Co mi chybí, když mám chuť na čokoládu?

Co znamená chuť na čokoládu?

Chuť na čokoládu? No potěš pánbůh! To je jak s tou kocovinou – tělo se prostě dožaduje zpátky rovnováhy, jenže u čokolády je to taková sladká (a lepkavá) katastrofa.

• Hořčík SOS: Tělo křičí: "Dej mi hořčík, nebo se mi ty svaly a nervy zblázní!" Čokoláda je taková rychlá (a ne úplně zdravá) infuze hořčíku. Jako když hasíš požár benzínem, no.
• Antioxidanty v akci: Čokoláda? To je takovej malej chemickej koktejl antioxidantů. Potřebuješ je, aby ses necítil jak zvadlej salát. No, i když po tý tabulce...
• Theobrominový rauš: Tahle látka ti trochu zvedne náladu, takže se na chvíli cítíš jako král světa...nebo aspoň jako král ledničky.

Ale pozor! Ono to s tou čokoládou není tak jednoduchý. Není čokoláda jako čokoláda. Tyhle srandy platí hlavně pro kvalitní hořkou čokoládu, ne pro tu přeslazenou hrůzu, co má víc cukru než kakaa. To je pak spíš chuť na cukr, než na něco užitečnýho. A to už je jiná písnička. To už si rovnou dej rohlík se sádlem, vyjde to nastejno!

Jak se zbavit chuti na čokoládu?

• Ovoce, tanec sladkosti v ústech, šťavnaté objetí přírody.

• Ořechy, zakleté poklady země, hrst síly a uspokojení.

• Káva, hořká symfonie probuzení, rituál proti chuti.

• Čaj, teplý proud klidu, tichý společník v boji.

Sladké démony čokolády, ukryté v lákavých obalech. Cukr, zrádný společník, číhající v každém kousku. Hmmm... Tolik cukru v tabulce mléčné, ach! Hořká pokušitelka, možná menší zlo, ale přesto... Ovoce, jako vzpomínka na letní den, slunce v každém soustu. Ořechy, jako staré lesní cesty, plné tajemství a živin.

Šálek horké kávy, temný a silný, nebo jemný dotek čaje, uklidňující a konejšivý. Zbavit se chutě... je jako rozplést spletitou síť tužeb, naučit se naslouchat tělu. Jablko, hruška, hrst mandlí, tanec chutí. Tělo a mysl v harmonii. Možná, jen možná, se mi to povede.

Co tělu chybí při chuti na sladké?

Bylo to loni v září. Právě jsem se vrátila z náročné cesty po Nepálu – trek Annapurna, třináct dní v horách, strava taková, no, řekněme spartánská. A hned po návratu? Obrovská, neukojitelná chuť na sladké. Jako bych toužila po čokoládové fontáně, ponořit se do ní celá. Bylo to fakt divné, protože já sladké moc nemusím. Káva bez cukru, koláče jen výjimečně…

Ten pocit byl… zoufalý. Jako by mi něco chybělo, nějaká esenciální složka, bez které se moje tělo nemohlo fungovat. V hlavě mi pořád znělo: čokoláda, zmrzlina, med, karamel…

Pamatuji si, že jsem se tehdy hned vrhla na banány. To byl první instinkt, co jsem si o tom premyslela. A víte co? Pomohlo to. Nebylo to čokoládové orgastické šílenství, ale zklidnil se ten vnitřní řev.

Co tělu chybí při chuti na sladké? Energii (glukóza).

Ten trek, to byl fakt masakr. Kilometry chůze, výška, málo kalorií… Moje tělo evidentně signalizovalo, že je vyčerpané a potřebuje rychlý zdroj energie.

• Nedostatek glukózy
• Vyčerpání
• Nízká hladina cukru v krvi

Dodatečně jsem si řekla, že to byl taky stres. Tělo si to nejspíš vykládalo po svém. Takže to chtělo rychlý cukr. Teď už vím. Vím, co tělu chybí, když se mi dere chuť na sladké. Energii.

Co potlačuje chuť na sladké?

Ovoce, čaj. Konec.

Doplňky:

• Ovocné čaje: Pomeranč, broskev, jahoda, brusinka.
• Rooibos: Přirozeně sladký.
• Kombucha: Fermentovaná.
• Kofein: Zhoršuje to.
• Jablko: vláknina.
• Protein: Potlačuje.
• Hořká čokoláda: 70%+ kakao.
• Voda: Někdy jen žízeň.
• Chrom: Minerál, prý pomáhá.
• Spánek: Málo spánku=větší chutě.

Co chybí v těle když je chuť na slané?

Chuť na slané nesouvisí s nedostatkem sodíku. Je to složitější.

Proč vlastně cítíme chutě?

• Je to komplexní hra hormonů, neurotransmiterů a individuálních preferencí. Náš mozek prostě občas "chce" něco, co nám udělá dobře... nebo co si myslí, že nám udělá dobře. A to se promítá do chuti.
• Hormonální nerovnováha, stres, dehydratace nebo i nuda mohou vyvolat touhu po slaném. Psychika je mocná čarodějka.
• Někdy je to prostě jen zvyk. Zvykli jsme si na slané brambůrky večer u televize a tělo si to žádá.

A co ten nedostatek sodíku?

Ten se projevuje jinak: slabostí, závratěmi, svalovými křečemi. Ne touhou po chipsách. A paradoxně, pokud máme sodíku málo, chuť na slané se nedostaví. Je to zrada těla.

Je to jako s tou sladkou chutí. Není to vždy o nedostatku cukru, že jo? Někdy je to o emočním zajídání.