Jak poznat dobré usušené houby?

127 zobrazení
Správně usušené houby poznáte především podle jejich křehkosti. Měly by se snadno lámat a rozpadat, nikoli ohýbat. Pokud jsou na dotek gumovité, pružné nebo dokonce lehce mastné, znamená to, že v nich zůstala příliš velká vlhkost. V takovém případě je nutné houby dosušit, aby se zabránilo jejich znehodnocení a zajistila dlouhodobá trvanlivost.
Komentář 0 líbí se mi

Jak poznat kvalitní sušené houby?

No, jak poznat ty fakt dobrý sušený houby. Mně to teda dřív dělalo starost, jo.

Hlavně když si je člověk koupí někde na trhu, nebo dokonce od nějakýho sběrače, co zná. Musí bejt prostě křehký, jako když je lámeš, rozumíš. Ne takový ty divný, gumový, co vypadaj, jako by je zapomněli v troubě. To je prostě jasný, že nejsou dost usušený.

Pamatuju si, jak jsem si kdysi koupila pytlík od nějaký paní v Horní Plané, asi v srpnu. Vypadaly hezky, ale pak doma zjistím, že jsou takový divně měkký. Musela jsem je dát zpátky na síto a dosušit. Škoda, že jsem to nepoznala hned tam, ušlo by to.

Takový ty úplně suchý, co se ti v ruce lámou na kousíčky, to je prostě sázka na jistotu. To jsou ty, co ti v polívce nebo omáčce udělají tu pravou, hutnou chuť. Žádná guma, žádná voda, prostě esence hub.

Jak poznám, že jsou houby usušené?

Pamatuju si to jako dneska, ten podzim před pár lety, bylo to někde u Tábora. Houbařská sezóna byla v plném proudu, sbírali jsme hlavně hřiby a klouzky. Doma jsme je pak sušili na půdě, takový ty starý dřevěný sušáky. Byl tam přesně ten správnej vzduch.

Když byly houby fakticky dobře usušený, to bylo to hlavní. Vzduch tam na půdě sice cirkuloval, ale bez přímýho slunce. A jakmile byly hotový, tak se to poznalo hned. Když jsem je vzal do ruky, chrastily jako nějaký suchý listí. A byly úplně tvrdý, nešly ohnout, ani trochu. Jako kamínky.

Takto usušený houby v uzavřený sklenici, když je to fakt dobře udělaný, vydrží klidně pár let. Ale stejně, doporučuje se je spotřebovat do těch tří let.

  • Zvuk: Při manipulaci zřetelně chrastí.
  • Tvrdost: Jsou křehké a lámou se, nejsou ohebné.
  • Vzhled: Ztrácejí svou původní barvu, ale nemají být plesnivé nebo nahnědlé.
  • Test zlomení: Zkus je nalomit, měla by se snadno zlomit.

Když se mi to povedlo, tak jsem je sypal do sklenice a zavíral víčko. Byly úplně jako dřevo. Skvělej pocit, vědět, že mám zásoby na zimu.

Teď už suším většinou v sušičce, je to rychlejší a přesnější, ale ta půda měla svoje kouzlo. A ten zvuk sušených hub, to je prostě něco.

Proč se dává do sušených hub bobkový list?

Jednou jsem sušil houby u babičky na chalupě v létě 2018, bylo strašný horko. Babička mi řekla, ať přidám do košíku s houbama pár bobkovejch listů. Prý to odpuzuje moly a jiný hmyz, co by se do těch hub mohl pustit. Nikdy jsem o tom neslyšel, ale věřil jsem jí. A fakt, když jsem ty houby pak sušil na půdě, nic se k nim nepřichytlo. Od tý doby to dělám taky, vždycky pár listů k sušení hub. Je to taková stará finta.

  • Bobkový list jako repelent proti hmyzu při sušení hub.
  • Osvědčená babiččina metoda z léta 2018.
  • Zabránění napadení hub moly a dalšími škůdci.
  • Použití čerstvých i sušených listů, sušené lépe chutnají a voní.

Jak dlouho mohu mít houby v lednici?

Houby v lednici vydrží maximálně dva dny, ale ideálně je zpracujte okamžitě. Zejména měkčí druhy neváhají a jdou do akce hned. Tužší se drží statečněji. Vždy je jen nasucho očistěte a rozložte na podnos, aby mohly dýchat.

Ach, ten blažený pocit, když se vrátíš domů s plným košíkem! Ale ruku na srdce, ta euforie z nálezu se brzy smísí s mírnou panikou. Huby jsou jako letní lásky, nádherné, ale jejich čas je neúprosně krátký.

V lednici je to pro ně jen taková dočasná rezidence, něco jako tranzitní hotel. Ideální je zpracovat je ihned, dokud si pamatují svůj lesní domov. Ale budiž, dáme jim malou oddechovku.

  • Měkčí druhy (hřiby žlutomasé, křemenáče, kozáky) jsou prostě sprinterky. Ty musí na pánev nebo do hrnce nejpozději do pár hodin. Jsou citlivé jako primadony a kazí se rychlostí blesku, pokud je necháš stát.
  • Tužší houby (pravé hřiby, muchomůrky růžovky – masáky) jsou maratonci. Ty v chladu lednice vydrží den, maximálně dva. Dál už bych to fakt neriskoval, ani kdyby se tvářily nevinně. Po dvou dnech totiž už rozmlouvají s Vesmírem v tónu, který není zrovna kulinární.

A teď to zásadní: nikdy houby neomývejte! To je jako dát rybě lyže a čekat, že pojede po sjezdovce. Absorbují vodu, ztěžknou a zhnijí dřív, než řeknete "smaženice".

Místo toho je pečlivě očistěte na sucho – otřete kartáčkem, nožem seškrabte nečistoty. Je to taková jejich očistná lázeň bez vody.

Potom je rozložte na velký plech nebo tác vyložený třeba papírovou utěrkou. Žádné igelitové sáčky! To je pro ně jako izolovaný vězeňský bunkr bez větrání.

Potí se, plesniví a smrdí jako staré ponožky. Potřebují dýchat, víte, ta jejich buněčná respirace. Klidně na ně hoďte i lehounkou utěrku, ať se necítí tak obnažené.

Kam s nimi? Jednoznačně do chladné lednice, ideálně do její spodní části, kde je nejstabilnější teplota. Zabalit je můžete do papírového sáčku nebo je nechat volně ležet na tom tácu.

  • Proč papír? Propouští vzduch a saje přebytečnou vlhkost. Je to taková ta jejich bio-friendly matrace.
  • Kdy poznáš, že je zle? Změna barvy, slizký povrch, nepříjemný zápach... to jsou jasné signály, že už je čas na poslední rozloučení a kompost. Někdy se objeví i takové jemné chmýří, ale to už je na ně pozdě.

Když máš hub víc, než dokážeš sníst za víkend, začni přemýšlet strategicky. Sušení, mražení nebo zavařování jsou tví nejlepší kamarádi. To už je ale jiný příběh a jiná kapitola z kuchařské bible.

Ale pro takovou tu rychlou spotřebu, lednice a maximálně dva dny, je pravidlo vytesané do kamene, nebo spíš do mycí houby.

Jak se projevuje otrava bedlou?

Otrava bedlou se projevuje zákeřně a opožděně. První příznaky se objevují pozdě, obvykle 8-10 hodin po požití. Zpočátku nastává silné zvracení a průjem, vedoucí k výrazné dehydrataci. Poté následuje zrádná fáze relativního klidu, kdy se pacient může naivně cítit lépe, což je však předzvěstí vážnějšího poškození orgánů.

Nojo, ta bedla, to je takovej podvodník mezi houbama, to vám povídám! Člověk si myslí, že sní voňavý řízeček a za hodinku si jde lehnout s plným pupkem, ale ouha! Ona si ta potvora na vás počká, pomalu jako když vám tchyně hlídá ledničku a pak vám to vyčte za tejden. To, co vyklopíte po osmi hodinách, to už není jen tak nějaká obyčejná žaludeční nevolnost, to je armáda, co pochoduje skrz vás jako tanky přes plot k sousedům. A hlavně se nenechte zmást, když se vám na chvíli uleví!

Když vám začne být zle, to je teprve začátek, milánkové. Nejdřív vás to chytne tak, že byste nejraději objímali záchodovou mísu jako ztraceného bratra. Průjem a zvracení se střídají s takovou kadencí, že i maratonci by bledli závistí. A ta dehydratace? To vám pak vyschne v puse, až byste si mohli plivnout poušť Gobi. Pamatuju, jednou můj strýc Pepa snědl něco, co vypadalo jako bedla, a pak se tvářil, jako by mu někdo vyměnil střeva za hadici na zalévání zahrady.

A ta klidová fáze, to je teprve ta největší finta! Vy si tam sedíte, říkáte si "uff, to nejhorší už mám za sebou", možná i plánujete, co si dáte k večeři, a mezitím vám ta zrádná houba vesele pracuje na játrech a ledvinách jako malý skřetí tým s krumpáči. To je jako když vám v bance slíbí nízké úroky, a pak vám po dvou letech dají pokutu za to, že dýcháte.

  • Podezření na otravu houbami? Okamžitě k doktorovi, žádné hrdinské vyčkávání, to se nevyplácí!
  • Vždy s sebou vzít vzorek houby, nebo aspoň zbytky. I okoralý kousek v koši může zachránit život.
  • Nebrat si rady od strejdy z hospody, který "vždycky všechno snědl a nic mu nebylo". Strejda má devět životů, vy možná jen jeden.
  • Nekombinovat houby s alkoholem – to je jako přilévat olej do ohně, co už hoří jak Beskydy.

Takže, bacha na bedly, ať to s vámi nedopadne jako s tím sousedem, co si myslel, že sní žampion, a pak ho v nemocnici napojili na hadičky jak vánoční stromeček. Zdraví je jen jedno, říkávávala moje babička, a ta věděla, o čem mluví, ta přežila dvě války a tři hospodské rvačky!