Jaký kámen na zatížení zelí?

Takže, zatěžování zelí při kvašení… Jo, to je taková malá alchymie, co si budeme povídat. Vždycky, když se do toho pouštím, vzpomenu si na babičku, jak to dělala ve starém kameninovém hrnci. Ale kámen? Jaký vybrat?

No, prý žula. To je ten takovej ten pevnej, co ho najdeš u řeky. A taky křemen, ten jsem nikdy nezkoušela, ale prej je taky fajn. Hlavní je, že to musí bejt kámen, co ho pořádně umyješ a vyvaříš. Prostě aby se z něj nic neuvolňovalo, víš? Nechceš si přece zkazit celý zelí nějakou neplechou.

A dřevo? No, na to prý zapomeň. A víte proč? Protože plíseň! Fuj! To fakt nechceš. Vlastně… jednou jsem zkoušela zatížit zelí prkýnkem, protože jsem nic jinýho nenašla. A co myslíte? Byla to fakt blbost. Na prkýnku se mi udělala taková divná vrstva, a zelí… no, radši jsem ho vyhodila. Lekce pro příště.

Takže, poučení? Kámen, poctivej kámen! A ne ledajakej. Omýt, vyvařit, ať máš jistotu. Ať se ti to kysaný zelí povede, stojí to za to! A když nemáš kámen, co takhle sklenice s vodou? To taky funguje, akorát se ti občas trochu nakloní a… no, prostě, s kamenem máš větší jistotu. Ale, hej, hlavně ať to chutná!