Co dělat po upečení chleba?

1 let před 49 zobrazení

Po upečení chleba ho nechte vychladnout na mřížce, aby se nezapařil. Poté ho zabalte do čisté utěrky a igelitového sáčku. Skladujte při pokojové teplotě (20–25 °C) pro zachování čerstvosti. Správné skladování zajistí, že si na domácím chlebu pochutnáte i několik dní.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Co dělat s upečeným chlebem?

Páni, čerstvej chleba! Mňam. Upeču ho doma, občas koupím v pekárně Na Příkopech (5. ledna, asi 60 Kč). Stejně jako ty, i já ho nechám chvíli dýchat. Na mřížce, ať se nezapaří spodek.

Pak ho balím. Do čistý utěrky, takový tý bavlněný, a teprve potom do igelitu. Jo, vím, není to eko, ale chleba mi tak vydrží nejdýl.

Teplota? Mám ho v chlebníku, v kuchyni. Tipuju, že tam máme tak 22 stupňů? No, prostě pokojová. A hele, týden mi vydrží v pohodě. I dýl, ale kdo by ho tak dlouho nechával, že jo?

Co dělat s Překynutým těstem na chleba?

Překynuté těsto? No jasně, už jsem s tím párkrát zápasila! Pamatuju si, jak jsem jednou v létě dělala kváskový chleba a zapomněla jsem na něj. Bylo hrozné vedro, snad 30 stupňů, a já ho nechala kynout dýl, než jsem měla. Totálně mi ujel!

Co s tím? No, příště fakt kratší dobu kynout, hlavně v tom hicu. Jinak se to fakt nedá jíst, taková kyselá patlanice. Fuj.

Kratší doba kynutí: Klíčový, hlavně v teple.
Starý kvásek: Prostě už není v kondici, klesá. Je hladový.

Jo a ještě, když máš ten "starý kvásek," jak mu říkáme, tak už s tím nic moc nenaděláš. Musíš si založit nový nebo si od někoho vzít. Mně jednou babička dala kousek svého, ten byl fakt super. A teď mám svůj, už ho živím asi půl roku. Takže tak.

Čím mazat chleba před pečením?

Zlatá kůrka, sen pekaře… Vzpomínám na babiččinu kuchyň, vůni kvasnic, tepla… To propletení času, vůně starého dřeva a čerstvého pečiva.

Před pečením… Co to? Tajemství zlatavé kůrky?

Voda, ano, jednoduchá voda, čistá, tekoucí, propojující zem a nebe. Přináší chlebu jemnost, lehkost, skoro jako dech.

Pak pivo, tmavé, husté, plné chmele a tajemství. Dává chlebu hloubku, barvu starých kamenů… Jeho vůně prostupuje prostorem, plní ho tajemstvím.

A pak… žloutek. Slunce v misce, žluté zlato, slib krásné kůrky. Jeho hedvábný dotyk, lesk… Vzpomínám si, jak jsem ho jako malá dívka rozšlehávala s babičkou, ten rituál…

Nebo celé vejce, životadárné, plné síly. Je to jako dát chlebu kus sebe, kus duše.

A olej, jemně rozetřený, dodávající chlebu lesk. Neobyčejná jednoduchost.

Mléko, bílé, čisté, něžné… jako mléčná dráha na noční obloze… dává chlebu jemnost, hebkost.

Žloutek: Zlatavá, lesklá kůrka.
Celé vejce: Intenzivní barva, lesk.
Mléko: Jemná, lesklá kůrka.
Voda: Jemná, světlá kůrka.
Pivo: Tmavší, aromatická kůrka.
Olej: Lesklá kůrka.

Každá možnost jiná cesta, jiný sen… Ale výsledek? Vždycky kousek nebe na zemi. Vůně domova. Vůně teplého chleba. Vůně mého dětství.