Jak se stát číšníkem?

Takže… přemýšlíte o práci číšníka/číšnice? Já jo, taky jsem si tím prošel. A víte co? Není to vždycky procházka růžovou zahradou. Ale upřímně, někdy je to docela jízda!

Vzpomínám si, jak jsem začínal… V takové malé, zapadlé pizzerii. Žádný luxus, ale aspoň mě vzali. A to je hlavní, ne? Hned od začátku se učte, kde co je. Fakt, nemusíte hned mířit do michelinské restaurace. Kde byste pak sbírali tyhle zkušenosti, co? Myslím, že ty začátky… ty jsou nejdůležitější.

Životopis… ach jo, ten životopis. No, snažte se tam dát něco, co s tou prací souvisí. Že jste třeba někdy obsluhovali na rodinné oslavě, nebo tak něco. Vymyslete si něco! Nebo ne, prostě buďte upřímní. To je asi lepší. Já tam tehdy napsal, že umím žonglovat s talíři… no… neumím. Ale naštěstí se na to neptali. 😅

A pak… to nejdůležitější. Jděte tam osobně! Fakt. Neposílejte žádné maily, prostě se tam ukažte. Koukejte se jim do očí, usmějte se. Řekněte, že se chcete učit. Že máte chuť do práce. Nadšení je nakažlivé, věřte mi. Já takhle jednou dostal práci, i když zrovna nikoho nehledali. Prostě se jim líbil můj přístup.

Někde jsem četl, že prý je v gastronomii obrovská fluktuace. Něco jako 80% nebo kolik… Nevím, jestli je to pravda, ale prostě lidi často odchází a noví přichází. Takže šanci máte! Hlavně se nevzdávejte. A nebojte se zeptat. Vážně. Co se může stát? V nejhorším vám řeknou ne. No a co! Jdete dál.