Jak požádat o vymazání ze SOLUSu?

Uf, ten SOLUS, co? Už jen to slovo mi nahání hrůzu. Jako by se nade mnou vznášel černý mrak. Víte, jak je to nepříjemný pocit, když víte, že tam někde visíte, zaškatulkovaní… A přitom třeba jen proto, že se vám kdysi v životě nedařilo a pár plateb se opozdilo. Jako by to definovalo celého člověka!

Pamatuju si, jak jsem se cítila, když jsem zjistila, že tam jsem. Jako bych byla nějaký… no, radši to ani nebudu říkat. Prostě hrozný pocit. A ta bezmoc! Co s tím? Jak se toho zbavit? Kde vůbec začít?!

No, první krok je asi jasný. Dluhy. Všechny do koruny splatit. Snadnější říct než udělat, že? Vím, o čem mluvím. Ale věřte mi, ten pocit úlevy, když je to za vámi… k nezaplacení. Jako by z vás spadl obrovský kámen.

Pak je potřeba zrušit tu zpropadenou smlouvu. Tohle je taky někdy boj. Vybavuju si, jak jsem se s jednou společností handrkovala… hrůza! Ale nevzdávejte se! Máte na to právo.

A pak ta nejdůležitější věc: odvolat souhlas se zpracováním osobních údajů. Ať si ty informace nechají pro sebe! Kdo ví, co s nimi pak dělají…

Když tohle všechno splníte, měli by vás ze SOLUSu vymazat. Teda, aspoň teoreticky. V praxi to může být někdy složitější. Co když se zaseknou? Co když to prostě neudělají?

V tom případě se obraťte přímo na tu společnost. Zkuste to po dobrém. A když to nezabere? No, pak je tu ještě Úřad pro ochranu osobních údajů. Tam by vám měli pomoct.

Někde jsem četla, že v SOLUSu jsou statisíce lidí. Statisíce! To je šílený číslo, co? Představte si všechny ty osudy, všechny ty příběhy… Každý z nich má svůj důvod, proč se tam ocitl. A každý z nich si zaslouží druhou šanci.

Takže hlavu vzhůru! Není to konec světa. Dá se s tím bojovat. A věřte mi, že ten pocit, když se ze SOLUSu konečně dostanete, je nepopsatelný.