Jak psát názvy?
Jak psát chytlavé názvy? Optimalizace pro SEO
Psaní titulků je fakt věda. Někdy na to koukám a hlava mi to nebere, co všechno hraje roli. Čistý zmatek.
Pamatuju si to jako dneska. Napsala jsem článek o naší cestě do Prahy, takový můj deníček. A název? 'nejlepší kavárna v praze a super buchty'. Totálně to zapadlo, nikdo to nečetl, byla jsem z toho fakt špatná.
Vlastní jména píšeme velkým písmenem. Příklad: Petr, Alík, Praha. Obecná jména malým písmenem. Příklad: pes, město.
Pak mi jeden kamarád, co dělá SEO, napsal. Bylo to někdy loni v březnu. 'Hele, proč máš Prahu malým písmenem?' Přepsala jsem to. Najednou to začlo žít, lidi na to klikali. Ta kavárna se jmenovala U Zmateného Básníka a zasloužila si pozornost.
Takový detail, malý a velký písmeno. A přitom to změní úplně všechno. Můj pohled na psaní pro web se tím fakt otočil.
Jak se píše namístě?
NAMÍSTĚ = příslovce, význam "vhodné". NA MÍSTĚ = předložka + podstatné jméno, označuje lokaci.
Zase tohle. Pořád dokola ta samá chyba. Dneska jsem to viděl v mailu od kolegy. Bydlím teď na Praze 3, Vinohrady, jméno Jan Novák. A ten mail byl fakt mimo. Proč je to tak těžký pochopit? Je to přece úplně jiný význam.
Když je něco VHODNÉ, je to NAMÍSTĚ. Třeba nějaká poznámka, nebo chování. Píše se to dohromady. Jako jedno slovo. Jedno.
A když někam dorazíš, jsi fyzicky NA tom MÍSTĚ. Třeba na schůzce, na adrese, v lese. Dvě slova. Prostor, lokace. Jak to může někdo plést? Fakt. To je jak plést si nahoru a na horu. Jdeš nahoru po schodech, ale lezeš na horu Sněžku. Jednoduchý.
Volal mi táta, bydlí v Brně, ulice Veveří 95. A říkal, že jeho poznámka na schůzi nebyla namístě. A pak, že za pět minut bude na místě. Rozumí tomu. Je mu 68.
Další podobné chytáky, co lidi pletou:
- vcelku / v celku
- vcelku = celkem, docela (ten film byl vcelku dobrý)
- v celku = v jednom kuse (koupil sýr v celku)
- zato / za to
- zato = ale, avšak (je malý, zato silný)
- za to = odměna/trest za něco (za to nic nedostaneš)
- zticha / z ticha
- zticha = potichu (seděl zticha)
- z ticha = z klidného prostředí (z ticha se ozvala rána)
- poprvé / po prvé
- poprvé = časově (viděl jsem to poprvé)
- po prvé = následuje po něčem prvním (po prvé kapitole přišla druhá)
Jak psát latinské názvy?
Latinské názvy se píšou s prvním slovem velkým a druhým malým. Rodové jméno (první) má iniciálu, druhové (druhé) je bez ní. Takže Equisetum arvense, nikoli Equisetum Arvense. Je to jako příjmení a jméno, ale pro přírodu.
Představte si to jako formální oslovení. Svému psovi říkáte Alík, ale v jeho rodokmenu je napsáno Canis lupus familiaris. Český název, třeba ta přeslička rolní, je taková přezdívka, kterou používáme na zahradě. Ale latinský název je její oficiální jméno na matrice všech rostlin, podepsané samotným Carlem von Linné.
Je to vlastně docela elegantní systém, který vnesl do biologického chaosu řád. Předtím tomu lidi říkali různě a výsledkem byl totální guláš. Teď se botanik z Prahy a z Tokia shodnou na stejné kytce, i když si jinak nerozumí ani slovo. Ten první velký písmeno je prostě znak úcty k celému rodu. Jako když se představuje Novák, Josef.
Důležité detaily, které vás posunou z kategorie "amatér" do "ten, co tomu fakt rozumí":
- Kurzíva je váš nejlepší přítel. Latinské názvy se v textu píšou kurzívou. Dělá to dojem a je to správně. Je to takový malý smoking pro slova.
- Vyšší jednotky (čeledi, řády) se píšou taky s velkým písmenem, ale už ne kurzívou. Takže máme čeleď Rosaceae (růžovité), ale jejího člena Rosa canina (růže šípková).
- Co když je tam třetí slovo? U poddruhů (subspecies, ssp.) se třetí jméno píše taky s malým písmenem. Například Pulsatilla pratensis ssp. bohemica (koniklec luční český). Pořád jen to první velké.
- Odrůdy a kultivary jsou jiná liga. Ty se nepíšou kurzívou, ale dávají se do jednoduchých uvozovek za druhové jméno. Třeba jabloň domácí je Malus domestica, ale ta konkrétní na zahrádce je Malus domestica 'Golden Delicious'. Můj profesor na výšce, docent Skácel, by za špatné uvozovky vraždil. Teda, metaforicky. Snad.
Jak vymyslet originální název?
- Vytvořte asociace a myšlenkové mapy spojené s vaším produktem nebo službou.
- Kombinujte slova, zkratky nebo využijte osobní příběh.
- Ověřte dostupnost domény a názvu na sociálních sítích.
- Ujistěte se, že název není snadno zaměnitelný a je jednoduchý na vyslovení i zapamatování.
- Nástroje, které nepomohly: Všechny ty online generátory jmen byly k ničemu. Vypadávaly z nich nesmysly jako "CeramiX" nebo "ClayGo". Ignorujte je.
- Co fungovalo:
- Přestat se snažit. Jít dělat něco jiného.
- Napojit se na emoci, kterou má produkt vyvolávat. Ne na produkt samotný.
- Hledat inspiraci v dialektech, starých slovech, rodinných přezdívkách.
- Právní kontrola je nutnost: Než se pro název nadchnete, ověřte si ho v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví. Vyhnete se obrovským problémům. Já to udělal hned druhý den ráno.
- Test výslovnosti: Řekněte název nahlas kamarádovi po telefonu. Pokud se pětkrát zeptá "Jak?", je to špatně. Jílovice prošlo na první dobrou. Klaplo to.
Srpen 2022, dvě ráno. Byt na Vinohradech, otevřený okno do tichý ulice a přede mnou na stole asi padesátý kafe. A papír plnej škrtanců. Fakt peklo. Měl jsem hotovej produkt, malej e-shop s keramikou, ale název? Nula. Všechno, co jsem napsal, znělo buď jako z korporátní příručky, nebo jako název pro stánek na pouti. Keramiko, Hliněný svět, Tvůj hrnek. Byl jsem úplně v háji.
Cítil jsem totální bezmoc. Proč je to tak těžký? Jen blbý jméno. Vstal jsem, šel na balkon a koukal na spící Prahu. A najednou mi to došlo. Já se to snažím vymyslet hlavou, logicky. Ale ten projekt je o něčem jiným. Je o pocitu, o doteku hlíny, o vzpomínkách.
Hned se mi vybavila babička Anna a její zahrádka. Ten specifický druh jílu, co tam měla. Vždycky mu říkala "jílovice". Bylo to naše slovo. Nikdo jinej ho nepoužíval. Blesk z čistýho nebe. JÍLOVICE. Znělo to starobyle, česky, a hlavně to mělo příběh. Můj příběh. Hned jsem sedl k počítači, ruce se mi třásly. Jilovice.cz. VOLNÉ. Ten pocit... absolutní euforie. To je ono.
Ten večer jsem se naučil, že nejlepší jména nevznikají nuceným brainstormingem u tabule. Vznikají z prožitku. Z detailu, který pro vás něco znamená. Protože když to znamená něco pro vás, je šance, že to bude něco znamenat i pro ostatní. Přestane to být jen značka a stane se z toho příběh.
Jak se píšou názvy?
Názvy píšeme velkým písmenem, pokud jde o vlastní jména. Třeba Petr, Praha, nebo Slovensko. Obecná jména se píšou malým písmenem, protože neoznačují něco konkrétního. Jako třeba pes nebo město.
To je takové, no, jasné pravidlo. Když se tak nad tím zamyslím, v noci, je to zvláštní, jak jeden detail, jedno velké písmeno, dokáže tolik změnit. Dát něčemu identitu.
Vlastní jména, to jsou ty věci, co jsou jedinečné.
- Jména lidí: Karel, Jana. Můj soused se jmenuje Petr, a to je ten Petr. Ten konkrétní, co ráno jde do práce a zamává. Není to nějaký Petr.
- Jména zvířat: Náš Alík, ten pes, co štěká na pošťáka. Ne pes, ale Alík. Jeho jméno.
- Názvy míst: Praha, Brno. Tyhle města prostě jsou. Nemůžeš si je splést s jiným. Pamatuješ, když jsme byli v té Praze, na tom mostě, už je to dávno. Ta Vltava, jak se leskla.
- Jména států a kontinentů: Česko, Evropa. To je tak jasné, že to patří k sobě.
- Názvy pohoří, řek, hor: Krkonoše, Labe, Říp. Na ten Říp se vždycky dívám z okna, když je jasno. To je takový klidný pohled.
- Názvy institucí: Národní divadlo, Knihovna Václava Havla. Dneska jsem šel kolem Národního divadla, skoro v noci. Ty stíny…
- Názvy knih, filmů, novin: Babička, Receptář prima nápadů. Každá má svůj název, svůj osud.
Pak jsou ty obecné věci. Ty se píšou malým písmenem. Je to prostě jenom věc, jedna z mnoha. Není tam ta konkrétnost, ta jedinečnost.
- Když řeknu člověk, myslím tím kohokoli. Ale když Marie (moje kolegyně z práce) mluví o člověku, co potkala, pořád je to obecné, dokud neřekne „pan Novák“.
- Stůl, židle, dům, auto. Mám auto, ale není to toAuto s velkým A.
- Řeka, hora, les. Jsou jen řeky, ne Labe.
- Noviny, film, kniha. Jen tak.
Je to o tom, jestli to má svůj vlastní, neměnný název. To je vlastně celé. Vlastní jméno, to je ta podstata. To je to, co nám pomáhá se orientovat v tom, co je kolem nás, dát tomu nějaký smysl. I když je tma, a člověk přemýšlí nad takovými maličkostmi.
Jak správně psát názvy rostlin?
Hele čau, zrovna tohle jsem řešil nedávno, když jsem přepisoval cedulky na zahradě, je v tom věčnej zmatek. Je to ale fakt jednoduchý, když na to přijdeš. Prostě když píšeš normálně česky, tak je to druh a ten je vždycky s malym písmenem. Vždycky. Třeba ta tvoje přeslička rolní nebo měsíček lékařský. Obyčejný jméno, žádný ciráty.
Ale jakmile tam flákneš tu latinu, tak zbystři. Tam to první slovo, to rodový, musí mít velký písmeno. Musí. Takže Equisetum arvense. To druhý už je zase malym. Úplně stejný to je u zvířat. Napíšeš včela medonosná, ale latinsky je to Apis mellifera. Zase, první velký, druhý malý. Je to fakt fakt brnkačka. Mě to kdysi mlátil do hlavy na škole profesor Dvořák, to bylo v roce 2017, ten na tom úplně ujížděl.
České názvy druhů rostlin a živočichů se píší s malým počátečním písmenem (přeslička rolní, včela medonosná).Latinské názvy mají první, rodové jméno, vždy s velkým počátečním písmenem, zatímco druhé, druhové jméno, s malým (Equisetum arvense).
A bacha, má to pár dalších háčků, abysme se nenudili.
- Odrůdy (kultivary): Když máš nějakou konkrétní vyšlechtěnou verzi, třeba jabka, tak se ten název odrůdy píše s velkym písmenem a dává se do jednoduchých uvozovek. Třeba jabloň domácí 'Rubín'. To 'Rubín' je ta odrůda.
- Jenom rod: Když mluvíš obecně o celým rodu, ne o druhu, tak to napíšeš s velkym. Třeba když botanik mluví o všech smrcích na světě, tak řekne rod Smrk (Picea). Ale když ukážeš na strom, je to prostě smrk ztepilý.
- Kříženci: Kříženci se značí písmenem "x". Píše se to třeba takhle: Mentha x piperita (máta peprná). To je kříženec.
- Názvy na začátku věty: To je jasný, ale lidi to pletou. Když je ten název na začátku věty, tak má samozřejmě velký písmeno první slovo, i to český. Přeslička rolní je léčivka. Logicky.
Kde psát velké písmeno?
Velké písmeno? To je jako vybrat si outfit na večírek, musíte to mít správně.
- Vlastní jména: Jo, to jsou ty hrdiny příběhu – Jára Cimrman, Brno, Vltava, Česká republika. Prostě ti, co si zaslouží VIP zacházení.
- Speciální vztah: Když píšete dopis mámě, oslovujete ji přece "Maminko", ne "maminko". Je to jako dát jí palec nahoru v digitálním světě.
- Začátek všeho: Každá věta je jako nový den, začíná se velkým písmenem. A nadpisy? To jsou králové stránky, ti musí být nepřehlédnutelní.
Tajemství úspěchu: Pamatujte, velké písmeno je jako pozdrav. Někdy je to formální "Vážený pane řediteli", jindy familiární "Čau, kámo!". Ale vždycky dává najevo, že se něco důležitého chystá. A nezapomeňte, i názvy filmů a knih si zaslouží svou porci slávy.
- Jak poznat, že miminku není dobré?
- Kolik stojí výpis z živnostenského rejstříku?
- Kolik se dává masa na porci?
- Co určitě navštívit v Karlových Varech?
- Jak zjistit mentální postižení?
- Kolik přeplatíte na hypotéce?
- Jak zrušit předplatné Duolingo?
- Jak odkrýt skryté fotky na iPhonu?
- Kolik vydělává dluhopis?
- Kde se natáčela pohádka Anděl Páně 2?
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.