Jak smažit kančí řízky?

Tak kančí řízky, co? Už jen to slovo, “kančí”, zní tak… divoce. Vzpomínám si, jak mi táta jednou přivezl kančí kýtu. Obrovská věc! Nejdřív jsem se trochu bála, přiznávám se. Ale ta chuť! No nic, zpátky k řízkům. Musí se nejdřív pořádně očistit, to je jasný. A naklepat. Jako by se chtěly prát! Pak sůl, pepř – ne moc, ne málo, tak akorát. Prostě citem, víte, jak to myslím? Pak ten česnek… mňam! A hořčice, ta nesmí chybět. A majoránka. Ta vůně! Už se mi sbíhají sliny.

No a pak ten trojobal. Klasika. Mouka, vejce s mlékem (trochu mléka, ne moc, ať to není řídký!), a strouhanka. Obalit, pořádně obalit, ať se ta krusta krásně drží. A smažit. V rozpáleném oleji, s trochou másla pro tu chuť. Dozlatova. Ale fakt dozlatova, ne spálený! To by byla škoda. Pamatuju si, jak jsem jednou spálila řízky… no, radši na to nemyslet.

A jak dlouho smažit? To záleží. Na tloušťce řízků, na teplotě… No, prostě tak nějak od oka. Zkušenosti, no. Říkám, zkušenosti. A pak? Pak už jenom… jíst! S bramborovým salátem, s bramborovou kaší, s chlebem… S čímkoliv! Je to prostě… boží. Nebo ne? Co myslíte? Já teda jo.