Jak se zabavit, když venku prší?

Co dělat když je venku pěkně?

Slunce. Vyjdi ven.

• Koloběžka, kolo. Rychlost a vítr. Adrenalin.
• Švihadlo. Koordinace těla. Dávka endorfinů.
• Křídy. Dočasné umění. Zpráva pro kolemjdoucí.
• Gymnastika, atletika. Síla a ohebnost. Překonávání limitů.
• Kešky, kamínky. Hledání. Objevování skrytého. GPS.

Procházka. Ticho. Pozoruj detaily. Všimni si stromů. Vnímej světlo.

Doplňující informace:

• GPS souřadnice. Ukazují směr. Ne vždy k cíli.
• Křída. Neškodná. Smaže ji déšť. Zanechá stopu.
• Atleti. Trénují léta. Vidíme jen zlomek.
• Švihadlo. Někdy se zamotá. Překážka.
• Procházka: Zpomalení. Odpojení. Čas pro sebe.

Osobní preference: Upřednostňuji ticho lesa před hlukem města. Preferuji běh naboso po trávě. Pocit svobody. Důležité. Nezapomeň.

Co se dá dělat doma když je venku hnusně?

Pamatuju si ten podzimní den v roce 2023, liják řádil venku jak o život. Bylo to v Praze, v našem malém bytě na Žižkově. Malá Anička, moje tříletá neteř, se tvářila hrozně nešťastně. Pršelo a ona se nemohla jít ven hrát. Já taky. Byla jsem z toho trochu na nervy, protože jsem měla plány na procházku.

Najednou mě to přepadlo. Vzpomněla jsem si na staré krabice s hračkami na půdě. Vyhrabala jsem je a Anička byla v sedmém nebi. Lego Duplo, staré kostky, panenky – to vše ji zabavilo na celé odpoledne. Sama jsem si pak vzala knihu – tenhle starý, vybledlý výtisk “Malého prince” od Saint-Exupéryho jsem si vždycky přála přečíst.

A pak přišlo na řadu malování. Zase ty staré pastelky, co jsem si schovala od dětství. Anička malovala sluníčko a já jsem si dělala poznámky do deníku. Byl to podivný den, ale docela fajn. V podstatě si ho užívala i moje nálada, která se zpočátku zdála být poněkud zkažená deštěm.

Co dělat doma, když prší?

• Číst
• Hrát si s dětmi
• Malovat
• Lego
• Hrát hry

Co dělat doma, když je venku hnusně?

Hnusně venku? Děti doma? Žádný problém.

• Hry. Deskovky, karty, puzzle. Zapomeňte na nudu.
• Čtení. Knihy, komiksy. Únik do jiných světů.
• Hra na něco. Fantazie bez limitů. Staňte se kýmkoliv.
• Tvoření. Kreslení, malování, modelování. Probuďte v sobě umělce.
• Vzdělávání. Nový jazyk, programování, online kurz. Získejte nové dovednosti.
• Vaření. Experimentujte v kuchyni. Společně.
• Úklid. Ne, vážně. Zapojte děti. Hudba nahlas. Udělejte z toho hru.
• Kosmetika. Domácí lázně. Péče o sebe i o děti. Relax.

Můj tip? Pečení pizzy. Vždycky zabere. S dětmi vymýšlíme bláznivé kombinace. Ananas, olivy, feferonky. Minulý týden jsme dali i broskve. Bylo to… zajímavé. Jmenuji se Eva Nováková a bydlím v Praze.

Co dělat když se nudím v zimě?

Co dělat, když se nudím v zimě? Hmm…

Zima… dlouhé večery. Letos jsem zkusila to pletení, ale nějak mi to nejde. Vždycky jsem chtěla umět háčkovat, babiččin ubrus, viď? Ale ruce mi neposlouchají. Je to blbé.

Možná by pomohlo čtení. Mám rozečtenou tu knihu od Murakamiho, ale nějak se k ní nemůžu dokopat. Vždycky se mi líbil ten jeho styl, ale teď… teď mi přijde všechno tak… prázdné. Jako já.

Pečení? Koláč s jablky by nebyl špatný. Ale pak se na to budu sama koukat a… a zase to bude samota.

A hudba? Klavír už je v půdě, od táty. Nedokážu si představit, že bych si zase sedla a hrála. Naposledy jsem hrála na jeho pohřbu. Dnes je 16. listopad. Pamatuji si to přesně.

Klíčové body:

• Čtení (knihy, které jsem chtěla číst)
• Pečení (něco jednoduchého, třeba koláč)
• Pletení/Háčkování (i když se mi to moc nedaří)

Myslím, že zase zkusím tu knihu. Možná se na to dnes večer konečně dostanu. Nebo ne. Uvidíme.

Konkrétní:

• Murakamiho kniha (jméno knihy nenapíši, nemám teď sílu ji hledat)
• Babčiny háčkované ubrusy (bílé, s modrými kytičkami)
• Otcův klavír (starý, tmavý, s vyřezávanými nohami)
• Datum: 16. listopad (letošní rok)