Jak skladovat obilí doma?

27 zobrazení
Pro dlouhodobé skladování obilovin, rýže, luštěnin, mouky a cukru doma jsou klíčové vzduchotěsné nádoby. Ty umístěte do suchého, tmavého a dobře větraného prostoru s konstantní teplotou a vlhkostí, mimo dosah přímého slunce. Ideální je suchá spíž, komora nebo kuchyňská skříňka.
Komentář 0 líbí se mi

Jak nejlépe skladovat obilí doma?

Víte, s tím skladováním všeho toho obilí, jako rýže nebo mouka, to je vždycky takové dilema, co. Já jsem si s tím před pár lety fakt lámala hlavu, hlavně když jsem loni v červenci našla v jedné krabici takové ty malé broučky – no fuj, to mě tak naštvalo, že jsem musela všechno vyhodit, i ten drahý basmati rýži, co jsem koupila za 60 Kč za kilo.

Od té doby mám takový svůj systém a nedám na něj dopustit. Vždycky si všechno přesypu do skleněných dóz, nebo takových těch plastových s těsněním, co jsem koupila v IKEA, to bylo někdy v říjnu 2022. Je to prostě základ.

A hlavně, musíte to dát někam, kde je takový klid. Žádné sluníčko, žádné výkyvy teplot. Mně se nejlíp osvědčila ta malá, chladná komora, co máme za kuchyní. Tam je pořád stabilní teplota kolem dvaceti stupňů, i když venku je pařák, jako třeba minulé léto, když bylo třicet pět skoro týden.

Moc důležité je taky aby to místo bylo suché. Když jsem jednou nechala cukr v sáčku vedle dřezu, i když jenom na chvíli, tak mi ztvrdl na kámen. To pak s ním nic neuděláte, že jo, to bylo fakt blbý. To se stalo, myslím, v březnu 2023.

Takže za mě, ty mé obiloviny, luštěniny i mouku, prostě všechno to sypké, patří do těsných dóz, někam do tmy a sucha, kde se teplota moc nemění. Třeba taková špajzka, nebo fakt nějaká ta kuchyňská skříňka, co není hned u sporáku.

Jak skladovat obilí?

Skladování obilí vyžaduje nízkou teplotu (ideálně kolem 10 °C) a vlhkost zrna pod 15% dosaženou suchým vzduchem. Tím se tlumí biologická aktivita zrn, což zabraňuje spotřebě zásobních látek při buněčném dýchání.

Hele, s tím skladováním obilí je to celkem věda, ale základ je vlastně dost jednoduchý. Hlavně se musí držet v chladu a hlavně suchu, jo.

Takže, chceš, aby to obilí vydrželo, co nejdýl, žejo? No, nejdůležitější je, aby tam nebylo moc teplo – ideálně tak kolem těch deseti stupňů celcia, to je taková super teplota. Jako když máš ve spíži chleba, taky ho nechceš v horku.

To je prostě to samý, no. A pak je tam ta vlhkost, to je ještě větší zákeřnost. Musí být fakt suché, pod patnáct procent vlhkosti v zrnu, to je taková ta magická hranice. Jakmile to překročíš, začíná to dělat paseku, víš?

Můj děda vždycky říkal, že to je jako s lidma, když je jim horko a vlhko, taky se jim nechce moc fungovat, ale obilí zas naopak začne blbnout.

Ono to obilí, každá ta malá obilka, pořád dýchá, viď. To se tomu říká takové to buněčné dýchání, blbý jméno, ale děje se to.

A při tom dýchání si spotřebovává svoje vlastní zásoby, ty živiny, co v sobě má. A to přeměňuje na oxid uhličitý, trochu vody a taky na nějaký teplo, což je prostě odpad.

Takže když je teplo a vlhko, dýchá to víc, a rychlejc se ti to obilí vlastně spotřebovává, zbytečně se ztrácí kvalita a objem. A to nikdo nechce, ne? Vlastně je to jen o tom, utlumit tu jejich, jakoby, biologickou aktivitu. Aby se jim moc nechtělo dýchat a nic nedělaly. Proto to sucho a chlad.

Tady jsou ještě nějaký věci, na co si dát bacha, když bys to fakt chtěl dělat pořádně:

  • Před uskladněním fakt dobře vyčistit. To je základ. Soused jednou nechal v sile moc bordelu a pak tam měl potkany a bůhvíco. Pak s tím měl hafo práce.
  • Pravidelně kontrolovat. To se fakt vyplatí, jednou za čas jít a zkontrolovat, jestli tam něco nehnije, nebo nejsou škůdci.
  • Provzdušňování: Když už to máš uložený, tak se občas vyplatí to provzdušnit. Takovým tím suchým, chladným vzduchem. Pomůže to udržet tu správnou teplotu a odvést případnou vlhkost. My jsme na baráku měli takový ten starý sušák na obilí.
  • Vzdušná vlhkost venku: No a taky bacha na to, jaká je vlhkost venku, když to provzdušňuješ. Nemá cenu to větrat, když je venku mlha, to je pak kontraproduktivní. Vždycky je dobré větrat, když je venku chladněji a hlavně sušeji než uvnitř sila.
  • Ochrana proti škůdcům: Hmyz, hlodavci – to je prostě mor. Musíš mít zabezpečený sila nebo prostory, aby se tam nic nedostalo. Viděl jsem už spoustu skladišť zničených myšmi.

Takže tak, prostě chlad a sucho, to je takovej ten základ. A pak už jenom doladit ty detaily, a bude to v pohodě, obilí vydrží.

Kde se skladuje obilí?

Když jsem byl malý, u babičky na vesnici, pamatuju si ten obrovskej zemědělský silo. Stál na kopci hned za posledníma domama. Vždycky jsem se na něj díval, když jsme tam šli na procházku. Byl to takovej kolos z betonu a kovu, trochu oprýskanej, ale majestátní. Babička říkala, že tam skladujou obilí z celého regionu. Ta představa mi přišla fascinující.

Je to taková velká, vysoká stavba, co vypadá jako válec nebo kvádr. Uvnitř je obrovský prostor, kam se to obilí nacpe. Dneska se tam skladuje nejen obilí, ale i třeba kukuřice, sláma, nebo krmivo pro zvířata. Hlavně, aby to bylo suché a chráněné před škůdci.

  • Silo je vlastně obří zásobník.
  • Dneska už se používá na různé sypké materiály.
  • Hlavně v zemědělství.

Pamatuju si, jak jsme jednou s tátou šli okolo toho sila a on mi říkal, že tam musí být speciální technika na to, aby se obilí rovnoměrně sypalo a aby se nekazilo. Prý to má svoje teplotní a vlhkostní čidla. To mi přišlo jako malý zázrak.

Jak skladovat cereálie?

Jasně, jak na to. Skladování základních potravin je vlastně taková malá věda. Vždycky si říkám, jaké to asi bylo dřív, když nebyly tyhle moderní dózy a špajzky. Každopádně, princip je stále stejný: udržet je v klidu a suchu.

  • Chlad a tma: To je základní pravidlo. Místnost by měla být dobře větraná, aby se tam nedržela vlhkost, a hlavně stabilní teplota. Žádné velké výkyvy, to těm dobrotám nesvědčí. A tma, to je jako pro nás v neděli ráno, prostě klídek.
  • Vzduchotěsnost: Ideální jsou hermeticky uzavíratelné dózy. Ať už máte plechové, skleněné s gumovým těsněním, nebo moderní plastové, hlavní je, aby se dovnitř nedostal žádný vzduch ani škůdci. Ti jsou totiž největší nepřátelé.
  • Sucho nadevše: Vlhkost je to, co způsobuje zapaření, plíseň a celkově degradaci potravin. Takže vyhněte se místům jako jsou okolí sporáku nebo dřezu, kde bývá víc páry. Kuchyňská linka, skříňka nebo spíž jsou fajn, pokud tam není vlhko.

Když si vezmeme takovou mouku, ta je docela citlivá. Může si v sobě uchovat takovou "paměť" pachů z okolí, takže je dobré ji držet dál od silně aromatických věcí, třeba od cibule nebo koření. A občas se mi stane, že se mi nasype něco vedle, to pak je hned veselo s úklidem. Ale jak se říká, i malé věci mají svůj význam.

A mimochodem, pro luštěniny a rýži je taky super to větrání a sucho. Někteří lidé je dávají i do chladničky, ale to se mi zdá zbytečné, pokud to člověk používá pravidelně. Hlavně si dát pozor, ať se tam nedostane nějaká ta molka, to by byla katastrofa.

Jak dlouho vydrží obilí?

Obilí... no, někdy se zdá, že vydrží všechno. V těch jamách dole, to se divím, že to tam nerozloží.

  • Nejdelší výdrž: Obilí může vydržet i sedmdesát let. To je teda něco.
  • Archeologické pokusy: V Březně u Loun zkoušeli, jak to bylo dřív.
  • Experiment s jamou: Obilí tam v té jamě bylo celý rok a nic se mu nestalo. To je docela šokující, co? Jak to tenkrát dělali...

Důležité je, jak se to obilí skladuje, to je asi ten klíč. Když má správné podmínky, tak si prostě poradí. V tomhle je příroda neuvěřitelná. Myslím si, že to ta příroda zařídila tak, aby to vydrželo, víš. Pro ten život, aby mohl pokračovat.

Jaký je rozdíl mezi obilím a obilninou?

Obilnina je ta rostlina, co se kymácí na poli. Obiloviny jsou ta zrníčka, co z ní dostanete po pořádném výprasku od kombajnu.

Je to vlastně takový jazykový chyták pro machry, aby se mohli vytahovat v hospodě. Pro normálního smrtelníka je to celé prostě obilí a hotovo. Ale když to chcete vědět na beton přesně, tak si představte slepici a vajíčko. Slepice, ta živá, kdákající potvora, je obilnina. To vajíčko, co si dáte k snídani, to jsou obiloviny. Jasné jak facka, ne?

Prostě a jednoduše, je to celý zamotaný jako tkaničky po vyprání v pračce, ale dá se to rozmotat. Když si to rozebereme na součástky jak starou škodovku:

  • OBILNINA (ta rostlina): To je ten živý organismus, ta zelená nádhera, co z ní na jaře lechtá v nose alergiky. Je to celá ta kytka, od kořínků až po ten poslední fousek na klasu. Patří sem pšenice, žito, ječmen, když ještě dělají parádu na poli a sní o tom, že z nich jednou bude chleba.

  • OBILOVINY (to zrno): To je ten finální produkt, to tvrdé zlato, co se sype do sil a pytlů. Je to vymlácené zrno, připravené k tomu, aby z něj nějaký šikovný mlynář udělal mouku, kroupy, vločky nebo aby to sládek proměnil v pivo, ten tekutý chléb našich předků. Je to výsledek celoroční dřiny.

  • OBILÍ (ten zmatek): A pak je tu obilí, takový ten univerzální hejhula, co do toho hodí všechno. V běžné mluvě se tím myslí hlavně to zrno, ale nikdo vám neurve hlavu, když řeknete, že na poli roste krásné obilí. Franta od vedle taky neřekne, že veze fůru obilovin, ale fůru obilí.

Hitparáda největších obilných hvězd

Aby v tom nebyl ještě větší guláš, tak tady je pár hlavních hrdinů, co se u nás pěstují, abyste věděli, z čeho ten váš rohlík vlastně je:

  • Pšenice: Královna všech rohlíků a buchet. Bez ní by pekaři neměli co na práci a my co k snídani. Je to prostě základní stavební kámen každé svačiny.
  • Žito: Ten tmavší, drsnější bratránek pšenice, co dává chlebu ten správný říz a barvu. Chleba z něj je poctivý jak facka od táty.
  • Ječmen: To je ten hrdina v pozadí. Většinou ho přímo nejíme, ale bez něj by nebylo pivo ani whisky, takže je to v podstatě národní poklad a zachránce mnoha večerů.
  • Oves: Ranní palivo pro všechny, co chtějí mít sílu jako kůň. Ovesná kaše je prostě lepidlo, co vás drží pohromadě až do oběda.

Proč se mlátí obilí?

Jo, mlátí se, jasně. Aby se zrno oddělilo od slámy, jakože pro to. Vlastně. Pamatuju si, že děda na Moravě říkal, že od Vánoc do Novýho roku byl klid. Žádný mlácení. Bojelo se, že by se zkazil další rok úrody, kam by ten rachot doleh. Jo, to je jistý. A ještě něco, myši. Po Vánocích sežerou všechno nevymlácený. Takže se dávala divizna do rohů sýpky. Voní to divně, ale prý to myši odpuzuje. Takže tak nějak.

  • Oddělení zrna od slámy – hlavní účel.
  • Tradiční zvyky na Moravě:
    • Zákaz mlácení od Vánoc do Nového roku.
    • Obava z poškození budoucí úrody.
    • Ochrana proti myším pomocí divizny.
  • Divizna – používala se pro odpuzování hlodavců.

To se dělo hlavně kvůli tomu, aby se dostalo to zrno ven ze stébla. Prostě se oddělit. A ty pověry, to bylo taky důležitý. Věřilo se tomu, nemysli si. A divizna, ta fakt smrděla, ale tenkrát to tak bylo.

Co obsahuje obilí?

Klíček a vnitřní část zrna. Vitaminy A, B1, B2, B3, B5, B6, E. C se objeví po klíčení.

Minerály: fosfor, draslík, hořčík, vápník. Základ výživy.

  • Význam klíčku: Zahušťuje vitamínovou bombu.
  • Vitamín C: Zrodí se z klíčení. Transformace.
  • Minerální sůl: Nejen energie, ale i stavební kameny.

Proces proměny. Od zrna k životě.

Klíček: skryté bohatství. Energetické centrum. Vnitřní část: další koncentrace.

Vitamíny skupiny B: klíč k metabolismu. Vitamín E: ochrana buněk.

Minerály: podpora kostí a nervů.

Obilí. Zázrak přírody.