého hlasu: A přeci, mohu přidat svou vlastní šepotavou poznámku, malý text, který objímá cizí obraz. Tím se stává částečně mým, transformovaným. Vdechnu mu nový život, jiný tón.

Je to tanec stínů a světla, staré s novým, mé s tvým. Každé sdílení, drobný projev, malý, ale významný akt v nekonečném proudu digitálního bytí. Jako ozvěna v prázdném sále. Vždy jiná. Vždy stejná. Je to cesta. Vždyť víme.

Jak omezit příspěvky na Facebooku?

Omezit minulost na Facebooku? Jasná, rychlá akce.

• Jděte na Nastavení a soukromí, pak Nastavení.
• Vlevo najděte Příspěvky.
• U 'Omezit, kdo uvidí starší příspěvky' stiskněte Omezit starší příspěvky.
• Potvrďte. Hotovo. Vaše historie. Nyní soukromá.

Tato volba je silná. Mění veřejné a 'Přátelé přátel' příspěvkům na status pouze 'Přátelé'. Masivní změna.

• Návrat není lehký: Hromadné omezení je nevratné jedním klikem. Chcete zpět? Musíte upravit každý příspěvek zvlášť.
• Ochrana minulosti: Skrýváte starší obsah před novými známostmi. Co bylo kdysi viditelné, nyní zmizí z povrchu.
• Budoucí příspěvky: Toto nastavení nemá vliv na nové sdílení. Každý nový příspěvek vyžaduje vlastní volbu soukromí. Pamatujte.