Jak oslovovat bez titulu?

Jak to teda oslovit, když nechci žádné ty “pane řediteli” a podobné formality? Vždycky jsem s tím trochu zápasila. Víte, jak se člověk cítí trapně, když si není jistý, jestli to udělal správně? Pamatuju si, jak jsem jednou psala důležitý email nějakému profesorovi, a celá jsem se potila, než jsem se odhodlala napsat jen “Vážený pane Novák”. Znělo to tak… neosobně? Trochu stroze, že?

Takže jsem začala pátrat. A zjistila jsem, že nejlepší je prostě použít příjmení v pátém pádě. To znamená – “Vážený pane Nováku,” “Vážená paní Dvořáková,” “Vážený pane Černý,” a tak dál. Zní to sice jednoduše, ale věřte mi, i takhle jednoduchá věc dokáže člověka potrápit. Vzpomínám si, jak jsem se jednou zamyslela nad tím, co kdybych oslovovala někoho, o kom jsem věděla, že má rád neformální přístup. Zkusit jen “Pane Nováku”? To mi přišlo až moc suše. A co třeba jen “Nováku”? To už by zase mohlo být moc… familiárně? No hrůza, co?

Možná by vám pomohlo si představit, s kým píšete. Je to někdo, koho znáte osobně? Nebo je to úplně cizí člověk? Tohle mi hodně pomohlo. Kdybych psala někomu blízkému, zkusím třeba i “Milý pane Nováku”, ale to už je opravdu jen u těch, s kterými mám blížší vztah. A v práci? Tam je ten pátý pád prostě nejlepší varianta. Bezpečné a slušné. Je to taková zlatá střední cesta, co říkáte? Myslím, že mi tohle pomohlo zhruba v 95% případů – a to je podle mě slušné skóre, ne? Zbytek? Zbytek je o intuici a pocitu. A troše odvahy experimentovat!