Jak se pozná mladý kohout?

Takže, jak poznat toho mladého kohouta? To je otázka, viďte? Já jsem se s tím taky prala! Pamatuju si, jak jsem si před lety pořídila k slepicím kuřata a najednou – bum! – tam bylo několik kohoutků. A já, zelenáč co se týče chovu drůbeže. Nevěděla jsem, jak je odlišit od slepiček, natož od starších kohoutů.

Mladý kohoutek, to je takové roztomilé stvoření. Hřeben a laloky má ještě malé, ale viditelně rostou, takové maličké, načervenalé výrůstky. Jako když se snaží dohnat starší kohouty. A ta barva, no, prostě krásná, svěží, taková… jarní, řekla bych. Ne tak sytá a tmavá, jak u dospělých.

V ocase pak má ty krásný, dlouhý srpovitý peříčka, takové nádherné, ještě se jim ale moc nedá říkat pořádný ocas. Začínají růst, to je fakt. Vidíte to, takový malý náznak budoucího majestátu. Ale krásné.

A chování? To je kapitola sama o sobě! Už nejsou tak úplně klidná jako kuřátka, ale ještě nemají tu drzost starších kohoutů. Víte, jak se ti staří perou o slepičky? To je hrozný! Mladý kohoutek je spíš takový… zkoušející. Občas se předvádí, občas zakokrhá (a to je takové piplavý kokrhání!), ale pořád je to ještě takový puberťák, co si teprve hledá své místo na slunci – pardon, na hnojišti. Třeba se někdy pokusí i zaútočit, ale žádné velké boje to ještě nejsou, spíš takové… šarvátky.

No a kolikrát jsem si říkala, jestli jsem se v tomhle rozpoznávání mladých kohoutků spletla! Naštěstí mi pár zkušenějších chovatelů pomohlo, ale i tak jsem se několikrát sekla. Člověk se učí, co? A to je na tom to krásné! A co vy? Už jste se s tím někdy potýkali?