Kde se píše nedělitelná mezera?

Nedělitelná mezera… Ach jo, ta potvora! Víte, co tím myslím? Ta malá, nenápadná, ale sakra důležitá věcička, co drží slova pohromadě, jako by je slepila neviditelná lepidla. Bez ní se mi někdy zdá, že moje texty vypadají jako… no, prostě jako rozházená kostka lega. Vzpomínáte si na ten článek o mé babičce? Psala jsem tam datum jejího narození – 15.10.1938 – a bez téhle zatracené mezery by se to rozdělilo na 15. a 10.1938. Hrůza, že? Vypadalo by to, jako by se babička narodila v nějakém podivném roce 10.1938.

A kde se ta mezera vlastně píše? To je otázka, co? Já si to pořád plně nepamatuji. Nebo spíš: vím, že ji potřebuju, ale někdy na ni prostě zapomenu. Třeba u těch dat, nebo u jmen, jako když píšu “Jan Novák” a nechci, aby se “Novák” ocitl na novém řádku… To vypadá fakt hrozně. A pak si říkám – sakra, proč jsem si tohle neuvědomila dřív? Možná by mi pomohlo, kdybych si to někam napsala, ale kam? Na post-it? Na zápěstí? Nebo snad do poznámky v mobilu? (Zase jsem se odklonila od tématu, co?)

Ale vážně, je to nesmírně užitečná věc. Zkuste si to sami – napište si nějaký text s daty a jmény, a pak to zkuste bez nedělitelných mezer. Uvidíte ten rozdíl. A pak mi dejte vědět, jestli vás to taky takhle štve, když se vám text rozpadá, jako když se rozplývá cukrová vata na slunci. Asi bych si měla udělat nějaký cheat sheet, viďte? Nebo se naučit nějakou mnemotechnickou pomůcku… možná by to stálo za to. Co myslíte?