Jaké jsou zásady sběru hub?

Sbírat houby… to je pro mě vášeň! Ale vážně, člověk se musí mít na pozoru. Co když si spletnu muchomůrku s něčím jedlým? Brrr, to si ani nechci představovat. Proto sbírám jen ty, co fakt bezpečně poznám. Hříbky, bedly, lišky… tyhle staré známé. Víte, jednou jsem šla s dědou do lesa a on mi ukázal, jak poznat praváka od satana. To mi utkvělo v paměti dodnes.

A sakra, co když na něco neznámého šáhnu? Radši se toho ani nedotýkám! A kdyby náhodou jo, hned si umyju ruce. Kdo ví, co na tom je za sajrajt. Igelitku taky nebrat! Vždyť se v ní ty chudinky houby zapaří. Košík je košík. Vzduch, volnost… to se hned sbírá líp, ne? Pamatuju si, jak jsme jednou nasbírali plnou igelitku hub a než jsme dojeli domů, byly úplně zpocené a… no fuj! Museli jsme je vyhodit. Taková škoda!

A pak? Hned domů a zpracovat! Žádné odkládání na zítra. Nejlíp hned očistit, nakrájet… mňam, smaženice! Nebo usušit, zavařit… to už je na každém. Ale nechat je jen tak ležet? To by byla škoda všechna ta práce, ne? A hlavně… brrr… kdo by chtěl jíst houby, co se začínají kazit?