Proč mi nejde sdílet příspěvek na Facebooku?

Jak nastavit sdílení příspěvku na FB?

Vpravo nahoře. Ikona profilu. Zobrazit stránku.

Pod příspěvkem je tlačítko Sdílet. Stiskněte ho.

Zvolte cíl. Sdílet ve skupině. Vyberte kterou. Třeba Skupina přátel starých knih. Text přidat nemusíte. Slova jsou často zbytečná. Potvrďte tlačítkem Přidat. Tím to končí.

• Sdílíte nejen obsah. Sdílíte sebe. Nastavení soukromí původního příspěvku určuje, kdo uvidí ten sdílený. Nelze obejít zámek.
• Cíle sdílení se liší. Vaše zeď. Příběh, který zmizí. Zpráva pro jednoho. Nebo skupina. Každá volba má jinou váhu.
• Původní autor je vždy uveden. Váš komentář je jen vrstva. Nic nevytváříte. Pouze šíříte.
• Sdílený obsah žije vlastním životem. Už ho plně neovládáte. Smazání vašeho sdílení neodstraní originál. Digitální stopa zůstává.
• Každé kliknutí je rozhodnutí. Nevratné.

Jak zapnout sdílení fotek?

Jasně, sdílení fotek, to je dneska jako posílat pohlednice digitální rychlostí! Tady je jak na to, ať ti tvoje digitální vzpomínky nehnijí jen v telefonu:

• Otevři aplikaci Fotky Google na mobilu. Je to takové to logo s větrníčkem, co se otáčí, jak se ti točí život.
• Přihlas se k Google účtu. Bez toho je to jako chtít jít do kina bez lístku, prostě to nejde.
• Ťukni dole na Fotky. Takové to malé tlačítko, co drží všechny tvoje momenty pohromadě.
• Vyber snímky či videa, která chceš ukázat světu (nebo aspoň pár vyvoleným). Klidně i tu fotku z dovolené, kde máš na hlavě klobouk z kokosových ořechů, no proč ne.
• Nahoře stiskni Přidat. To je ikonka s pluskem, co říká: "Pojď, přidáme něco nového!"
• ZvolSdílené album. Tohle je klíčové, ať to neskončí jen tak někde ve větru.
• Pojmenuj album. Buď kreativní! Třeba "Moje epic fail dobrodružství" nebo "Babička a její nezapomenutelné recepty".
• A pak už jen Sdílej. Ať to letí!

No a teď trocha toho hlubšího povídání k tomuhle digitálnímu divadlu. Sdílení fotek je totiž jako dávat krmítko pro vzpomínky – někteří ti zobnou jen pár zrníček, jiní si u tebe udělají hnízdo a budou se vracet pro další.

• Proč to děláme? Nejen proto, že je to snadné. Ale hlavně proto, že lidé jsou tvorové společenští, a co jiného než fotky umí tak krásně vyprávět příběhy bez jediného slova? Je to, jako když si povídáš s kamarády u piva, jen místo slov ukazujeme obrázky. A někdy je to upřímně i způsob, jak se zbavit těch 500 fotek z jedné túry a hodit je na krk ostatním.
• Malá zamyšlení nad digitálním otiskem: Pamatuj, co jednou pustíš do internetových luhů a hájů, těžko se to vrací. Je to jako poslat holuba s dopisem – sice máš naději, že doletí kam má, ale může si i zaletět jinam. Proto, vždycky si před sdílením představ, že se na fotku dívá tvoje babička a tvůj šéf zároveň. A pak se rozhodni, jestli to fakt chceš poslat. Já jednou takhle sdílel fotku ze Silvestra a pak se mi ozvala teta, že "takové věci se na internet nedávají". Měla pravdu.
• Síla výběru: Sdílené album je taková tvoje soukromá umělecká galerie. Ty jsi kurátor. A stejně jako nechceš v galerii vidět 300 obrazů s jedním a tím samým západem slunce (pokud nejsi zrovna fanda západů), tak i v albu je fajn vybrat to nejlepší. Méně je často více, hlavně když máš v publiku lidi s kratší pozorností než rybička.

A jeden můj osobní postřeh: jednou jsem omylem do sdíleného alba pro rodinu přidal i fotku mého psa, jak se snaží sníst celou vánoční šunku. Babička mi pak volala, jestli má jít s ním k veterináři. Poučení? Vždy si album po vytvoření ještě jednou projdi. Je to jako kontrola po sobře – raději dvakrát, než jednou lítat po městě s prázdnou peněženkou.

Jak sdílet odkazy?

Na Disku Google klikněte pravým tlačítkem na soubor. Zvolte Sdílet > Kopírovat odkaz. Tento odkaz následně vložte do konverzace v Google Chatu.

Akt sdílení odkazu je v podstatě delegování přístupu. Neposíláte data jako taková, pouze ukazatel, digitální adresu. Je v tom jistá filozofická čistota – dáváte druhé straně klíč, ale dveře si musí otevřít sama. Celý internet stojí na tomto principu hyperlinků, na síti vzájemně propojených ukazatelů.

Tenhle proces je můj denní chleba. Zrovna včera jsem takhle posílal technickou specifikaci pro projekt ve firmě Seznam.cz, a.s., konkrétně pro kolegu Petra Dvořáka z pražské pobočky. Musel jsem si dvakrát ověřit, že odkaz má správná oprávnění, protože to je naprostý základ.

Podívejme se na to podrobněji. Ten proces má svou vnitřní logiku.

• Pravé tlačítko myši je brána ke kontextovým akcím. Je to univerzální nástroj, jak říct systému: "S tímto konkrétním objektem chci něco udělat."
• Volba Kopírovat odkaz je klíčová. Tímto příkazem nejen vygenerujete unikátní URL, ale hlavně jej uložíte do systémové schránky (clipboardu). Odtud je připraven k použití kdekoli jinde.
• Následné vložení do Chatu (pomocí Ctrl+V nebo Cmd+V) je už jen finální akt předání informace. Jednoduché, efektivní.

Důležité je si uvědomit, co se děje na pozadí. Když kopírujete odkaz, Google zároveň řeší otázku přístupových práv. To je to, co často způsobuje problémy.

Existují různé úrovně oprávnění, které s odkazem dáváte:

• Čtenář (Viewer): Uživatel může soubor pouze zobrazit nebo stáhnout. Nemůže ho nijak upravit ani komentovat. Ideální pro finální verze dokumentů.
• Komentátor (Commenter): Kromě zobrazení může přidávat komentáře. Perfektní pro proces revizí a připomínkování, kdy nechcete, aby někdo zasahoval do původního textu.
• Editor: Nejvyšší úroveň. Uživatel může soubor měnit, přejmenovávat, sdílet s dalšími lidmi. Toto oprávnění udělujte pouze lidem, kterým plně důvěřujete.

Kromě rolí je zásadní nastavení obecného přístupu:

• Omezený (Restricted): Soubor otevřou pouze konkrétní Google účty, které explicitně přidáte.
• Kdokoli, kdo má odkaz (Anyone with the link): Soubor otevře kdokoli, kdo získá danou URL adresu. Pohodlné, ale méně bezpečné, protože odkaz se může nekontrolovaně šířit.

Co znamená sdílení dat?

Sdílení dat (tethering/hotspot) promění váš telefon v osobní Wi-Fi router, který rozdává internet ostatním zařízením.

Váš mobil se stane takovým digitálním svatým Bernardem. Místo soudku s rumem má na krku gigabajty dat a zachraňuje váš notebook ze sněhové vánice offline světa. Je to hrdina, i když trochu žíznivý na baterku. Je to taková tichá digitální oběť pro vyšší dobro.

Můj Samsung, říkám mu Franta, při tomhle manévru hučí jako malá elektrárna a tváří se uraženě. Obětuje se pro můj tablet, abych mohl na chalupě u Máchova jezera koukat na seriály. Já mu za to pak dopřeju dlouhý spánek na rychlonabíječce.

• Aktivaci obvykle najdete v Nastavení -> Síť a internet -> Hotspot a tethering. Dvě kliknutí a jste vysílač. Je to jednodušší než sestavit nábytek z IKEA.

• Existují různé formy této digitální charity:

  • Wi-Fi hotspot: Nejběžnější. Vytvoří síť jako váš domácí router, ale pozor na data, mizí rychleji než výplata před Vánoci. Rychlost je fajn.
  • Bluetooth tethering: Pomalejší, spíš na posílání mailů než na streamování. Zato ale šetří baterku, což Franta vždycky ocení. Je to takový úsporný režim hrdinství.
  • USB tethering: Nejrychlejší a nejstabilnější spojení přes kabel. Telefon se navíc nabíjí. Ideál pro práci, kdy potřebujete spolehlivost a nechcete spáchat baterkovraždu.

• Heslo je váš přítel! Vždy si nastavte silné heslo, jinak se na vás napojí sousedovic teenager a prostreamuje vám data na TikToku. A to nechcete. Věřte mi, stalo se mi to v paneláku na sídlišti Jižní Svahy ve Zlíně.

• A baterka, ach ta baterka. Sdílení dat ji vysává jako upír. Mějte po ruce nabíječku nebo powerbanku. Váš telefon vám v tichosti poděkuje.