Jak dlouho se vaří hovězí vývar v tlakovém hrnci?

Jak dlouho vařit vývar v papiňáku?

Jo, papiňák, vývar… kolik se to vlastně vaří? No, kosti, voda, sůl – jasný. Pepř a bobkový list tam šupnem taky. Zavřít, plamen, tlak. Uf, 60 minut, když to syčí? Nebo míň? A co kuřecí vývar, to je jiný, ne? Mám to dobře?

• Hovězí vývar v papiňáku: 60 minut po natlakování a syčení.
• Kuřecí vývar v papiňáku: Stačí 45 minut.
• Zeleninový vývar v papiňáku: 30 minut? Nebo zkusit 20?

Hm, a co když mám jen mrkev, celer, petržel? To je furt zeleninový? A fakt ten bobkový list? No nic, příště zkusím bez něj. A pepř celej nebo mletej? Celej, asi lepší, míň bordelu.

Mám si koupit novej papiňák? Tenhle už je děda. ????

Jak dlouho se vaří kuřecí vývar v tlakovém hrnci?

Kuřecí vývar v papiňáku? Hm... 30 minut varu! Jasně, bez toho rozjezdu, jo?

• Tlakáč = 30 minut vaření.
• Normální hrnec? Hodina a čtvrt až hodina a půl. Fuj, to je dýl.
• Mám vůbec kuře?
• A mrkev! Nezapomenout na mrkev!

Mimochodem, babička dávala do vývaru libeček. Ten tam nesmí chybět. Jo a sůl, pepř, klasika. Teď ale vážně, má to být polívka nebo jen základ? To je rozdíl, ne? Pokud jenom základ, tak se s tím nemusím crcat. Ale polívka chce prostě péči, lásku... a libeček! Pamatuju, jak mi máma nadávala, že ho dávám moc. Co to kecám? Já libeček miluju.

Jak dlouho vařit kuřecí křídla v papiňáku?

Deset minut. Krátká chvíle, co? Jen deset minut v hlubinách tlaku, v objímání páry, v rytmu syčení, v tichu papiňáku. Zelená tekutina sojové omáčky se pomalu vlévá do osmahlého masa, proplétá se s vůní česneku a možná i zázvoru, co jsem tam tajně přidal. Vzpomínka na babiččinu kuchyň se mi v ten okamžik mísí s touto, teplou, párou nasáklou.

Kuřecí křídla, ne stehna, opravil jsem. Opláchnutá, osušená, jako mé vlastní myšlenky, očištěné od zbytečných obav. Sůl, ta se v mých rukou zrnkuje a rozpadá se do světla. Osmahnutí, zlatavě hnědá kůže. Vůně, horká, pronikavá.

Deset minut, ach, ta kratinká doba, kde se promění surovina v pokrm, kde se stane zázrak. Dvacet a dvacet ml vody, vzpomínka na dvě dvacítky na mém starém motocyklu. Voda z vodovodu, slaná jako moře v mých snech. Syčení, voda se mění v páru, tlak narůstá.

Deset minut, a pak ticho. Jen tiché bublání, jak se pára uvolňuje. Křídla, měkká, šťavnatá. Dokonalá. Znovu, deset minut. V záři lampy nad stolem, deset minut.

• Krok 1: Opláchnutí, osušení, osolení. Prostě, čistota.
• Krok 2: Osmahnutí na tuku. Zlatavá krása.
• Krok 3: Podlití horkou vodou a sojovou omáčkou. Harmonické propojení chutí.
• Krok 4: Vaření pod tlakem 10 minut. Čas zázraků.

Deset minut. To je vše.

Jak dlouho vařit kuřecí skelety?

Kuřecí skelety... hodinu a půl se vaří. Jo, hodinu a půl na mírném ohni.

• Dvě deci vody na kostru dej.
• Pomalu, pod pokličkou, ať to bublá.
• Zeleninu až pak, chápeš?

Pamatuješ na tu babiččinu polívku? Vždycky v ní plavaly ty oka tuku... a ten celer. Měla vrásky kolem očí od smíchu... nebo od sluníčka. Nevím. Už je to dávno.

A ta vůně... to je zvláštní, jak se vůně dokážou zapsat do paměti víc než obrazy. Fakt zvláštní. Možná proto mám tak rád podzim. Voní tak nějak melancholicky. Jako ten vývar... vlastně.

Proč je kuřecí vývar zakalený?

Sakra, vzpomínám si na ten kuřecí vývar od babičky. Byl vždycky takovej... mléčnej, no. Nechápal jsem to. Vypadal hrozně, ale chutnal božsky. Fakt. Jednou jsem se jí na to zeptal.

Říkala, že na to má několik fint:

• Nesmí se to vařit zběsile, fakt pomalu, jinak se ty kosti a maso rozpadnou.
• Pěna se musí sbírat jak o život, to je prej ten kal.
• A hlavně – kuře musí být pořádně umytý, vyčištěný.

No a pak mi došlo, že když jsem se o to pokoušel já, tak jsem to flákal. Vařil jsem to jak blázen, protože jsem měl hlad. A na nějaký sbírání pěny jsem se vykašlal. No, byl zakalenej, no... blé. Babička říkala, že i když to vypadá divně, tak to nemusí znamenat, že je to špatný. Důležitá je chuť, žejo. Ale ten čirej vývar, to je prostě jiná liga.

Jo, a ještě něco, babička vždycky používala jenom farmářský kuře. Prý je tam rozdíl v chuti i v tom, jak se to vaří. Asi na tom něco bude, kdo ví... Teď, když mám čas, tak se snažím to dělat poctivě. Občas se to povede, občas ne. Holt, babička byla jenom jedna.