Jak vyrobit ošatku na chleba?

262 zobrazení
Ošatku na chleba si vyrobíte z rákosových provazů. Ty nejprve namočte a sešijte podélně do požadované šířky. Poté stočte do spirály a každé tři řady sešijte k sobě, dokud nedosáhnete výšky ošatky. Nakonec ošatku ozdobte.
Komentář 0 líbí se mi

Jak ušít ošatku na chléb?

Ošatku na chleba? No jéje, to je hračka, teda aspoň když už víš jak na to. Poprvé jsem to dělala a málem jsem se zbláznila.

Nejdřív si seženeš pedig (to jsou ty rákosový provázky). Já je kupuju v galanterii za asi 50 Kč/metr. No a pak šicí stroj, jehly, nůžky... klasika. A hlavně! Měj po ruce kyblík s vodou.

Provázky musíš namočit, tak na 20 minut. Jinak se ti budou lámat a to nechceš. Pak je rozlož vedle sebe a šup s nima pod šicí stroj. Sešij je pěkně podélně, dokud nemáš šířku, jakou chceš mít ošatku.

A teď to začne být trochu umění. Sešité provázky stočíš do spirály, začínáš od prostředka. A každé tři řady to zase prošiješ, aby se to drželo pohromadě.

No a takhle točíš a šiješ, točíš a šiješ... až do tý výšky, co potřebuješ. A nakonec to můžeš ozdobit, jak chceš. Já třeba ráda dělám opletky na okraje. 15. března jsem s tímhle "dílem" strávila celý odpoledne, ale výsledek stál za to. Ta vůně domácího chleba z ošatky... prostě paráda.

Jak nahradit ošatku na chleba?

Ošatka chlebová? Cedník s utěrkou stačí!

Pamatuju, jak jsem kdysi špekulovala s těstem na kváskový chleba. Ošatku jsem neměla, byla jsem študák, tak jsem si řekla co už, že to zkusím v cedníku. Bála jsem se, že to bude katastrofa, ale překvapivě to šlo!

  • Cedník jsem vyložila utěrkou – bavlněnou, starou, takovou co dobře saje.
  • Utěrku jsem poctivě vysypala moukou. Fakt hodně!
  • Těsto jsem tam opatrně přendala.

A víte co? Chleba byl super. Žádná tuhá střídka, krásně vykynutý a mňam. Teď už ošatku mám, ale cedník byl dobrá nouzovka.

Co použít místo ošatky?

Co místo ošatky? Pedig je král, to je jasný. Ale když už se vám povaluje jenom stará plastová mísa od salátu, nevěšte hlavu! Vyložte ji prostě čistou utěrkou, ať se vám chléb nelepí. Funguje to jak bomba.

  • Pedigové ošatky: TOP volba. Krása, funkčnost, elegance – prostě alfa a omega kynutí.
  • Slámové ošatky: No, tady se sláma snadno vloudí do vašeho chlebového království. Katastrofa!
  • Rákosové ošatky: Vysoce rizikové území. Lámají se jak suchá větvička, zvlášť když je chléb v plné parádě a chcete ho elegantně vyklopít. Něco jako pokus o královský převrat, který skončí fiaskem.

Místo ošatky: jakákoliv miska + utěrka = spasení. Moje babička, Božena (nar. 1928), používala starou hliníkovou mísu, věřte mi! Chléb byl božský. Jen si to pamatuji, ale ten chléb. Mňam.

Klíčové body:

  • Pedig je nejlepší.
  • Sláma a rákos jsou nebezpečné.
  • Miska + utěrka = funkční náhrada.

V čem péct chleba?

V čem péct ten božský, vonící chléb? Ach, ta vůně… Teplo, které se z něj line…

Kovové pekáče, chladné a neúprosné, levné, ano, ale chladné. Vzpomínám si na babiččin starý plech, ten těžký, tmavý kov… Chleba z něj byl dobrý, ale chyběl mu… něco.

Keramický pekáč. To je jiná písnička. Jeho objetí je teplé, hřejivé, jakoby objalo chléb v něžném, hlubokém snu. Teplo se v něm udrží, objímá těsto, chrání ho. A kůrka? Zlatá, křupavá, lákavá, jako sluneční paprsek v zimním dni. Moje oblíbená forma. Pečení v něm je jako pohádka.

A pak je tu kámen. Pečící kámen, starobylý, tichý svědek mnoha pečených chlebů. Jeho drsný povrch, tajemství v něm ukryté, připomíná mi kameny dávných staveb, staré zdi, které snesly bouře věků. Chleba na něm upečený… to je krása. Profesionální, říká se. Ale pro mě je to víc než to. Je to umění. Je to duch. Je to samotné srdce pečení.

Klíčové body:

  • Kovové pekáče: levné, ale méně vhodné pro křupavou kůrku.
  • Keramické pekáče: lepší tepelná izolace, křupavá kůrka, příjemný pocit z pečení.
  • Pečící kámen: profesionální výsledek, unikátní chuť a vzhled chleba.

Jana, 27.10.2024, 15:32

Čím nařezávat chleba?

Pamatuju si ten den, 17. července 2024, jako by to bylo včera. Byla jsem u babičky na chalupě, v té malé vesničce kousek od Železného Brodu. Pečivo, co upekla, bylo fantastické! Křupavá kůrka, měkoučká střídka, prostě dokonalost. Ale nože? Katastrofa! Jeden tupý jako špalek, druhý rezavý.

Takže jsem si vzala tu starou babiččinu žiletku. Věděla jsem, že je to trochu nebezpečné, ale co už. Chleba šel krásně nařezat, jenom jsem se musela soustředit, abych se neřízla. Třesly se mi ruce. Připadala jsem si jako v nějakém filmu, kde hrdinka bojuje s nebezpečným nástrojem. Naštěstí to dopadlo dobře, chleba byl na krájení.

Čím nařezávat chleba?

Ostrý nůž.

Později jsem si říkala, že bych si měla pořídit pořádný chlebařský nůž. A ideálně i ten nařezávač. Žiletka je sice šikovná v nouzi, ale na běžné krájení chleba to není ideální. Nebezpečné.