Jak formálně poděkovat?

No, tak jo, jak se teda vlastně formálně poděkovat? To je otázka, kterou si občas lámu hlavu i já. Zní to hrozně sucharsky, že? Ale někdy prostě musíte!

Vidíte ten vzoreček nahoře? "Váženým jménem/instituci, upřímně děkuji za (konkrétní pomoc/podporu/příležitost)." Jo, takhle to zní jako z učebnice, co si budeme povídat. Ale když se nad tím zamyslíte, je to vlastně dobrý základ.

Já bych to viděla takhle:

Řekněme, že mi paní Nováková strašně pomohla s hledáním novýho bytu. Byla tak ochotná a dala mi spoustu tipů! Takže bych třeba napsala něco jako:

Vážená paní Nováková,

Ráda bych Vám ze srdce poděkovala za Vaši nesmírnou pomoc při hledání mého nového bytu. To, jak jste se mi věnovala a ty tipy, co jste mi dala – no, upřímně, bez Vás bych to asi nezvládla!

Byla to fakt hrozná honička a s Vaší pomocí se mi podařilo najít krásný byt, který mi opravdu vyhovuje. Takže, ještě jednou, velké díky!

S úctou a vděčností,

Jana Svobodová

Chápete, co tím myslím? Udělat to takový...lidštější. A hlavně, specificý! To je důležitý. Žádný obecný fráze. Konkrétně popsat, co se vám líbilo a co pomohlo.

A ta závěrečná věta? "Váš (čin/příspěvek) byl neocenitelný pro (výsledek/pokrok)." To je taky trochu... no, moc formální. Já bych to spíš vyjádřila srozumitelněji. Jakoby: "Díky Vám se mi povedlo..." nebo "Vaše pomoc mi moc usnadnila..."

No, a ten závěr "S úctou, (Vaše jméno)"? To je klasika. Ale víte co? I tady se dá zapřemýšlet. Možná by se hodilo i "S vděčností" nebo "Upřímně vděčná", záleží na situaci.

Prostě, nepřebírat to slepě, ale zamyslet se nad tím, co chci vyjádřit a jak to říct co nejpřirozeněji. No, a hlavně – myslet to vážně! Protože upřímný poděkování, to je to, co se cení nejvíc. Co myslíte vy?