Jak zazimovat celer?

46 zobrazení
Správné zazimování celeru zajistí jeho čerstvost až na 4 měsíce. Skladujte ho v teplotě okolo 0–1 °C a vysoké vlhkosti, ideálně ve sklepě. Pokud nemáte vhodné podmínky nebo se bulva začíná kazit, očistěte ji, nakrájejte na kostičky a zamrazte pro pozdější použití.
Komentář 0 líbí se mi

Jak správně zazimovat celer, aby vydržel celou zimu?

Já teda celer obvykle zazimuju tak nějak intuitivně, žádný přesný měření teploty u mě doma neprobíhá. Ale pamatuju si, jak jsem minulej podzim, asi v říjnu, měla celou bednu bulvovýho celeru z vlastní zahrádky.

Nechtěla jsem, aby se mi to všechno zkazilo, tak jsem část nakrájela a šoupla do mrazáku. Docela dobře to pak fungovalo jako základ do polívek nebo omáček.

Zbytek jsem dala do sklepa, kde je teda tma a zima, ale rozhodně ne tolik, aby to tam bylo přesně 0-1 stupně. Vlhkost tam asi taky nebyla ideální. Ale překvapivě, asi do prosince to celkem v pohodě vydrželo, jen pár kousků začalo uhnívat.

Takže moje rada zní, když už nic jinýho, tak část zamrazit. A tu druhou dát do nejchladnějšího, nejvlhčího místa, co máte. To je asi tak nejvíc, co můžu z vlastní zkušenosti poradit, žádný super vědecký postupy.

Kde skladovat celer?

Včera jsem zasela celer. Doufám, že mi vydrží. Loni jsem ho měla v ledničce v igelitce, ale moc dlouho nevydržel, tak kolem dvou týdnů. Možná jsem ho tam neměla dát s jinou zeleninou. Zkusím ho teď dát do té perforované sáčku s papírovou utěrkou. Budu ho mít v té šuplíkové části lednice, tam je o něco tepleji než nahoře. Chci ho použít na polévku, je skvělej do vývarů.

Tipy pro skladování celeru:

  • Chlad a vlhkost: Celer miluje chlad. Ideální je sklep, ale pokud nemáte, poslouží lednice.
  • Perforovaný sáček: Zabraňuje nadměrnému vysychání, ale zároveň umožňuje cirkulaci vzduchu.
  • Papírová utěrka: Pomáhá absorbovat přebytečnou vlhkost.
  • Teplota: V lednici vybírejte teplejší část, obvykle šuplík na zeleninu.

Proč je důležité správně skladovat celer:

  • Prodloužení trvanlivosti: Celer může vydržet i přes měsíc, když je správně uskladněn.
  • Zachování kvality: Udrží si křupavost a svěžest.

Co s celerem na zimu?

Celer na zimu. Uložit do bedny s vlhkým pískem. Sklep. Garáž. Teplota 1–5 °C. Vysoká vlhkost, 90–95 %. Bez světla. Větrání je nutnost. Jinak hnije.

  • Příprava. Bulvy neumývat. Pouze očistit kartáčem od hlíny. Kořínky zkrátit. Nať odstranit. Ponechat 2 cm. Chrání srdéčko před vysycháním.

  • Uložení. Bedna. Dno písek. Vrstva celeru. Bulvy se nesmí dotýkat. Zasypat pískem. Proces opakovat. Poslední vrstva je písek. Písek udržovat mírně vlhký. Ne mokrý.

  • Alternativa. Není sklep, poslouží lednice. Očištěný celer. Zabalit do perforovaného sáčku. Nebo do vlhké utěrky. Vydrží týdny. Ne měsíce. Je to kompromis.

  • Chyby. Teplota nad 5 °C. Celer začne rašit. Ztrácí sílu. Příliš sucho. Zvadne. Scvrkne se. Zapomenuté větrání. Plíseň si najde cestu. Vždy.

Jak zazimovat řapíkatý celer?

Ten smrad si vybavím i teď. Loni v listopadu, Poděbrady, -10 stupňů v noci. Šel jsem na záhon a bylo vymalováno. Celer na kaši. Jen hromádka smradlavýho bláta pod zmrzlou slámou. Zklamání jak blázen, celá úroda pryč. Myslel jsem, že jsem v Polabí v pohodě, že to zima dá. Nedala.

Jak zazimovat celer? Sklidit bulvy před mrazem. Očistit hlízy, neomývat vodou. Zkrátit nať na 3 cm a odstranit drobné kořínky. Skladovat ve sklepě v bednách s vlhkým pískem nebo rašelinou.

Letos jsem se na to vykašlal a udělal to postaru, jak mě to učil děda. V půlce října, když bylo ještě hezky, jsem vzal rycí vidle a šel na věc. Ten pocit, když držíte v ruce tu těžkou, voňavou kouli, tu vaši práci, to je k nezaplacení.

Žádný mytí vodou, to je smrt. Jen jsem to pořádně oklepal, ať hlína opadá. Starým nožem jsem ořezal ty drobný kořínky kolem a nať nechal tak na tři prsty dlouhou. Pak to všechno putovalo do dřevěnejch lísek, co mám ještě po dědovi. Jedna bulva vedle druhý, pěkně na stojato.

A teď to hlavní. Písek. Mám ve sklepě pytel, udržuju ho mírně vlhkej, ne aby z něj tekla voda. A prostě jsem ty bedny zasypal. Úplně, aby bulvy nevykukovaly. Ve sklepě mám teď stabilně kolem 5 stupňů a tmu. Ideál. Před týdnem jsem jeden vytáhl na polívku a byl jak čerstvě vykopanej.

  • Sklizeň je klíčová. Vždy před prvními silnými mrazy. U nás to bývá konec října. Lehké přízemní mrazíky nevadí, ale jakmile má jít teplota pod -5 °C, musí ven ze země.
  • Nikdy neumývat! Voda naruší přirozenou ochranu bulvy a začne rychleji plesnivět nebo hnít. Hlínu jenom oklepat nebo nasucho oškrábat.
  • Nať a kořínky. Nať zkraťte, ale ne úplně u hlavy. Nechte pár centimetrů. Ořežte jen ty jemné postranní kořínky, hlavní kořen dole klidně nechte.
  • Písek nebo rašelina. Písek musí být mírně vlhký, aby celer nevysychal, ale ne mokrý. Udržuje stabilní mikroklima. Rašelina funguje podobně.
  • Pozor na řapíkatý celer. Moje zkušenost je s bulvovým. Řapíkatý celer se takto neskladuje. Ten se sklízí průběžně. Pro uchování je nejlepší ho nakrájet a zamrazit. Ve sklepě nevydrží.

Kdy sklidit celer?

Sklizeň celeru: Říjen. Než nastane mráz. Celer nízké teploty nesnese. I při růstu a zelených listech.

Chlad se vkrádá. Není na vybranou. Je třeba jednat. Rostlina žije, pulzuje, zelená. Ale její čas vypršel. Před hlubokým zmrazením. To je pravidlo.

Rozhodující aspekty:

  • Teplota: První ostrý mráz je varování. Někdy stačí pár stupňů pod nulou pro zkázu.
  • Vzhled: Listy stále zelené, bulva mohutní. Nepodléhat iluzi pokračujícího růstu. Hrozba je větší.
  • Půda: Lehký mráz půdě nevadí, ale bulvě ano. Země tvrdne. Vytažení se stává bojem.
  • Skladování: Ihned po sklizni. Odstranit vnější listy. Očista. Pak do písku, temna. Chlad. Ať přežije zimu.

Jak uchovat celer v mrazáku?

Jak zmrazit celer: Očistit, nakrájet na kostky. Krátce spařit ve vroucí vodě (blanšírovat), okamžitě zchladit v ledové vodě. Osušit a zamrazit v sáčcích.

Zase plná zahrada celeru. Já, Tomáš Novák, Brno-Židenice, už nevím co s ním. Polívka byla včera. Takže mrazák. Ale jak, abych z toho neměl v zimě bláto? Musím si to zapsat, zapomínám to.

Takže postup. Nejdřív očistit a nakrájet na kostky. To je jasný. Pak ten trik s vodou. Blanšírování. Jo, to je to slovo. Hrnec s vařící vodou. Hodit tam kostky celeru. Ale jenom na chvilku, tak 2-3 minuty. Zabije to enzymy, co by ho rozkládaly. Pak to není takový divný po rozmrazení.

A hned potom šok v ledové vodě! Připravit si mísu s kostkama ledu. Tím se zastaví vaření. Úplně. Důležitý je to pak pořádně osušit. Jinak z toho mám jednu velkou zmrzlou hroudu. Papírový utěrky jsou na to nejlepší. A do sáčků. Vytlačit vzduch a napsat "Celer 2024". Ať vím.

  • Očistit, oloupat, nakrájet na kostky.
  • Vhodit do vroucí vody na 2 minuty. Ne dýl.
  • Děrovanou lžící vyndat a okamžitě ponořit do ledové lázně.
  • Nechat vychladnout, scedit a důkladně OSUŠIT.
  • Rozložit na tác, dát předmrazit a pak sesypat do sáčků. Tohle je nejlepší, neslepí se to.

Stejně tak dělám i mrkev. Hrášek jsem tam ale hodil rovnou, ten se blanšírovat nemusí. Ušetřená práce. Medvědí česnek z jara už je tam taky, rozmixovanej s olejem. To je bomba do těstovin. Proč jsem toho celeru sázel tolik? Každej rok stejná chyba.

Jak dlouho vydrží celer v lednici?

Doba čerstvosti zeleniny v chladničce se liší podle jejího typu, stavu při nákupu a způsobu skladování.

  • Celer (řapíkatý i bulvový): 2 až 3 týdny
  • Kapusta, zelí: 2 až 3 týdny
  • Houby (čerstvé): 2 až 5 dní
  • Špenát (čerstvý): 3 až 5 dní

Celer je fascinující svou výdrží. Klíčem k jeho dlouhověkosti je správné zabalení. Plastový sáček, ve kterém ho koupíte, je jeho největší nepřítel. Zadržuje totiž plyn etylen, který rostliny přirozeně uvolňují a který urychluje jejich zrání a následný rozklad.

Ten můj řapíkatý celer, co jsem koupil v Albertu na Budějovický v úterý, je pevně zabalený v alobalu. Hliníková fólie umožňuje etylenu unikat, ale zároveň udržuje ideální vlhkost. Výsledkem je křupavost i po dvou týdnech. Je to jednoduchý biochemický trik.

Je to vlastně neustálý boj s časem a přirozenými procesy. Každá zelenina má svůj vlastní rytmus umírání, svou vlastní rychlost respirace. Některé jsou sprinteři, jiné maratonci.

Kapusta a zelí jsou stoici světa zeleniny. Jejich hustá struktura a nízká rychlost dýchání jim umožňují přežít v chladu týdny bez výrazné újmy. Jsou to přeživší.

Naopak houby, to je úplně jiná liga. Nejsou to rostliny a chovají se podle toho. Jejich největší nepřítel není ani tak čas, jako spíš vlhkost. V igelitovém sáčku se zapaří a osliznou během dvou dnů. Papírový sáček jim dá prostor dýchat.

Špenát a další listová zelenina jsou křehké bytosti. Jejich tenké listy rychle ztrácejí vodu a podléhají hnilobě. Zde je klíčové udržet je v suchu, třeba proložené papírovou utěrkou v uzavřené nádobě.

Principy správného skladování

Rozumět těmto procesům je víc než jen snaha ušetřit. Je to forma respektu k jídlu.

  • Etylenoví producenti: Některé druhy ovoce a zeleniny produkují hodně etylenu. Patří sem jablka, banány, avokáda a rajčata. Nikdy je neskladujte vedle zeleniny citlivé na etylen, jako je celer, salát, brokolice nebo mrkev. Jablko v sáčku s mrkví způsobí její rychlejší zhořknutí.

  • Vlhkost je nepřítel i přítel: Listová zelenina a bylinky potřebují určitou vlhkost, ale ne přímou vodu. Zabalení do vlhké utěrky jim svědčí. Naopak houby, cibule nebo česnek potřebují sucho.

  • Nemyjte předem: Omytí zeleniny před uložením do lednice přidává povrchovou vlhkost, která je živnou půdou pro plísně a bakterie. Zeleninu myjte až těsně před zpracováním.

  • Cirkulace vzduchu: Zelenina potřebuje dýchat. Nepřeplňujte zásuvky v lednici na maximum. Lepší cirkulace vzduchu zpomaluje procesy stárnutí. Zásuvky v moderních lednicích mají často regulaci vlhkosti právě z tohoto důvodu.

Jak uchovat bulvy celeru?

Jak uchovat bulvy celeru? Bulvy celeru se neomývají, pouze se očistí od hlíny. Skladují se v chladném sklepě založené do písku nebo volně ložené. Ideální teplota je 0–1 °C a vlhkost 95 % pro skladování až 5 měsíců.

Pamatuju si to jako dneska. Bylo mi asi patnáct, říjen na naší chalupě v podhůří Orlických hor. Vzduch už voněl zimou. Děda Josef zavelel a já musel jít rýt celer. Ty obří, hliněný koule. Byla to děsná práce, ale ta vůně čerstvý hlíny, to si pamatuju dodnes.

Nejdůležitější pravidlo, který na mě vždycky křičel přes půl zahrady, bylo: Hlavně nemejt, kluku, to je jejich konec! Takže žádná voda. Jen jsme oklepali tu největší hroudu, nechali na tom ty menší kořínky a naložili to na kolečko. Celý odpoledne jsem to vozil do sklepa.

Náš sklep byl poklad. Vytesanej ve skále, studenej a vlhkej, s hliněnou podlahou. Měli jsme tam připravený dřevěný bedny s lehce navlhlým pískem z potoka. Do toho jsme ty celerový bulvy hezky jednu vedle druhé sázeli. Nesměly se dotýkat. Bylo to jako je znovu zasadit k zimnímu spánku.

A pak, v lednu, když venku bylo mínus patnáct, babička udělala svoji slavnou celerovou polívku. Ten celer byl pořád pevnej, křupavej a šťavnatej. Jako bychom ho právě vytáhli ze záhonu. V tu chvíli mi došlo, proč jsme se s tím na podzim tak dřeli. Ten pocit byl fakt k nezaplacení.

  • NEMYJTE HO! To je nejdůležitější. Voda naruší slupku a celer začne hnít. Jen ho pořádně oklepejte a nechte oschnout. Nechte na něm i vrchní srdíčko s pár lístky a spodní kořínky, jen je trochu zkraťte.

  • Skladování bez sklepa: Pokud nemáte sklep, jde to i v lednici. Očištěnou bulvu zabalte do potravinářské fólie nebo dejte do plastového sáčku s dírkami. Vydrží tak několik týdnů. Není to na celou zimu, ale funguje to.

  • Listy nevyhazovat: Celerovou nať otrhejte, nasekejte a usušte nebo zamrazte. Je to skvělé koření do polévek nebo pod maso. Úplně jako libeček.

  • Kontrola je základ: Jednou za čas je potřeba bedny ve sklepě zkontrolovat. Pokud nějaká bulva začne měknout nebo plesnivět, okamžitě ji vyhoďte, ať nenakazí ostatní. Pravidelně kontrolujte skladované kusy.