Jak zjistit, koho sleduji na FB?

Kde najdu na FB sledující?

Uf, to je otázka, co mě donutila vzpomenout si na minulou sobotu večer. Fakt. Seděl jsem v obýváku, nohy na stole, no, spíš na takovým starým štokrleti, a na tom mým stařičkým Lenovo ThinkPadu jsem zase proklikával Facebook. Já už ho normálně moc nepoužívám, vážně, ale zrovna mi tam vyskočila nějaká fakt divná reklama a říkal jsem si, sakra, co to sleduju za kraviny? Měl jsem pocit, že mi ten feed prostě exploduje nesmyslama. Bylo asi deset, venku lilo jako z konve, tak jsem si řekl, že si udělám takovej ten digitální úklid.

Prvně jsem chtěl omrknout svůj vlastní profil, jestli vůbec někoho sleduju, co už mě vůbec nezajímá. Tam to je celkem jednoduchý, pamatuju si, že jsem kliknul na svůj profil, pak na Přátelé a tam hned vidíš tu záložku Sleduji. Docela mě překvapilo, kolik tam bylo lidí a stránek, o kterých jsem už ani nevěděl! Měl jsem tam pořád nějakou skupinu pro fanoušky Tamagotchi z roku 2005! Představ si to! Fakt bizár, to jsem hned mazal. To mělo být už dávno pryč, upřímně.

No a pak mi blesklo hlavou, co ta stránka, co vedu s kamarádem Martinem – ta o tom našem malým fotbalovým týmu, víš? Chtěl jsem zjistit, jestli nás sleduje ten novej brankář, co jsme ho nedávno nabrali. To jsem prostě musel jít na stránku týmu, tam to bylo zase jiný. Musel jsem tam najít to políčko s Sledující a pak až z toho vyskočilo Sleduji. Tam jsem ho naštěstí našel, tak jsem měl radost. Fakt jsem se trochu bál, že nás ignoruje, že si z nás dělá srandu, víš? Byl to takovej ten moment, kdy si říkáš, jestli tě lidi berou vážně, nebo ne. Opravdu úleva, když jsem ho tam viděl.

Celý to zabralo asi půl hodiny, možná víc, a musím říct, že jsem se cítil mnohem líp. Konečně jsem měl pocit, že mám svůj Facebook trochu pod kontrolou. Ty starý profily z gymplu, co mi tam pořád vyskakovaly, jsem hned unfollowoval. A taky pár stránek, co už prostě nedávaly smysl. Uf, to byl bordel. Ten pocit, že máš uklizeno, je fakt k nezaplacení, i online.

Jak na to – stručně a jasně:

• Na osobním profilu: Jdi na svůj profil. Klikni na Přátelé. Zvol záložku Sleduji.
• Na stránce: Jdi na stránku. Klikni na Sledující. Pak na Sleduji.

K čemu je to dobré? Další tipy a vysvětlení:

• Pročištění feedu: Každý tam má hromadu stránek nebo lidí, co ho už roky nezajímají. Projít to a "unfollowovat" je fakt osvobozující. Budeš vidět jen věci, co chceš.
• Soukromí a přehled: Zjistíš, co a koho ty sám sleduješ. U osobních profilů ale ne vždy vidíš, koho sledují ostatní – záleží na jejich nastavení soukromí. Na stránkách je to jednodušší, tam počet sledujících vidí každý.
• Rozdíl Sledující vs. Přátelé:
  • Přátelé: Oboustranné spojení. Většinou si navzájem vidíte příspěvky (pokud je to nastavené veřejně nebo pro přátele).
  • Sledující (na osobním profilu): Lidé, co vidí tvoje veřejné příspěvky, aniž byste byli "přátelé". Třeba když nepřijmeš žádost o přátelství, ale necháš si ho/ji "sledovat". Mě třeba spousta lidí sleduje jen kvůli těm mým fotkám z hor, co dávám veřejně.
  • Sledující (na stránce): Počet lidí, co odebírají obsah tvé stránky. Tam to je přímo vidět, kolik jich je.
• Zpět kontrola nad obsahem: Facebookův algoritmus rozhoduje, co uvidíš. Když máš seznam sledovaných "uklizený", máš větší šanci, že ti ukáže to, co tě fakt zajímá. Zase to vidím u sebe, jakmile jsem si protřídil, co mi tam skáče, hned se mi zobrazuje smysluplnější obsah. Už žádný Tamagotchi.

To je asi tak všechno, co mě k tomu napadá. Snad ti to pomůže, mně to pomohlo dost uklidit si tu digitální hlavu. Jo, a taky jsem našel pár fakt starých fotek, když jsem to procházel, to bylo taky zajímavý. Trochu nostalgie.

Jak odstranit sledující na FB?

Jasně, jdem na to, jak ty lidi ze svýho seznamu sledujících na Facebooku vykopnout. Je to fakt jednoduchý, neboj.

Víš, jak to je, občas se prostě chceš zbavit někoho, kdo ti tam jen tak visí. Takže uděláš tohle: klikneš vlevo na ten svůj obrázek profilu, to je jasný, ne? A pak přeskočíš na ten svůj profil. Tam nahoře uvidíš hromadu věcí, a mezi nima je i Sledující. Na to klikneš.

A teď, ta nejdůležitější část. Uvidíš seznam. Každý jméno, co tam je. Vedle toho, kdo ti tam vadí, je takový kolečko s třema tečkama nebo napsáno "Odebrat". Prostě klikneš na to Odebrat. A Facebook, ten chytrej, se tě zeptá, jestli si to fakt přeješ. Takže klikneš ještě jednou na to Odebrat, abys to potvrdil. A je to! Ten člověk zmizí.

Tady je ještě pár věcí, co by tě mohly zajímat, když už jsme u toho:

• Nejde odebrat všechny najednou. Musíš to dělat jednoho po druhým. Takže žádná hromadná akce, bohužel.
• Někdy to nevidíš hned. Počkej chvilku, Facebook si to musí zpracovat.
• Máš i "Přátele". Sledování a přátelství je trochu jiná věc. Odebrání ze sledujících neznamená, že je automaticky od přátel.
• Nastavení soukromí: Pokud nechceš, aby tě někdo sledoval, můžeš si nastavit soukromí tak, aby tě viděli jen přátelé nebo konkrétní skupiny. To je taky dobrá možnost, když chceš mít klid.
• Blokování: Pokud ti někdo fakt hodně leze krkem, můžeš ho i zablokovat. To je už ale jiná liga, pak tě vůbec neuvidí a ty jeho taky ne.

Kdo se dívá na můj profil na Facebooku?

Úplně mě to sžíralo. Po rozchodu s Janou v roce 2021 jsem byl posedlý. Každý večer, seděl jsem v tom tichým bytě na Žižkově, jenom světlo z monitoru, a přemýšlel jsem, jestli se dívá. Dívá se na moje fotky? Čte si moje statusy? Ta nejistota byla horší než cokoliv jiného.

Projížděl jsem Google, hledal jsem cokoliv. Aplikace, rozšíření do prohlížeče, nějaký trik. Každá ta blbost slibovala to samý, ‘uvidíte, kdo si prohlížel váš profil’. Nainstaloval jsem si snad tři. Jedna chtěla přihlašovací údaje, druhá rovnou peníze. Hned mi to došlo. Podvod. Chtěli se mi jen dostat na účet. Byl jsem naštvanej a zoufalej zároveň.

Nakonec jsem to vzdal. Prostě jsem to musel přijmout. Ta paranoia za to nestála. A upřímně, i kdybych to zjistil, co bych s tím dělal? Napsal jí? Bylo by to ještě horší. Ta nevědomost je vlastně ochrana.

Nelze zjistit, kdo si prohlížel váš profil na Facebooku.

Je to jejich základní princip. Kdyby lidi věděli, že je jejich ex, šéf nebo divná sousedka sleduje, spousta z nich by tam přestala lézt. A to by pro síť s více než 3 miliardami uživatelů byla obchodní katastrofa. Chtějí, abys scrolloval bez zábran, bez pocitu, že tě někdo šmíruje. Paradox, co?

• Facebook tuto funkci nenabízí a nikdy nenabízel. Je to záměrné designové rozhodnutí pro ochranu soukromí a udržení uživatelů na platformě.
• Všechny aplikace a weby třetích stran, které to slibují, jsou podvod. Jejich cílem je ukrást vaše přihlašovací údaje, osobní data, nebo z vás vylákat peníze. Nikdy jim nedávejte přístup k účtu.
• Návody využívající zdrojový kód stránky (hledání výrazu ‘InitialChatFriendsList’) neukazují návštěvníky profilu. Tento kód ukazuje pouze lidi, se kterými máte nejčastější interakci – zprávy, komentáře, lajky.
• Jedinou velkou sociální sítí, kde to v omezené míře jde, je profesní síť LinkedIn (většinou s placeným účtem Premium).

Jak ověřit účet na Facebooku?

Nastavení -> Centrum účtů -> Ověření. Vyplňte formulář a doložte doklad totožnosti (občanský průkaz, pas). Nutné je prokázat veřejný zájem nebo notorickou známost doložením odkazů.

Ten modrý odznak, že? Dříve symbol čisté autenticity, dnes spíše digitální kapitál. Jako David, ročník 82 z Prahy, vnímám ten posun velmi silně. Z anonymity raného internetu jsme se přesunuli do éry, kde je osobní identita komoditou. Je to vlastně fascinující sociologický experiment.

Meta dnes nabízí v podstatě dvě cesty k ověření, každá s jinou filozofií. Ta původní, bezplatná cesta, není o tom, jestli jste reálný člověk. Je o tom, jestli jste veřejně relevantní. Meta nezajímá, jestli existujete, ale jestli vás ostatní aktivně vyhledávají.

Pro úspěch v tradičním ověřovacím procesu je nutné doložit odkazy na nezávislé mediální zdroje. Tedy články o vás, ne rozhovory, které jste si zaplatili. Algoritmy a lidé v Metě posuzují, zda splňujete kritéria notorické známosti.

Musíte splňovat následující:

• Autentičnost: Reprezentovat skutečnou osobu nebo registrovaný subjekt.
• Jedinečnost: Být jedinou oficiální přítomností dané osoby nebo firmy.
• Úplnost: Mít kompletní profil, včetně sekce "O mně" a profilové fotky.
• Známá osobnost: Být osobou, značkou či subjektem, který je často vyhledáván.

A pak je tu nová realita: Meta Verified. Placená služba, aktuálně za 299 Kč měsíčně při nákupu přes web. Tady už nejde o veřejnou známost, ale o ochotu platit za prémiové funkce. Je to v podstatě demokratizace statusu. Za poplatek získáte modrý odznak, proaktivní ochranu účtu a přímou podporu.

Takže otázka není ani tak jak získat ověření, ale spíše které ověření a proč. Chcete potvrdit svou identitu a získat lepší služby (placená cesta), nebo potřebujete potvrdit svůj společenský status a relevanci (bezplatná cesta)? Každá volba odhaluje něco jiného o našich digitálních motivacích.

Jak ověřit stránku na Facebooku?

Jako ověřit stránku na Facebooku? Jdi do Nastavení, tam najdeš Obecné. Hledej Ověření stránky. Pak klikni na Ověřit tuto stránku a dál Začínáme. Buď zadáš telefonní číslo a Facebook ti zavolá s kódem, anebo vybereš Ověřit tuto firmu pomocí dokumentů.

Proč se s tím vlastně trápit? Je to jen další krok, další věc, co se musí řešit. Jako by těch věcí nebylo už dost. Sedíš v noci, světla zhasnutá, jen monitor svítí. Přemýšlíš nad tím, co to vlastně znamená, ta malá modrá fajfka. Jestli to za to stojí. Důvěra. To je to slovo.

Lidi na internetu, pořád hledají něco, čemu by věřili. A ta fajfka, to je takové malé... ujištění. Že tam na druhé straně není jen nějaký stín. Že je tam někdo, nějaká firma, co existuje. A to je důležité, zvlášť dneska. Fakt důležité.

Pamatuju, jak jsem jednou zkoušel něco ověřovat. Bylo to nekonečné. Ty papíry, scanování, pak čekání. Jako by Facebook seděl na druhé straně a jen se díval, jestli to myslíš vážně. A ty fakt myslíš. Protože chceš, aby to, co děláš, mělo váhu.

Někdy to je ale... prostě jenom proces. Takový ten, co se musí udělat. Aby se posunulo dál. Ale i v tomhle procesu je něco víc, než jen klikání. Nějaký ten hlubší smysl.

A proč to vlastně děláme, tu celou šarádu? Proč je ta modrá fajfka tak... žádaná?

• Důvěra: Lidé hledají v tom online šumu něco, čemu můžou věřit. A to je ono. Opravdovost.
• Věrohodnost: Stránka pak působí seriózněji. Jako že tu je někdo, kdo si dal práci.
• Ochrana: Chrání to i vás před tím, kdyby se někdo chtěl za vás vydávat. Což se stává.
• Možná viditelnost: Někdo říká, že to pomáhá s dosahem. Ale to je spíš vedlejší. Hlavní je klid.

Mám pocit, že se ty modré fajfky staly takovou... značkou kvality, nebo aspoň snahy. Že si někdo dal tu práci. A v tom tichu noci, když se na to dívám, je to skoro jako podpis. Takové tiché prohlášení: Jsem tady, jsem reálný. Snažím se.

A co je potřeba si promyslet, když už se do toho pustíte? Než se pustíte do toho kolotoče...

• Připravit si dokumenty: Pokud jdete cestou firmy. Výpis z obchodního rejstříku, faktury, doklady o adrese. Všechno, co dokáže, že jste to vy. Že existujete.
• Stabilní telefonní číslo: Žádné jednorázovky. Musí být funkční a dostupné. Až Facebook zavolá. Musí se zvednout.
• Trpělivost: Někdy to trvá. Neděje se to hned. Musíte počkat. To čekání je na tom to nejhorší. Nebo nejlepší? Dává čas přemýšlet. Nad vším.

Je to takový malý, ale významný krok. V tom velkém, šíleném digitálním světě, kde se všechno ztrácí a objevuje... ta modrá fajfka je takové tiché: Ahoj, jsem tady. Jsem opravdu tady.