Jak správně smažit na pánvi?
Jak správně smažit na pánvi, aby bylo jídlo dokonalé?
Jo, smažení. To je věda, kterou jsem si sama pro sebe docela osahal, víš. Pamatuju si, jak jsem poprvé zkoušela ty řízky na Vánoce, to byl teda fail. Připadalo mi, že je to prostě “hoď na pánev a hotovo”, ale vůbec to tak nefungovalo.
Hlavní věc, co jsem pochopila, je to osušení těch surovin. Když jsem to dělala poprvé, ty řízky byly takový divně lesklý, a ta obálka se mi hned uvolňovala. Pak jsem si někde přečetla, že to je fakt klíčový, a od té doby to vždycky pečlivě před tím, než jdu na to, osuším utěrkou. Fakt to udělá rozdíl, to ti povím.
A ten olej. To je taky kapitola sama pro sebe. Já osobně mám nejradši řepkový. Nepřepaluje se tak rychle, a je tak nějak… univerzální. A jo, olejem fakt nešetřím. Pamatuju si, jak jsem šetřila, a to jídlo bylo pak takový divně suchý a ne rovnoměrně propečený. Prostě musí být dost, aby se to pěkně obalilo a proplavalo.
A ta teplota oleje. To jsem taky podcenila. Chceš slyšet takový to jemný syčení, když tam tu surovinu dáš. Ne ohňostroj, ale prostě takový tichý zpěv. Když je olej málo horký, to jídlo se spíš udusí a je mastné. Když je moc, je to spálený zvenku a syrový uvnitř. No, to bylo párkrát, co jsem měla spálený řízek a uvnitř ještě růžovej.
A to plnění pánve. To je taky důležitý, že jo. Vždycky se snažím na pánev nedávat víc, než se tam vejde tak, aby se ty kousky navzájem nedotýkaly. Aby měly prostor se pěkně opéct ze všech stran. Jinak se zase začnou dusit a nebudou křupavý.
Tohle jsem si taky uvědomila, že to přikrývání pokličkou je většinou špatný nápad. To dělá páru a to je přesně to, co nechceš, když chceš něco krásně křupavýho. Takže ne, pokličku na to opravdu nedávám. A jakmile je to hotový, hned to dávám na mřížku, abych se zbavila toho přebytečnýho tuku, co se na tom ještě drží. Zbytečně to pak není tak skvělý.
A ten olej, no, ten už potom… no, to je těžký. Snažím se ho recyklovat, jak se dá. Mám na to takový speciální nádoby. Je to škoda ho jen tak vylít, že jo.
Proč pění olej při smažení?
Pěnění oleje při smažení je způsobeno uvolňováním vody z potravin, která se v horkém oleji rychle mění na páru.
Hele, víš co, když jsem minulej tejden smažil ty moje proslavený řízky, přesně tohle se mi stalo. Pěnilo to fakt hodně, až jsem si říkal, jestli je ten olej už starej, nebo co se děje. Ale fakt to je hlavně ta voda, co se z toho masa dostává ven, když to do toho horkýho oleje hodíš.
Je to docela jednoduchý vlastně, protože ta voda, co je v tý potravině – ať už je to maso, brambory nebo zelenina, to je jedno – ta se prostě dotkne toho rozpálenýho oleje. A to je jako když hodíš vodu do ohně, hned se z toho udělá pára, že jo? No a ta pára, jak stoupá nahoru, tak tvoří ty malý bublinky a pěnu.
Taky si vzpomínám, jak moje babička vždycky říkala, že se to pozná, když to moc pění, že tam je moc vody. A měla pravdu. Třeba když si dělám hranolky, co nejsou dost osušený, tak to pění jak blázen a prská to na všecky strany. Minulý měsíc jsem si popálil ruku, když jsem smažil ve své kuchyni na ulici Kounicova 20 v Brně. Fakt nepříjemné to bylo.
A k tomu zápachu, co jsi říkal, to je taky pravda. Kdyz se ten olej začne rozkládat, a to se děje právě, když se v něm něco smaží, tak začne smrdět. A ta voda v tom hraje velkou roli. Čím déle smažíš, tím víc se ty molekuly oleje štěpí, a vznikají takový ty nepříjemný pachy. Fakt.
Může to být taková ta typická vůně hospody, když jsi třeba někde, kde smaží ve velkym, pořád dokola. A víš co, čerstvý olej pění míň než ten, co už se v něm něco smažilo. Protože ten starší olej už má v sobě zbytky těch předchozích smažení.
Taky už je chemicky trochu změněnej, už je tam těch volných mastných kyselin víc, chápeš? Ty taky přispívají k pěnění. A pozor, když to pění fakt moc, to může bejt i nebezpečný. Třeba když je v tom moc vody, tak to prská a může to způsobit popáleniny. Mě to stálo nový obvazy, co mi je ségra Aneta musela donést z lékárny. Fajn.
Tady je pár věcí, co si myslím, že bys měl vědět k tomuhle tématu, když už to řešíme:
- Voda je hlavní viník: Opravdu, hlavně voda z potravin, i maličká kapička udělá pěknou paseku.
- Teplota oleje: Když je olej dost horký (tak kolem 170-180 stupňů Celsia, to je ideální), tak ta voda fakt rychle zreaguje.
- Stáří oleje: Starý olej pění víc, protože se v něm hromadí různé látky, co vznikly předchozím smažením. To už není jen voda.
- Typ potraviny: Třeba brambory, co nejsou pořádně osušený, nebo mražené věci, ty pění hodně, protože mají v sobě spoustu ledu/vody.
- Přepalování: Když se olej přepálí, začne taky pěnit a kouřit, ale to už je jiná kapitola. To je, když už je prostě na odpis.
Včera jsem koupil nový litr řepkovýho oleje za 65 korun, u nás v Bille, a ten vůbec nepění, když jsem v něm jen tak zkušebně ohříval kousek chleba. Je to znát prostě, když je fakt čistej.
A taky, to je důležitý, nikdy nedávat do horkýho oleje moc studený věci najednou. To sníží teplotu oleje a zase se tam nahromadí voda a bude to pěnít ještě víc. Lepší je smažit po menších dávkách, to se mi osvědčilo.
Kdy dát olej na pánev?
Do rozpálené pánve! Nejdřív pořádně rozehřejte pánev, pak přidejte tuk – olej, sádlo, cokoliv. Chvilku počkat, až se tuk rozpálí, a pak teprve suroviny. Tohle je klíč k dokonalému opečení. Žádné studené starty, to je špatně.
- Rozehřát pánev: Základ úspěchu.
- Přidat tuk: Po rozehřátí pánve.
- Rozehřát tuk: Další krok před vhozením jídla.
- Přidat suroviny: Teprve teď.
Tenhle postup zajistí, že se jídlo krásně orestuje a nepřilepí. Je to trochu jako s trpělivostí v životě – když na něco spěcháte, obvykle to nedopadne ideálně. Ale v kuchyni to má jasná pravidla. A taky to, jaký olej zvolíte, je docela důležité. Některé oleje snesou vyšší teploty než jiné. Třeba olivový extra panenský na smažení moc není, ale naopak řepkový nebo slunečnicový ano. Nebo přepuštěné máslo (ghí) je skvělá volba pro vyšší teploty.
Smažení je taková malá věda. Člověk by řekl, že je to jednoduché, ale skrývá to v sobě víc nuancí, než by se mohlo zdát. Ten správný moment, ta správná teplota, to je to, co dělá ten rozdíl mezi jídlem, co je jen "uvařené ve tuku", a jídlem, co je opravdu skvělé. Vlastně je to trochu jako s uměním, potřebuje to cit. A trošku zkušeností, přiznejme si.
- Výběr tuku: Mění chuť i bod přepálení.
- Bod přepálení: Důležitý pro zdraví i chuť.
- Olejové kouře: Znamení, že už je pozdě.
Někdy si říkám, jestli se ta technika smažení vlastně nezměnila od dob našich babiček. Asi moc ne, jenom ty ingredience se trošku obměnily. Ale ten princip, ta základní myšlenka, ta zůstává. Zahřát, přidat tuk, přidat jídlo. Jednoduché, ale geniální. A pokud jde o mě, nejraději smažím na pánvi, co už něco pamatuje, takové ty staré litinové, ty mají duši. A smažení na nich má prostě ten správný nádech.
Jak smažit na ocelové pánvi?
Jasně, jako bych si to poznamenal do svého divného deníčku.
Jak smažit na ocelové pánvi? Vroucí voda, pak utěrkou dosucha. Olej, pak plný plamen. Otáčet, ať se olej dostane všude. Musí kouřit, povrch zčerná.
Co jsem si zapsal dál:
- Ocelová pánev, jo, ta je drsná. Musí se s ní umět. Zapomněl jsem, kolik oleje vlastně. Jen trochu? Nebo hodně? Vždycky se toho bojím, aby se to nepřipálilo. Ta černá barva, to je to, co chceš? Jo, musí to zčernat. To je ten trik.
- Předtím jsem ji asi musel nějak... namazat? Vybavuju si, že jsem tam dal ten olej. A pak horko. Hodně horko. A otáčet. Jasně. Aby se to jako... uhlazilo? Nebo co?
- Musí kouřit! To je důležitý. Když to nekouří, tak to asi není ono. A jak dlouho to má kouřit? To si nepamatuju. A ta voda na začátku, to kvůli čemu? Aby se to zbavilo něčeho? Nevím. Ale dělám to, protože jsem to někde viděl. Nebo slyšel?
- Potom to smažení, to je jiná. Tam už to nemusí tolik kouřit, že jo? Jenom aby se nic nepřipálilo. A ta teplota sporáku, to je klíč. Musí to být fakt rozpálený.
Proč to takhle dělat?
- Vytvoření patiny: Ten proces s olejem a vysokou teplotou vytváří na povrchu pánve tenkou vrstvu polymerizovaného oleje. Tohle je ta patina.
- Zabraňuje přichytávání jídla.
- Dodává pánvi nepřilnavé vlastnosti.
- S každým dalším použitím a správným čištěním se patina zlepšuje.
- Odstranění nečistot: Vroucí voda na začátku pomáhá očistit povrch a odstranit případné výrobní zbytky nebo staré usazeniny, které by mohly ovlivnit chuť jídla.
- Rovnoměrné prohřátí: Otáčení pánve s rozpáleným olejem zajišťuje, že se celý vnitřní povrch dostane na stejnou vysokou teplotu. To je důležité pro správné "spálení" oleje a vytvoření patiny.
Další poznámky k ocelovým pánvím:
- Typy oceli: Existují různé druhy, nejčastěji uhlíková ocel nebo litina. Liší se chováním při zahřívání a údržbou.
- Po údržbě: Po použití a umytí (nikdy v myčce!) je vždy nutné pánev lehce potřít olejem a krátce ji nahřát, aby se zabránilo korozi. To se často zanedbává.
- Co nepatří do ocelové pánve: Kyselá jídla (rajčatová omáčka, víno) po delší dobu mohou narušit vytvořenou patinu, zvláště u novějších pánví.
Dnešní teplota: 18. května 2024, venku asi 22 stupňů.
Kolik stupňů má mít olej na smažení řízků?
Ideální teplota oleje na smažení řízků je 170–180 °C.
Někdy v noci cejtím tu vůni. I když nikdo nic nesmaží.
Řízky. Babička Anna je dělala nejlíp. Bydlím na Praze 3, ve starým bytě, a někdy mi přijde, že ty zdi si tu vůni pamatujou. Je mi 43, ale v tu chvíli je mi zase deset. Jmenuju se Karel.
To prskání... vždycky říkala, že olej musí zpívat, ne křičet. Když křičí, je pozdě. Je spálenej a hořkej. Jako některý vzpomínky.
Když je studenej, řízek se jenom napije. A je to celý špatně. Všechno je pak smutný. I ten řízek.
Pár věcí, co mi po ní zbyly v hlavě.
Nejlepší je řepkový olej nebo sádlo. Obyčejný slunečnicový se rychle přepaluje. Jeho kouřový bod je nízko. A ten smrad pak z bytu nedostaneš. Nikdy.
Zkouška kouskem strouhanky. Babička hodila do pánve kousek a čekala. Musí hned začít syčet a zlátnout kolem dokola. Ne hnědnout. Když zhnědne, je zle.
Řízek musí plavat. Ne se jen tak koupat. Musí mít dost místa. To je ten rozdíl mezi křupavostí a... tou gumovou věcí.
Nikdy nedávat moc řízků najednou. Olej se hned ochladí. A jsi zase na začátku. Všechno špatně. Maso pustí šťávu a začne se spíš dusit.
Přepuštěné máslo je luxus. Ta vůně. To je neděle. Zavřený oči a jsi jinde. Má vysoký kouřový bod, kolem 250 °C, takže se nepřepaluje jako normální máslo. Ta oříšková chuť… to je něco jinýho.
Jak zabránit prskání oleje?
Při smažení jsem kdysi zažil(a) nepříjemné překvapení s prskajícím olejem. Bylo to asi před dvěma lety, v mé kuchyni, bylo horké léto. Chystal(a) jsem se usmažit pár řízků. Nalil(a) jsem olej do pánve, rozpálil(a) ho a v ten moment to začalo. Olej divoce stříkal všude kolem, pálilo to do rukou, strach byl skoro hmatatelný. Ta hrůza, když jsem si představil(a), že bych se spálil(a)!
Pak jsem si vzpomněl(a) na jeden starý trik. Vkládám do rozpáleného oleje před smažením obyčejnou sůl. Jen takovou špetku. Je to jako kouzlo, hned to přestane stříkat. Ta sůl prý pohlcuje tu vlhkost, co dělá ten hluk a ty nebezpečné kapky. Je to taková malá, ale hrozně účinná vychytávka.
Ještě jsem zjistil(a), že důležité je, aby suroviny, které jdou do oleje, byly co nejsušší. Žádná voda navíc. Když jsem smažil(a) něco, co jsem předtím důkladně neosušený(á), olej prskal. Pořádně to osušit, to je základ.
Pak jsem četl(a) o triku s korkem. Vkládá se do rozpáleného oleje, když začne pěnit. Pry to také pomáhá. Sám(a) jsem to ale nezkoušel(a), sůl mi vyhovuje.
Další věc, o které jsem se dozvěděl(a), je použití pečicího papíru na dně pánve. Prý to také zamezí tomu nepříjemnému prskání. Zní to trochu divně, ale možná to má něco do sebe. Hlavní je ten olej nepřeříznout na příliš vysokou teplotu, jinak začne kouřit a prskat vždycky.
- Sůl do rozpáleného oleje: Spolehlivý způsob, jak zamezit prskání.
- Suché suroviny: Minimalizujte množství vody na smažených pokrmech.
- Pečicí papír: Teoreticky pomáhá zklidnit olej.
- Korek v oleji: Další metoda, která může fungovat.
Jak zdravě obalit řízky?
Víš, občas si takhle v noci říkám, jak vlastně na ty řízky, jo? Ne ty obyčejný, ale takový… tenké, co se chvilku drží. Zkoušel jsem to s jogurtem. Vlastně. Vajíčko, česnek do toho, promíchat. A pak to maso tam. Aby to bylo všude, chápáš. Každý kousek. Pak strouhanka. Ale s parmezánem. Jemně nastrouhaným. To je… takový jiný.
A pak to smažení, že jo. Ne moc dlouho. Aby to bylo křupavý, ale ne spálený. Pamatuju si, jak mi babička říkávala, že je to o tý trpělivosti. Než to na pánev, musí to chvilku odpočinout. V tý strouhance.
- Jogurtová marináda: Pro lepší chuť a křehkost. Jogurt, vajíčko, prolisovaný česnek.
- Strouhanka s parmezánem: Dodává říznosti a zajímavý nádech. Důležité je jemné strouhání parmezánu, aby se dobře spojil se strouhankou.
Je to takový rituál, ne? Každý to dělá trochu jinak. Ale ten pocit, když to pak voní… Jo. To je to.
- Jak poznat, že miminku není dobré?
- Kolik stojí výpis z živnostenského rejstříku?
- Kolik se dává masa na porci?
- Co určitě navštívit v Karlových Varech?
- Jak zjistit mentální postižení?
- Kolik přeplatíte na hypotéce?
- Jak zrušit předplatné Duolingo?
- Jak odkrýt skryté fotky na iPhonu?
- Kolik vydělává dluhopis?
- Kde se natáčela pohádka Anděl Páně 2?
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.