Kdy prodat ETF?

31 zobrazení
ETF fondy lze prodat kdykoliv během obchodních hodin burzy, stejně jako akce. Rozhodnutí o prodeji závisí primárně na vašich investičních cílech a strategii. Může k němu dojít při dosažení zisku, potřebě hotovosti, změně vašeho investičního záměru, rebalancování portfolia, nebo jako reakce na zásadní tržní události. Flexibilita prodeje je klíčovou výhodou ETF.
Komentář 0 líbí se mi

Kdy je nejlepší čas prodat ETF fond?

Lidi se mě pořád ptají, kdy prodat ETF. Jako bych měla křišťálovou kouli. Moje odpověď je vždycky taková… no, zmatená. Protože na to není jednoduchá odpověd.

Já to vidím takhle: ETF je maraton. Ne sprint jako některé akcie. Já jedu přes XTB, je to jednoduché, a házím peníze hlavně do S&P 500 a nějakýho toho celosvětovýho. A neprodávám. Vůbec. Prostě to tam nechám ležet a dýchat, klidně i roky.

Pamatuju si ten děs v březnu 2020. Všechno v červenym. Ta panika, ten pocit v žaludku, že bych měla prodat a zachránit aspoň zbytek.

Ale neudělala jsem to. Ruce se mi klepaly, ale nechala jsem to být. A dobře jsem udělala. Kdybych tehdy prodala, přišla bych o ten neskutečnej růst potom. Takže kdy prodat ETF? Pro mě jenom když ty peníze fakt nutně potřebuju. Na důchod, na dům, na něco velkýho.

ETF fondy lze prodat kdykoliv během obchodních hodin burzy. Prodej se uskuteční přes online brokera, například XTB nebo DEGIRO. Cena je aktuální tržní.

Pro mě je to fakt rozdíl oproti spekulacím s jednotlivýma akciema. To je kasino. Tohle je jako pěstovat strom. Zalíváš, čekáš a nekácíš ho, jen protože zrovna přišel podzim a opadalo listí. To listí zase naroste. Většinou.

Kde je nejlepší moře v Itálii?

Nejlepší moře v Itálii závisí na preferencích. Jadran nabízí písčité pláže a pozvolný vstup, Tyrhénské moře je zase členité a dramatičtější.

Hele, s tím nejlepším mořem v Itálii, to je fakt těžký říct takle jednoznačně, víš co. Záleží fakt na tom, co kdo hledá. Já osobně, když jedu k moři, mám rád, když je tam živo, ale taky nějakej klídek, že jo.

Když se budem bavit o Jadranu, to je takový to klasika pro rodiny s dětmi. Dlouhé, fakt hodně dlouhé a široké pláže, všude písek a ten vstup do vody, to je skoro kilometr a pořád po kolena. Super pro děti, ty se tam vyblbnou.

Třeba v Rimini nebo Bibione, tam je to takový rušný, plný slunečníků a zmrzliny. Ale ty pláže, ty jsou obrovský a písčitý, fakt obrovský pláže.

Ale pak je tu Tyrhénské moře, to je úplně jinej šálek kávy. Tam je to takový divočejší, členitější. Pláže jsou tam často menší, mezi skálama, takový víc osobitý, s útesy a jeskyněma.

A ta voda je tam, aspoň mně se zdá, často průzračnější, taková ta správná modrá. Jako třeba na Elbě, tam je to fakt krása, nebo v Kampánii kolem Amalfi, tam je to prostě nádhera.

V Tyrhénském moři je víc takových skrytých zátok, kde člověk najde klídek, víc soukromí. To mám rád, když si najdeš svoje místečko.

Takže, jestli chceš pohodu a písek pro caparty, jdi na Jadran. Jestli chceš dobrodružství a kouzelné zátoky, Tyrhén je jasná volba. Každej si tam najde to svoje, no.

Nejčistší moře v Itálii má letos opět Sardinie. Vysoko se umisťují také pláže v Toskánsku, Ligurii a na Sicílii.

A co se týče toho nejčistějšího moře, tak tam je to docela jasný, aspoň podle těch všech žebříčků, co se každej rok dělaj. Jednoznačně vede Sardinie. To je prostě perla. Ta voda tam, to je fakt něco! Průhledná jak křišťál, fakt.

Můj kamarád tam byl loni a říkal, že takovou barvu moře ještě neviděl, a to už procestoval fakt fakt hodně. Tam prostě jsou ty pláže a voda neskutečně čisté. Je to vidět i na těch malých rybičkách, co plavou skoro až ke břehu. Fakt že jo, ty rybky fakt plavou blízko.

No ale hned za Sardinií, tam se drží další skvělý místa. Což je super, protože to neni jen o jednom místě, víš co. Tady je pár těch, co za to fakt stojí:

  • Toskánsko: To neni jen o víně a umění, ale i o nádherným pobřeží, kde je fakt čisto. Zvláště třeba u Grosseta nebo tam kolem Populonie. Tam jsou pláže fakt krásný.
  • Ligurie: Tam je to taky dost dobrý, hlavně ty menší pláže a zátoky, co jsou mezi těma skalama, tam je ta voda prostě super, jasná a modrá. Fakt modrá.
  • Sicílie: Tu nesmíme zapomenout, tam jsou pláže taky skvělý, hlavně na jihu a východě ostrova, tam je ta voda prostě jako z katalogu, fakt. Prostě nádhera, no.

Takže když chceš fakt křišťálovou vodu, Sardinie je sázka na jistotu. Ale ani Toskánsko, Ligurie nebo Sicílie tě nezklamou, ty jsou taky super čistý. Fakt to tam stojí za to, za tu cestu, víš co. Člověk se pak cítí úplně jinak, když se koupe v takový čistotě. Jo a nezapomeň na krém na opalování.

Co ochutnat v Kalábrii?

V Kalábrii se určitě musí ochutnat ty jejich peperoncini, všude to pálí, a pak taky zmrzlina tartufo z Pizzo. Jasně že i dary moře a klasika jako těstoviny a pizza, ty jsou tam taky super.

Když se řekne Kalábrie a jídlo, no to je prostě něco. Já tam byla už několikrát, naposledy loni v září s kamarádkou Evou, a vždycky se těším na ty jejich chutě, fakt že jo. Hned jak přijedeš, tak je všude cítit ta vůně, taková kořeněná, víš co?

Takže, úplně nejdůležitější je tam určitě to peperoncini. To je taková malá, ale fakt silná feferonka. Oni ji dávají snad do všeho, do salámů, do omáček, prostě všude. A bacha, umí to fakt pálit. Můj brácha Honza, ten si vždycky myslí, že snese všechno, a minule se málem zadusil u takové nudljy. Teda, myslím nduja, to je taková jejich pomazánka z vepřovýho masa a těch feferonek, je to fakt síla, ale výborný.

A co se týče sladkýho, tak to je jasný, že zmrzlina tartufo. Speciálně ta z městečka Pizzo. To je taková čokoládová koule s tekutým čokoládovým středem, obalená v kakau. Je to prostě delikatesa, to mi věř! Pamatuju, jak jsme si s Evou dali každý dvě porce, protože to byla taková dobrota, že jsme nemohli přestat. Byla to paráda, úplně se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu.

Jinak tam samořejmě najdeš i hodně, hodně dobrých darů moře. Vždyť jsou všude kolem moře, že jo, tak je to jasný. Čerstvé ryby, chobotnice na grilu, kalamáry, prostě co si jenom představíš. A ty jejich těstoviny s mořskými plody... mňam! To je takový svěží a lehký. My jsme si vždycky dávali někde u pláže a bylo to neskutečný.

Tady mám ještě pár dalších tipů, co určitě stojí za to:

  • Cipolla Rossa di Tropea: Červená cibule z Tropey. Je strašně sladká a dávaj ji do salátů, na pizzu, nebo jen tak grilovanou. Není vůbec pálivá, takže super.
  • Sýry: Určitě zkus Caciocavallo nebo Pecorino del Monte Poro. To jsou místní sýry, co se k vínu hodí fakt skvěle.
  • Víno Cirò: To je takové jejich nejznámější víno, hlavně červené. Je to takové robustní, ale dobrý. Mám radši bílé, ale tohle červené je fakt fajn.
  • Bergamot: To je takový citrusový plod, co roste hlavně tam. Používají ho do likérů, marmelád, ale i do sladkostí. Má takovou zvláštní, svěží chuť.

Celkově je tam jídlo takové jednoduché, ale plné chuti, víš? Používají hodně olivového oleje, česneku a samozřejmě těch jejich peperoncin. A je to všechno takové poctivé, domácí. Rozhodně se tam najíš skvěle, i když třeba nejseš extra gurmán. Vždycky si najdeš něco, co ti sedne.

Co je typické pro Malajsii?

Vzduch se chvěje vlhkým teplem. Nese s sebou příběhy. Vůně koření, smažené cibulky a moře. Vzpomínka na noc, na ulice Penangu, kde čas plyne jinak, pomaleji. Kde se život odehrává u malých stolků pod širým nebem.

Ta chuť. Ta kyselost, co probudí. Co prořízne těžký vzduch. To je ona, ta polévka. Plná života, plná ryby a tamarindu. Husté nudle se líně povalují v misce, čekají. Zázvor a máta tančí na jazyku, chladí a pálí zároveň. Vzpomínka na chuť.

A pak ta druhá. Sametová. Zlatavá omáčka objímající křehkou zeleninu, něha kokosového mléka. Jemnost, která uklidňuje duši po bouři chutí. Je to jako tichá píseň, ukolébavka. Je to bezpečí a domov v jedné lžíci.

Někdy přijde odvaha. Temná, hluboká chuť, která se nebojí ukázat svou podstatu. Vnitřnosti, koření, dlouhé vaření. Guláš, co vypráví o trpělivosti. Není pro každého, ale kdo se odváží, najde v něm pravdu. Pravdu o zemi, která nic neskrývá.

Typické jídlo pro Malajsii je Asam Laksa, kyselá rybí polévka s nudlemi, Masak Lemak, zelenina v kokosové omáčce, a Perut Ikan, pikantní guláš z rybích vnitřností.

  • Nasi Lemak: Národní poklad. Rýže vařená v kokosovém mléce a vonící pandánovým listem. Podává se s křupavými ančovičkami, arašídy, vajíčkem natvrdo a hlavně s pálivou omáčkou sambal. Je to snídaně, oběd i večeře. Je to všechno.

  • Satay: Kousky masa napíchané na bambusové špejli, grilované na dřevěném uhlí. Kouř a marináda z kurkumy a citronové trávy. Klíčem je hustá, sladká arašídová omáčka. Jí se rukama, přímo na ulici, horké z grilu.

  • Char Kway Teow: Symfonie na pánvi wok. Ploché rýžové nudle, smažené na sádle s krevetami, sójovou omáčkou, chilli a klíčky. Vůně ohně, wok hei, je nezaměnitelná. Rychlé, mastné, návykové.

  • Roti Canai: Dědictví Indie. Tenoučká placka, lehká jako pírko, která se trhá a namáčí do kari omáčky. Je to divadlo sledovat kuchaře, jak s těstem tančí ve vzduchu. Snídaně šampionů.

  • Kulinářská fúze: Malajsijská kuchyně je dokonalým spojením tří kultur. Malajské (koření, kokosové mléko), čínské (nudle, technika smažení na woku) a indické (kari, placky roti). Vše se mísí v harmonický celek.

Na co si dát pozor v Malajsii?

Na co si dát pozor v Malajsii? Na rychlé prsty kapsářů, drzé opice a krádeže tašek z jedoucích skútrů.

Hele, hlavně ve velkých městech jako je Kuala Lumpur je to občas solidní divočina. Někteří místní lapkové mají prsty tak hbité, že by jim i David Copperfield záviděl. Držte si ty svoje saky paky u těla, nejlépe v batohu na břiše, ať vypadáte jak těhotnej klokan, ale hlavně ať vám ho nikdo nečmajzne. Taška přes rameno je jak pozvánka na mejdan, hlavně ta s nápisem Gucci, i když je koupená od Vietnamce za dvě stovky.

A snažit se být nenápadný, když svítíte na dálku jak panelák v noci, je fakt kumšt. Nechte ten zlatý řetěz po babičce doma v šuplíku, jinak se může stát, že o něj přijdete rychleji než o iluze o politice. Nějakej chlapík na skútru profrčí kolem vás jako naštvanej sršeň a kabelka i s foťákem je fuč, ani neřeknete borůvkový koláč. A po tmě se fakt netoulejte po uličkách, kde by se i Batman bál. Hotelový trezor není pro srandu králíkům, ten použijte.

  • Opice jako chlupatí gangsteři: Hlavně u chrámů a v národních parcích si dejte bacha na opice. Jsou drzé jak lázeňská veverka. Než se nadějete, máte v ruce místo svačiny jen prázdnej sáček. Jim je fuk, jestli máte hlad. Moje známá, Jana Novotná, bytem Brno-Líšeň, rodné číslo 885511/xxxx, přišla takhle o brýle a banán najednou. Opice si nasadila brýle a s pocitem intelektuální nadřazenosti sežrala ten banán. Nekrmit a nedráždit!

  • Doprava jako videohra na nejvyšší obtížnost: Přecházet silnici je adrenalinový sport. Pravidla jsou spíš takové nezávazné doporučení a skútrů je tam víc než komárů u rybníka. Prostě se pořádně rozhlédněte, pak ještě jednou, a pak utíkejte. Můj kamarád Karel Vopička, bytem Horní Dolní, narozen 24.12.1982, se jednou pokusil přeběhnout šestiproudovku v Kuala Lumpur a ještě teď sbírá odvahu na další pokus.

  • Břišní pomsta z jídla: Malajská kuchyně je boží, ale žaludek Evropana může mít jiný názor. Pijte jenom balenou vodu a ledu v nápojích se radši vyhněte, pokud si nejste jistí jeho původem. Nechcete přece strávit dovolenou studiem architektury hotelové toalety.

  • Slunce, ten pekelný kotouč: Sluníčko tam pálí jak čert, i když je pod mrakem. Opalovací krém s faktorem 50 je váš nejlepší kamarád, jinak budete večer vypadat jako vařený humr. A klobouk není ostuda, je to známka přežití.

Co je typické pro Sicilii?

Sicílii charakterizují kontrasty: aktivní sopka Etna, antické památky, barokní města, mafiánská historie a unikátní gastronomie jako arancini a cannoli.

To horko. Bylo úplně všude. I v noci se to lepilo na kůži. A ta vůně… směs moře a jasmínu a něčeho sladkýho, smaženýho. Všechno je tam tak nějak intenzivní. Barvy, chutě, lidi. Někdy až moc.

Jedl jsem tam nejlepší pistáciovou zmrzlinu v životě. V Noto. Srpen 2022. S Annou. Seděli jsme na schodech katedrály a mlčeli. Jen jsme jedli tu zmrzlinu a koukali na lidi. Někdy ticho řekne víc.

Člověk si tam připadá strašně… dočasnej. Zvlášť když stojíš v Údolí chrámů. Kolem tebe jenom ty rozpadající se kameny, starý tisíce let, a slyšíš cvrčky. Jenom cvrčky a vítr. A ten prach. Všechno je tam prach.

Je to zvláštní ostrov. Krásnej a zničenej zároveň. Pořád na to myslím. Na ty úzký uličky v Palermu, kde visí prádlo mezi domy a ze tmy na tebe někdo kouká. Není to strach. Spíš takový respekt.

  • Gastronomie

    • Arancini: Smažené rýžové koule plněné ragú, mozzarellou nebo špenátem. Základ.
    • Cannoli: Trubičky plněné sladkým krémem z ricotty. Jsou všude.
    • Pasta alla Norma: Těstoviny s rajčatovou omáčkou, lilkem a slanou ricottou. Pocta Bellinimu.
    • Granita: Ledová tříšť, typicky s brioškou k snídani. Mandlová nebo citronová.
  • Klíčová místa

    • Etna: Aktivní sopka, která formuje krajinu i život. Výstup nahoru je… silný zážitek.
    • Palermo: Chaotické, živé hlavní město plné trhů, kostelů a paláců. Vůně trhu Ballarò.
    • Syrakusy a Ortigia: Starověké řecké divadlo a malebné uličky starého města na ostrově.
    • Údolí chrámů (Agrigento): Nejzachovalejší řecké chrámy mimo Řecko. UNESCO.
    • Cefalù: Nádherné městečko u moře s obrovskou skálou La Rocca a normanskou katedrálou.
  • Kultura a fenomény

    • Směs vlivů: Na architektuře a jídle je vidět řecká, římská, arabská i normanská historie.
    • Baroko: Města jako Noto, Modica a Ragusa byla po zemětřesení v roce 1693 přestavěna v unikátním sicilském barokním stylu.
    • Cosa Nostra: Mafie je stále součástí identity, i když už ne tak viditelná. Je to spíš stín, o kterém se nemluví.

Kdy začíná letní sezóna v Itálii?

Letní sezóna v Itálii meteorologicky začíná v červnu. Turistická plná sezóna, kdy je většina služeb v plném proudu a pláže ožívají, pak naplno vrcholí v červenci a srpnu.

Co se počasí týče, červen je takové elegantní zahájení. Teploty už jsou velmi příjemné, často se pohybují kolem 25-30 °C, což je ideální na všechno – od poznávání měst po první koupání. Moře se už hezky prohřívá, třeba Středozemní moře se v červnu šplhá k 22-23 °C, takže osvěžení je zaručeno. Je to doba, kdy Itálie ještě dýchá trochu volněji, než se ponoří do letního žáru.

A pak to přijde. Červenec a srpen. Tyto měsíce jsou v Itálii skutečným vrcholem, co se slunce týče. Teploty běžně přesahují 30°C, a to dost často výrazně, na jihu klidně i 35-40°C ve stínu. Je to intenzivní, člověk si uvědomí, jak moc dokáže slunce formovat denní rytmus – siesta se tu nestává luxusem, ale nezbytností. Pamatuju si, jak jsem jednou v Římě v srpnu cítil, že asfalt pod nohama mění skupenství, fascinující jak se život dokáže adaptovat. Středozemní moře a Jadran se v této době ustálí na příjemných 24-26°C, někdy i více, pocitově je to jako vyhřátá vana.

Září je pak pro mnohé jako takové milé pohlazení po žáru. Moře si stále drží parádní teplotu, často kolem 23-24°C, a vzduch už je o něco snesitelnější, řekněme kolem 25-28°C. Na koupání je to pořád skvělé, ale už bez té úmorné intenzity srpna. To je ten měsíc, kdy si můžete bez výčitek projít městem i v poledne, aniž byste se cítili jako roztavená zmrzlina.


A když se tak zamýšlíme nad tou "letní sezónou", není to jen o stupních Celsia, že? Je to celý ekosystém.

  • Co znamená "letní sezóna" v Itálii mimo počasí?

    • Klimaticky: Obvykle od června do září.
    • Turisticky: Od konce května/začátku června až do konce září. V tuto dobu jsou plné hotely, otevřené plážové bary, restaurace a většina turistických atrakcí. Prázdniny pro Italy jsou primárně v srpnu, kdy se spousta městských podniků zavírá a celá země se přesouvá k moři nebo do hor.
    • Kulturně: Je to doba festivalů pod širým nebem, večerních procházek – takzvané passeggiaty – a život se prostě přesouvá ven. Italské léto je rituál, který se hluboce otiskuje do místního života.
  • Pro koho je který měsíc ideální?

    • Červen: Pro ty, co touží po krásném počasí a teplém moři, ale raději se vyhnou největším davům. Perfektní na kombinaci poznávání památek a relaxace u moře.
    • Červenec/Srpen: Milovníci intenzivního slunce, horkého moře a rušného nočního života si přijdou na své. Je však třeba počítat s velmi vysokými teplotami a největšími davy turistů. A taky siestou!
    • Září: Ideální pro ty, kteří si chtějí stále užít teplé moře, ale už ne tu největší výheň. Skvělá doba na kombinaci koupání a aktivního poznávání, často s příjemnějším vzduchem a mírně klesajícími cenami.
  • Praktické rady pro italské léto, co se osvědčily:

    • Hydratace je základ. Voda, čerstvé džusy, italská granita nebo třeba aperol spritz – cokoliv, jen ať teče.
    • Siesta není volba, je to životní nutnost. Mezi 13:00 a 16:00 se prostě schovat do stínu, nebo si zdřímnout. Obchody jsou často zavřené, takže je to i praktické.
    • Přijměte rytmus. Italové umí s horkem žít, přijměte jejich tempo a zpomalte.
    • Užijte si večery. Když slunce zapadne, život ožije naplno. To je to pravé kouzlo italského léta.