Jak utahovat víčka při zavařování?

7 měsíců před 141 zobrazení

Šroubovací víčka při zavařování nikdy neutahujte na sílu! Dotáhněte je pouze zlehka, s citem. Během sterilizace musí ze sklenice unikat vzduch. Po vychladnutí se víčko samo podtlakem pevně přisaje a zajistí dokonalé utěsnění.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Jak správně a jak moc utáhnout víčka při zavařování?

No, co se týče zavařování, mám pocit, že tyhle šroubovací víčka se nemají dotahovat. Zní to divně, já vím, ale pamatuju si, jak to dělala moje babička. Vždycky říkala, že se to musí „nadechnout“.

Když jsem to zkusila poprvé sama, tak jsem je taky dotáhla a pak to vypadalo, že se to ani pořádně nezavařilo. Sklenice byly divně, jakoby nafouklé. Takže jsem se vrátila k tomu babiččinu způsobu, a to funguje.

Dávám na dno hrnce starou utěrku, aby sklenice necinkaly, a pak je skládám. Musí být ponořené ve vodě, to je důležitý. A ty víčka jen tak lehce, jako by sis to skoro na prst namotala, nic víc.

Pak ještě mám takovou zkušenost s troubou. Někteří to dělají v troubě, já to moc nemusím, přijde mi to složitější. Ale údajně to taky funguje, když se to nastaví na tu správnou teplotu. Každý má svůj grif, no.

Co dělat, když nechytnou víčka při zavařování?

Víčko nechytlo. Řešení je okamžité. Znovu zavařit. Nebo lednice a rychlá spotřeba. Problém vyřešen.

Starý víčka jsou sázka do loterie. Jednou to vyjde, podruhý ne. Pravidlo je jedno. Vždy nová víčka. Bez debat. Já to dělám takhle od roku 2005. S okurkama od babičky z Polabí. Nikdy nezklamaly.

Očistit hrdlo. Nový víčko. A znovu do lázně. Žádná věda. Chlad a tma. A sníst to dřív, než se to zkazí.

Hrdlo sklenice. Musí být absolutně čistý. Mastnota je nepřítel.
Správná mezera pod víčkem. Ani moc, ani málo. Zlatý střed.
Neutahovat na krev. Jen lehce. Teplo udělá zbytek práce.
Kvalita víček. Omnia. Pano. To jsou jistoty. Nekupuj šmejdy z tržnice.
Klid po práci. Nechat v klidu vychladnout. Žádný prudký změny teplot.
Čekej na to lupnutí. To je zvuk vítězství.

Jak dlouho zavařovat aby chytlo víčko?

Tlak v hrnci rozhoduje. Pravidlo: 20 minut. To je minimum.

Vysoká teplota zničí bakterie.
Vakuum drží víčko.

Test plasticity: Otočte. Nesmí protékat. To je důkaz.

2 minuty vytrvat.
Pak dolů.

Chlad a tma, to je cíl. Spíž. Marmelády? Stejné.

Doplňující poznámky:

Svíčky: Ucpávka z knotů nevydrží. Vyměňte je.
Vzduch: Důkladně vyžeňte. Jinak selže.
Hloubka: Vroucí voda. Tři centimetry pod okraj. Ne víc.

Tímto způsobem zajistíte, že víčko správně chytne. Nepodceňte to. Žádná polovičatá řešení.

Jak umýt sklenice na zavařování?

Loni v červenci, na chalupě v jižních Čechách. Ta vůně meruněk byla všude. Táta dovezl dvě obří přepravky a já, Jana, 32 let, jsem na to koukala s lehkou panikou. Marmeláda! Kompot! Ale co ty sklenice? V hlavě mi okamžitě naskočil obraz babičky. Jak vždycky říkala, že čistá sklenice je základ všeho. Bez ní je celá práce k ničemu.

Vzpomněla jsem si, jak stála v kuchyni, teplo sálalo z trouby a ona s utěrkou v ruce opatrně vyndavala horké sklenice. Ten její rituál. Všechny sklenice pečlivě umyla v dřezu s jarem, pak je opláchla a ještě mokré je naskládala na hluboký plech. Na dno nalila tak centimetr vody. Celé to šoupla do trouby a já se jí ptala, proč to dělá. „Aby v nich nic zlého nezůstalo, Janičko,“ smála se.

Já to dnes dělám trošku jinak, jednodušeji. Myčka je můj nejlepší kamarád. Zapnu ji na ten nejdelší a nejteplejší program, co má, klidně 70 °C. Když skončí, ještě horké sklenice vyndám a rovnou plním. Ten pocit, když do dokonale čisté, horké sklenice liješ tu voňavou marmeládu, ten je k nezaplacení. Cítím u toho takovou zvláštní hrdost.

A víčka, na ty se nesmí zapomenout. Ty nikdy nedávám do trouby. Prostě je hodím do hrnce s vodou, nechám přejít varem a pak je kleštěmi lovím a osuším na čisté utěrce. Je to rychlovka. Jednou jsem na to zapomněla a polovina marmelády se mi zkazila. Ta zlost! Už nikdy tu chybu neudělám. Čistota je fakt základ.

Sterilizace zavařovacích sklenic: