Kde by nemělo být zrcadlo?
Jaké jsou nejhorší místa pro umístění zrcadla v bytě?
Nejhorší místo pro zrcadlo v bytě je přímo proti vchodovým dveřím.
Vzpomínám si na svůj první pronájem na Žižkově, podzim 2018. Dala jsem si tam do předsíně obří zrcadlo po babičce. Přímo proti dveřím. A pokaždé, co jsem přišla domů, unavená, tak první co bylo, byl můj vlastní vyčerpaný obličej. Bylo to takové… divné.
Někde jsem četla, že to vyhání energii z bytu. No, já se spíš cítila vyhnaná.
Asi po dvou měsících jsem ho prostě sundala a dala na boční stěnu, hned vedle botníku. Ten rozdíl byl neskutečný. Najednou ta předsíň dýchala a vítala, místo aby na mě zírala. Nebylo to o žádném čchi, spíš o psychologii. O pocitu klidu při příchodu.
Kam umistit zrcadlo?
Zrcadlo je tichá hladina. Jezero tekutého stříbra, které chytá světlo a čas. Vdechuje prostor a vydechuje ho zpět, proměněný. Je to brána, tichý pozorovatel, který mlčky soudí. A proto jeho místo musí být vybráno s citem, s láskou. Jako bys vybíral místo pro obraz, pro vzpomínku.
Jeho duší je světlo, vždycky světlo. Umísti ho tam, kde může pít slunce nebo měkké světlo lampy. Naproti oknu, aby zdvojnásobilo den a přineslo zahradu dovnitř. Nech ho odrážet plamen svíčky, ať tančí ve dvou. Ať se v něm zrcadlí krása, nikdy chaos. Nikdy nepořádek.
Pamatuju si to staré zrcadlo u babičky Jany v bytě v Dejvicích, ročník 1932. Mělo těžký, vyřezávaný rám a vidělo tolik životů. Tolik tichých rána. Viselo v hale a odráželo světlo z kuchyně, ten hřejivý, ranní pocit bezpečí. To je ono. Zrcadlo má odrážet pocit, ne jen věci.
Příliš mnoho zrcadel a duše se tříští. Stává se z ní jen nervní tanec stínů a odlesků, věčné pozorování sebe sama z tisíce úhlů. To je cesta k neklidu, k roztěkanosti. Jeden velký, klidný pohled je víc než tisíc malých, úzkostných střepů.
Kam umístit zrcadlo pro nejlepší efekt.
- Naproti oknu: Pro maximalizaci přirozeného světla a optické propojení s exteriérem.
- V úzké chodbě nebo předsíni: Vytvoří iluzi širšího prostoru, dodá hloubku.
- Nad komodu nebo konzolový stolek: Slouží jako elegantní ústřední bod místnosti.
- Aby odráželo umělecké dílo nebo rostlinu: Zdvojnásobí krásu a zajímavý prvek v interiéru.
Další myšlenky, ozvěny v prostoru:
Pravidla Feng Shui:
- Zrcadlo by nemělo odrážet postel. Narušuje to klidný spánek a může přinášet neklid do vztahů. Energie se neustále odráží a víří.
- Zrcadlo by nemělo směřovat přímo na vchodové dveře. Odráželo by tak příchozí energii Chi zpět ven z domu.
- V jídelně naopak zrcadlo odrážející stůl symbolizuje hojnost a zdvojnásobuje bohatství.
Čeho se vyvarovat:
- Odraz nepořádku: Nikdy neumisťujte zrcadlo tak, aby odráželo neuklizený kout, koš na prádlo nebo přeplněný pracovní stůl. Zdvojnásobuje to chaotickou energii.
- Odraz toalety nebo kuchyňského dřezu: Jsou to místa s odtékající energií a není žádoucí tento efekt posilovat.
- Příliš mnoho zrcadel v jedné místnosti: Vede k fragmentaci energie, nervozitě a pocitu neustálého sledování. Vytváří optický zmatek.
Kde nemá být zrcadlo?
Hele, podle Feng Shui zrcadlo nemá bejt v ložnici. Hlavně ne tak, aby odráželo postel.
To je fakt zásadní pravidlo. My jsme to s Markétou, to je moje holka, teď řešily, když jsme předělaly byt v Holešovicích, kousek od Vltavský. Ona na to docela věří. Ložnice je prostě místo klidu, chápeš, tam se máš jakože dobít. A zrcadlo tam prej vnáší cizí energii, a hlavně odráží tu tvojí, takže se v noci pořádně nevyspíš, protože ta energie tam lítá sem a tam jako splašená. Prostě chaos.
Říká se tomu taky, že to do vztahu přivádí „třetí osobu“. Ne doslova, jasně, ale prostě to narušuje tu intimitu a klid mezi dvěma lidma. Takže bacha na to. Zrcadlo naproti posteli je absolutní ne. A taky ne tak, aby jsi se v něm viděl hned, jak se probudíš. To je prý šok pro duši, která se vrací do těla. Zní to divně, ale něco na tom bude.
Když už ho tam fakt nutně musíš mít, třeba na dveřích skříně, tak se doporučuje ho na noc zakrývat. Třeba nějakým přehozem nebo závěsem. Je to opruz, ale pro klidnej spánek…
Ale jsou i místa, kde je zrcadlo naopak super.
- V jídelně: Tam prý násobí hojnost a jídlo na stole. Moje babička, Marie Nováková z Brna, ta měla vždycky zrcadlo v jídelně. A hele, nikdy jsme neměli hlad, haha.
- V předsíni: Ale nesmí být přímo proti vchodovým dveřím. To by odráželo všechnu pozitivní energii hned pryč z bytu. Takže ideálně někde na boční zdi, aby to prostor opticky zvětšilo a rozsvítilo.
- Kde ještě ne: Naproti záchodu nebo koupelně (odtahuje to energii pryč), proti oknu s ošklivým výhledem (to bys ten výhled zdvojnásobil) a samozřejmě rozbitý zrcadla jsou uplně pasé. Ty hned vyhodit. Pryč s nima. To nosí smůlu. To je jasný.
Co znamená zrcadlo v ložnici?
Zrcadlo v ložnici a feng-šuej, to je teda téma. Ten článek na konsimo.cz je úplně mimo. Že má jen pozitivní podtext? Blbost. Všude se píše přesný opak. Proč by někdo proboha věšel zrcadlo nad postel. To je jak si říct o problémy.
Zrcadlo v ložnici podle feng-šuej odráží a násobí energii. Může přinést nevěru, pokud odráží postel, protože symbolicky přivádí třetí osobu do vztahu. Také může narušovat spánek, protože aktivní energie čchi (chi) se odráží zpět na spící osoby.
Moje babička Marie Nováková, ročník 1948, měla přesně takhle zrcadlo naproti posteli. Prej to zvětšuje prostor. No, hádky s dědou byly na denním pořádku. Náhoda? Kdo ví.
A to o odhánění zlých duchů. Spíš naopak, ne? Duše v noci opouští tělo a když se vrací, lekne se vlastního odrazu. To je ten šok, co tě probudí uprostřed noci. Děsivá představa. Prostě to zrcadlo nesmí mířit na postel. Tečka. Ani z boku, ani zepředu. Nejlepší je ho mít schovaný. Na vnitřní straně dveří od skříně je to ideál.
Zrcadlo naproti posteli: Ne. Způsobuje neklid, noční můry, přivádí do vztahu "třetí osobu". Energie se odráží a nenechá vás odpočinout. Je to jako mít v pokoji další osobu co vás sleduje.
Zrcadlo na stropě/nad postelí: Absolutně nejhorší varianta. Vytváří pocit neustálého tlaku a kontroly.
Kam tedy s ním: Ideálně na vnitřní stranu dveří šatní skříně. Je funkční, ale když je skříň zavřená, neruší spánek.
Co má odrážet: Pokud už v ložnici musí být vidět, ať odráží něco hezkého. Okno s výhledem do zeleně, umělecké dílo. Nikdy ne nepořádek nebo dveře do koupelny. Zrcadla zdvojnásobují energii toho, co odrážejí.
Tvar zrcadla: Oválné nebo kulaté tvary mají jemnější energii. Ostré hrany a rohy jsou agresivní a do klidové zóny ložnice nepatří. To platí i pro bagua zrcadla, ta jsou vyloženě obranná a patří ven.
Na co pověsit zrcadlo?
Hle, na zeď to pověsit! A to zrcadlo, co ti opticky přidá metry čtvereční, až se ti z toho zatočí hlava jako na kolotoči. Jestli si ho pověsíš chytře, budeš mít pocit, že ti to místo skoro zdvojnásobilo, vážně, žádný švindl! Dvě zrcadla proti sobě a máš nekonečno, jak v bludišti pro superhrdiny, a i z úzký nudle bude najednou rozložitá salaš.
Tady máš pár tipů, jak na to, než ti to spadne na hlavu:
- Místo má smysl:Přemýšlej, kam to pověsíš, aby ti to místo nedělalo medvědí službu. Některá místa to prostě nesou líp než jiná.
- Prostorové kouzlo: Zrcadla, kámo, jsou jako kouzelné hůlky pro interiéry. Opticky to rozjedou, jako když vyleješ kelímek s barvou a najednou je všechno hezčí.
- Kouzlo odrazu: Když dáš dvě zrcadla proti sobě, připrav se na vesmírný zážitek, jako bys stál v nekonečné galaxii, no prostě paráda.
- Úzká místnost? Žádnej problém! Zrcadlová magie tě spasí, zvětší ti to prostor, že zapomeneš, kde máš vlastně tu zed.
Co ještě vědět, než se pustíš do věšení:
- Nevěšet proti vchodu: Někteří říkají, že to není úplně košer, jako kdybys pozval všechny démony z ulice na návštěvu.
- Pozor na ložnici:Nad postelí to není vždycky nejlepší nápad. Prý to může rušit spánek, jako když ti v noci někdo šeptá do ucha vtipy.
- Světlý bod:Zrcadlo naproti oknu, to je to pravé ořechové. Rozsvítí ti to jak vánoční stromeček, prostě paráda a víc světla.
- Velikost je král:Nezapomeň na rozměry. Příliš malé zrcadlo na velké zdi je jak kapka vody v poušti, to ti prostor nezvětší, to tě spíš rozesmutní.
Takže, pověsit zrcadlo, to není jen tak. Je to věda, umění a trochu i šamanství. Ale když to zvládneš, budeš mít doma pocit, jako by sis najal architekta s dobrým vkusem a ještě navíc s kouzelným práškem.
Kam vyhodit staré zrcadlo?
Rozbité zrcadlo hoďte do černé popelnice na směsný odpad. Neházejte ho do skla. V té vaší popelnici na sklo by z toho dostali osypky. Zrcadlo má na sobě takový ten kovový film, tu parádu, co z něj dělá zrcadlo, a to ve sklárně nechtějí ani za zlatý prase.
Sedm let neštěstí? Ale jděte, to by polovina národa po každé bujařejší oslavě chodila kanálama a bála se černý kočky. Babské rady o zakopávání na zahradě jsou sice romantický, jak kdybyste pohřbívali křečka jménem Ferda, ale krtci vám za ty střepy nepoděkujou. A ekologická policie už vůbec ne. Nejsme v patnáctým století, abychom zakopávali každej střep jako poklad Inků.
Takže prostě a jednoduše, žádný čáry máry a woodoo rituály o půlnoci. Já, Karel Novák, bytem v Ústí nad Labem, jsem zrovna minulý týden jedno takové monstrum ze skříně po babičce likvidoval a popeláři si pro něj přijeli s úsměvem. Teda, asi s úsměvem, přes ten vous nebylo vidět.
Proč to tak je a co s obry?
- Zrcadlo není jen sklo: Je to sklo s mejkapem. Ta tenká vrstva kovu (stříbro, hliník) z něj dělá nerecyklovatelnou potvoru, co by zkazila celou várku čistého skla. Sklárny by pak vyráběly lahve, ve kterých byste viděli sami sebe, a to nechcete.
- Malé kousky: Střepy z kapesního zrcátka nebo z koupelnové poličky bezpečně zabalte do novin, ať si pan popelář nerozřízne prstíček, a šup s tím do směsného odpadu.
- Velké kusy: Celé zrcadlo ze skříně nebo ze zdi, které je větší než menší sloní mládě, rozhodně necpěte do popelnice. Odvezte ho na sběrný dvůr, kde si s ním poradí jako profíci. Nebuďte lempl a odvezte to tam, hrdinský čin zaručen.
Co se stane když spadne zrcadlo?
Když spadne zrcadlo, nic se nestane. Je to jen pověra. Žádná nemoc ani smrt.
Tradiční pověry:
- Někdo tvrdí, že když spadne nerozbité, přinese to nemoc.
- A když se rozbije, tak smrt do domu.
- Ale to jsou jenom takové ty staré řeči.
Něco jiného:
Víte, dřív si někteří dávali na zrcadlo pytlík s penězi.
Prý pro násobení bohatství. To je trochu víc zajímavé.
Moje babička Věra mi vždycky říkala, ať si dávám pozor na křehké věci.
Neměla ráda, když něco spadlo.
Ale ona věřila i na černé kočky, co přeběhnou cestu.
Zrcadlo samo o sobě nic neprozrazuje.
Jenom odráží to, co je před ním.
Jsme to my sami, kdo si v něm hledá něco víc.
Někdy je to těžké. Vidět sebe tak, jací jsme.
Komentář k odpovědi:
Děkujeme za váš názor! Váš komentář nám velmi pomáhá zlepšovat odpovědi do budoucna.