Co s vyřazeným oblečením?

Co s tímhle hromádkovým oblečením, co už prostě nenosím? Vždycky mě to trápí, věřte mi. Ten pocit viny, když vidím tu hromadu… jako by to bylo zrcadlo mého vlastního neúspěšného boje s konzumem, že jo? Nebo spíš s tím, jak hrozný šílenec jsem, co kupuje oblečení, co pak stejně neunosí.

Kam s tím tedy? No, do toho kontejneru na textil, samozřejmě. Ale to víte, že jo? Aspoň si to říkám pořád. Jenže pak se mi tam válí týden v igelitce a já se stále nemůžu odhodlat. Vzpomínám si, jak jsem minulý týden sbalila starý svetr od babičky. Ten byl krásný, měkoučký, s tím zvláštním zápachem, co mi připomínal dětství… a pak jsem si ho tam strčila s trochou lítosti. Co kdybych ho ještě někdy potřebovala?

Ale fakt, že tohle nefunguje. Musím se toho zbavit. Takže: čisté, suché, zabalené… to je snad jasné, ne? Pak to někam putuje… někdo to pak třídí. Slyšela jsem, že asi 70%, ne, počkejte… myslím, že to bylo 70% z toho, co se tam dá, skončí na charitě. To je fajn, viďte? Pomůžu tak někomu jinému a zároveň se zbavím svých starých věcí. Zbytek, no to už asi půjde do těch secondhandů, nebo na recyklaci. Možná z toho budou hadry, třeba i izolační materiál… kdo ví. Hlavně, že to nebude ležet v mé skříni a trápit mě. A možná to i někomu pomůže. To je přece super, ne?