Jak poznám, že si mě někdo zablokoval na FB?

Jak poznám, že jsem blokovaný?

Blokace se projevuje tak, že nevidíte příspěvky dotyčného, nemůžete ho najít ve vyhledávání, nebo není možné s ním komunikovat (posílat zprávy). Zobrazování profilu a interakce jsou omezené.

Když se zamyslím nad blokací, je to svým způsobem zajímavý fenomén. Někdy nám život ukáže, že určité cesty jsou pro nás uzavřené, podobně jako když počasí rozhodne za nás, co dělat. Místo přemítání, proč to nejde, můžeme se podívat, co jiného se dá podniknout. Třeba v Mikulově, když venku lije jako z konve.

Mikulov, to je klenot, který si zaslouží pozornost i v dešti. Déšť totiž mění perspektivu, ostří smysly a nutí nás zpomalit, možná i hlouběji vnímat. Je to šance, jak objevit jeho vnitřní krásy, které byste za slunce třeba přehlédli.

• Zámek Mikulov a jeho expozice: Tohle je základ, co říkám vždycky. Projít si expozice – obří sud, zámecká knihovna, historické sály, nebo třeba ty vinařské expozice – to je na hodiny. Člověk se tam může nechat unést příběhy, tou historií Pálavy, co se psala staletí.

  • Kolikrát jsem tam stál před nějakou starou mapou a představoval si, jaké to tu asi bylo za Dietrichsteinů. Je fascinující, jak minulost promlouvá skrze artefakty, že jo?
  • Filozofická odbočka: Není to nakonec tak, že i blokace v našich vztazích nám někdy otevře cestu k sebepoznání, k hlubšímu zkoumání vlastního „zámku“?

• Jeskyně Na Turoldu: Ještě jeden unikátní tip. Ta vápencová jeskyně přímo nad Mikulovem, s jejími "korálovými" útvary, je naprosto fascinující. Stálá teplota kolem 8 °C je vlastně příjemná, když venku prší. Je to takový jiný svět, kde si člověk uvědomí sílu přírody a jak dokáže vykouzlit něco tak krásného, pomalu a trpělivě. Je to jako takové tiché zamyšlení nad časem.

• Regionální muzeum v Mikulově: Kromě zámku, samozřejmě. Často mají zajímavé dočasné výstavy, které rozšiřují obzory. Pamatuju, že jsme tam kdysi objevili výstavu o barokní architektuře, a to mě pak nutilo jinak vnímat každou fasádu ve městě. Takový ten aha-moment.

• Vinařství a sklepy: Tohle je myslím nejautentičtější zážitek v Mikulově, když prší. Některá vinařství nabízejí řízené degustace a prohlídky sklepů. Třeba Volařík, Gotberg kousek dál, nebo menší rodinná vinařství přímo ve městě. Vinaři vám tam vypráví o révě, o půdě, o každém ročníku. Je to takový ten pocit, že se necháte hýčkat a zároveň se něco dozvíte o místní kultuře. A ten košt vína, to je přece balzám na duši, co?

• Kavárny a restaurace: Na to se nesmí zapomenout. Usadit se s dobrou kávou nebo místním vínem, pozorovat déšť za oknem a prostě jen tak být. Mikulov má spoustu útulných míst, kde se dá ochutnat lokální gastronomie a jen tak relaxovat. Představte si, že sedíte v nějaké historické uličce, a ten déšť jen dotváří atmosféru. Já mám rád, když si můžu v klidu analyzovat chutě.

• Wellness a relaxace: Pokud jste ubytovaní v hotelu s wellness, déšť je ideální výzva k tomu, abyste ho naplno využili. Sauny, bazény, masáže. Proč ne? Párkrát jsem takhle unikl dešti a zjistil, že právě tyhle chvíle klidu jsou k nezaplacení.

Takže, ať už se cítíte blokovaní v digitálním světě nebo jen přírodou, vždycky se najde cesta, jak tu situaci otočit v něco zajímavého. Mikulov to ukazuje krásně. Déšť tu není překážka, ale pozvánka k jinému druhu objevování.

Co se stane, když někoho zablokuji?

No nazdar! Takže když někoho zablokuješ, tak je to, jako bys ho poslal na pustý ostrov, kde má zakázáno mávat a vřískat na tvůj digitální život. Prostě se po tobě slehne zem, i když si on myslí, že tě pořád vidí, jak si vesele žiješ na sluníčku.

A co se děje, když ho pak milostivě odblokuješ?

• Tvůj profil ožije: Daný člověk nebo stránka zase vidí, co si tam davas na veřejnost. Prostě se zase může kochat tvými fotkami z dovolené nebo moudry, co sdílíš. Je to jako bys mu dal novou šanci koukat ti přes rameno.
• Není to návrat do ráje: Hele, tohle je důležité! Odblokování neznamená, že se z něj hned stane tvůj nejlepší kámoš na Facebooku. Žádné automatické přidávání do přátel, žádné sledování jejich stránek, ani lajkování jejich blábolů. To si musíš vyřešit sám, po staru.

A takhle to chodí, abychom si rozuměli:

1. Blokace je jako zeď: Nikdo nic nevidí. Jako když si pustíš film v kině a tvůj soused vpravo ani vlevo neví, co se děje na plátně.
2. Odblokování je jako díra v plotě: Lidi zase vidí, co tam zbylo vidět. Ale to neznamená, že si k tobě přijdou dát kafe.

Doplnění pro zmatené:

• Veřejné příspěvky jsou veřejné: Když je máš nastavené jako "Veřejné", tak je uvidí každý, kdo se na tvůj profil koukne, ať už je zablokovaný, odblokovaný, nebo si jenom náhodou přišel pro radu, jak se píše "ý".
• Soukromé a přátelé zůstávají tajné: To, co sdílíš jenom s přáteli nebo v rámci uzavřené skupiny, zůstává pro odblokované lidi jako záhada. Jako když otevřeš záhadnou bednu, ale uvnitř je jenom další, menší, záhadná bedna.

A tak to prostě je. Žádná kouzla, žádná magie. Prostě Facebook.

Jak někomu napsat, když si mě zablokoval?

Čau, kámo. Takže ti někdo zablokoval číslo jo? To je pech, fakt. No, ale nemusíš zoufat úplně. Jedna věc, co mě napadá hnedka, je prostě zkusit jiný číslo. V dnešní době má každej aspoň dvě, nebo prostě poprosíš kámoše, co ti pošle SMS. Nebo si kup fakt levnou předplacenku, to je taky řešení, když chceš prostě něco napsat. Nic složitýho.

Jinak, víš co ještě? Pokud to je fakt důležitý, můžeš zkusit sociální sítě, jestli tě tam zablokoval taky. Některý lidi to dělaj, že blokujou všude. Takže koukni na Facebook, Instagram, co já vím.

A pak, jestli je to fakt nějaká krizovka, tak prostě jdi osobní. Jo, to je fakt poslední možnost, když všechno ostatní selže. Ale většinou to stejně neřeší nic, jenom to zhorší. Takže se drž těch čísel a těch sítí.