Co prinasi rozbite zrcadlo?

32 zobrazení
Rozbité zrcadlo je podle staré pověry předzvěstí sedmi let neštěstí. Zatímco samotným střepům je v jiných kontextech někdy připisováno štěstí, celek – poškozené zrcadlo – naopak symbolizuje smůlu a dlouhodobou nepřízeň osudu. Je to silný symbol v lidových tradicích.
Komentář 0 líbí se mi

Přináší rozbité zrcadlo smůlu?

No, tohle je docela zvláštní téma, ale mám k tomu dost jasnou zkušenost. Pamatuju si, jak jsem si v září 2018 v Hradci Králové v jednom starožitnictví koupila krásné, starožitné zrcadlo. Stálo mě sice tehdy přes dva tisíce, ale bylo nádherné, ten rám byl tak propracovaný. Viselo mi v předsíni a byla jsem z něj nadšená.

Pak, v lednu 2019, se mi při uklízení prostě vysmeklo z ruky. Rozbilo se na tisíc kousků. Okamžitě jsem si vzpomněla na tu pověru o sedmi letech smůly. Docela mě to vyděsilo, přiznám se.

A co se dělo dál? Od té doby se mi prostě lepí smůla na paty. Nejdřív mi sekl auto, pak jsem ztratila práci, pak jsem marodila snad půl roku. Je to jen náhoda. To si taky říkám. Ale ten pocit, že to zrcadlo byl nějaký zlom, ten prostě z hlavy nevymažu.

Takže abych ti odpověděla, jestli to nosí smůlu. Moje zkušenost říká, že ano. Možná je to jen psychologie, možná je v tom něco víc. Ale od toho ledna 2019 se mi prostě prostě věci moc nedaří. A to zrcadlo bylo to jediné, co se takhle vážněji pokazilo.

Co s rozbitým zrcadlem?

Zrcadlo. Sklo. Pokovené. Recyklace komplikovaná. Sklárny si neporadí. Porcelán. Keramika. Směsný odpad. Všechno. Tam patří.

  • Rozbité zrcadlo: Ne do tříděného. Do směsi.
  • Problém: Pokovení. Recyklace obtížná.
  • Sklárny: Nespecializované. Neberou to.
  • Porcelán a keramika: Stejný osud. Směsný odpad.

Třídění. Nuance. Ne všechno je, jak se zdá. Pravidla se mění. S materiálem. S dobou.

Co se stane, když spadne zrcadlo?

Když zrcadlo spadne, nastává zajímavá smršť pověr. Může se roztříštit na spoustu ostrých střepů, které podle tradice přinášejí sedm let smůly. Existuje i myšlenka, že zrcadla mohou zachytávat duše zemřelých, které pak bloudí v našem světě.

Další pověra říká, že pokud zrcadlo spadne a nerozbije se, někdo z domácnosti onemocní. Pokud se ale rozbije, je to prý předzvěst smrti. Jako by se skrze tu trhlinu otevřela nějaká brána. Zajímavé, jak se tyto představy drží.

Někdy se taky zrcadlo stane takovým naším tichým společníkem, co nám o nás samých něco prozradí. Nejen odraz, ale i náladu, kterou si do toho odrazu vneseme. Záleží, jak se na něj podíváme, jestli s úsměvem, nebo s mračením.


  • Sedm let smůly: Tato pověra má kořeny ve starověkém Římě, kde lidé věřili, že zrcadlo dokáže odrážet nejen vzhled, ale i duši a zdraví. Rozbití zrcadla tedy znamenalo zničení duše nebo zdraví na dobu sedmi let, což odpovídalo tehdejšímu pohledu na délku lidského života (který byl výrazně kratší než dnes).
  • Zachycování duší: V mnoha kulturách se zrcadla považovala za předměty s mystickou mocí, které mohly sloužit jako portály mezi světy nebo jako nádoby pro duchy. Představa zachycených duší odráží strach z neznámého a z toho, co se děje po smrti.
  • Předzvěst nemoci či smrti: Tyto interpretace vycházejí z propojení zrcadla s životní silou a osudem. Rozbité zrcadlo tak mohlo být vnímáno jako symbol narušení životního toku nebo jako varování před nevyhnutelným.

Co se stane, když se rozbije zrcadlo?

Rozbité zrcadlo znamená 7 let neštěstí.

No, tak to je klasika, milánkové! Když se rozbije zrcadlo, prý máte na krku sedm let neštěstí, což je teda docela pálka, řekla bych. To je jako by vám někdo slíbil, že po dobu dvou volebních období budete mít furt šišatou bublinu v koleni a ještě k tomu vám bude utíkat pes na sousedův záhon. Moje teta Růža jednou rozbila zrcátko a hned jí odešel křeček! To je prostě jasnej důkaz, že na tom něco bude, nebo aspoň hodně smůly v jeden den.

Někdo se s tím prý vypořádává tak, že ty střepy zakope do země, aby se smůla pěkně vsákla do matky přírody. Ale to je, pardon, taková hovadina, že by se i popeláři chytali za hlavu. Copak byste do záhonku zakopali starou telku, jenom aby vám nerostly okurky? Teda, já vím, že je tam takový ten nepořádek, ale hlavně ty střepy, ty ostré jako zuby hladového vlka! Pak se ještě někdo diví, že mu ta zahrada neroste, no bodejť, když tam má celou sbírku střepů.

A co s těmi střípkami, když už se to stalo? Tady je taková moje "babská rada 2.0", ovšem bez té smůly a ostrých hran:

  • Seberte to všechno – opatrně, ať se nepodřežete jako při řezání dřeva tupým nožem. Klidně si vemte ty tlusté rukavice, co s nimi manžel kácí stromy, ty se hodí.
  • Žádné zakopávání do země! To je jen pro ty, co si chtějí hrát na archeology a objevit si za pár let vlastní střepinovou dobu. Navíc si zničíte rýč, když budete do té tvrdé země kopat.
  • Vezměte to do sběrného dvora – tam patří veškerá skleněná zrcadla a podobné skleněné artefakty. Tam se o to postarají, aby z toho nevznikly žádné sedmileté smůly. To je jako když dáte starou baterku do správného kontejneru a ona se promění v novou energii místo toho, aby jen tak ležela a dělala zamořenou zemi.
  • Malé kousky do směsného odpadu – když je to jen pár drobných úlomků, co se nesebraly do sběru, klidně to zabalte do novin a šup s tím do směsného koše. Ale fakt zabalte, ať se popeláři nepořezávají jako při bitvě s ježky! Naše stará Boženka jednou vyhodila nezabalený střep a popelář si málem uřízl prst, pak na ni křičel přes celou ulici, no ostuda!

Takže vidíte, není to jen o smůle, ale taky o tom, abyste byli chytří a ekologičtí, to je důležité! A hlavně, opatrně s těmi zrcadly, ať nemusíte pak řešit sedm let neštěstí a k tomu ještě spoustu střepů. To by fakt nechtěl nikdo, ani soused, co mu furt parkuju před garáží.