Jak vést telefonní rozhovor?

Telefonovat s někým, koho neznám? No, to je pro mě někdy docela oříšek, víte? Jako, zvednu telefon a… najednou se mi zasekne dech. Co mám říct? Jak začít? Snažím se být hned od začátku milá. “Dobrý den, tady Lenka Nováková, volám ohledně…” – no, něco v tom smyslu. A hlavně – a to je fakt důležité – mluvit srozumitelně! Není nic horšího, než když vám někdo mumlá do telefonu a vy nerozumíte ani slovo. Vzpomínám si, jak mi jednou volal nějaký pán ohledně… no, ani nevím čeho, protože jsem ho prostě neslyšela! Hrůza! Takže jo, srozumitelnost na prvním místě.

A taky ten tón hlasu! To je kapitola sama pro sebe. Mám se snažit znít profesionálně? Jasně. Ale ne jako nějaký robot! Kdepak. Prostě… lidsky. Příjemně. Což o to, já se snažím. Ale někdy, když jsem nervózní, tak mi to asi moc nejde. A co si budeme povídat, když volám někam, kam nechci, třeba na nějaký úřad… no, to se mi do toho příjemného tónu moc nechce. Ale snažím se. Vždyť jak bych se cítila já, kdyby na mě někdo vyjel hned zkraje? No nic moc. Takže se snažím být milá, usměvavá (i když mě nikdo nevidí, prý je to v hlase slyšet!) a říct si, že ten na druhém konci je taky jenom člověk.

No, a co dál? No přece říct, proč volám! Jasně, že jo. A nenechat se odbýt hned první větou. Někdy je to boj! Hlavně se nenechat rozhodit a… no, prostě to zvládnout. Není to žádná věda, ale chce to cvik. Myslím. Nebo ne? Uf.