Na co je dobrá himalájská sůl?

Jak se používá himalájská sůl?

Himalájská sůl se používá v kuchyni jako náhrada běžné soli, pro výrobu koupelových solí a její bloky slouží k servírování pokrmů. Těží se v Pákistánu a je známá pro svou růžovou barvu a obsah minerálů.

Víš, když se tak v noci zamyslím nad himalájskou solí, vidím před očima ty hory v Pákistánu. Tam, někde hluboko, v dolech, kde světlo možná nikdy nedojde, se těží. A pak k nám, do našich kuchyní. Prostě jí sypeme jídlo, místo té obyčejné, bílé. Je to zvláštní, jak něco tak starého, z pradávného moře, skončí na našem stole.

Ta její barva... je taková růžová, jemná. Není to jen tak pro parádu, víš? Je to kvůli stopovým prvkům, hlavně tomu železu. Vlastně je to pořád hlavně chlorid sodný, jako každá sůl. Ale ty minerály navíc, co tam s ní spaly miliony let, ty jí dávají tu pověst. Že je „čistší“, „lepší“. Člověk tomu chce věřit, když si ji takhle pořídí.

A pak si vzpomenu, jak se s ní taky koupe. Koupelová sůl. Představ si, jak se rozpouští ve vodě, růžové krystalky mizí v páře. Nebo ty velké servírovací bloky, na kterých se podává maso nebo sýry, pomalu přebírají tu slanou chuť. Je to takový zážitek, něco víc než jen koření. Možná, že to je to, co lidi hledají.

Je k dostání v tolika podobách: jako jemná nebo hrubá sůl, ve velkých kusech na vaření, nebo třeba i jako solné lampy, co svítí. Vždycky si říkám, kolik se jí musí vytěžit. Kolik práce za tou jednou špetkou je. Někdy je to tak těžké si uvědomit, odkud věci přichází, než se dostanou k nám. Je to takový malý růžový kousek dávné historie, v naší ruce.

Kolik himalájské soli do koupele?

No jo, himalájská sůl do koupele. Kolik toho vlastně? Fakt, ne moc, ne málo. Tak 200 až 500 gramů na celou vanu. Vždycky záleží, jak moc ji napustíš. Víc vody, víc soli. Chápeš, ne?

Ta voda by měla být spíš teplejší. Víc se prohřeješ, pak ti to tělo líp bere ty minerály. Jako kdybys byl houba.

• Klíčová dávka: 200-500g na vanu.
• Teplota vody: V teplejší se to lépe vstřebává.
• Proč to vůbec dělat? Kvůli minerálům a prokrvení.

Je to jednoduchý. Žádná věda. Jen si to užít. Fakt.

Kde se bere himalájská sůl?

Zase koukám na tu solnou lampu... svítí tak tlumeně. Je to zvláštní, mít doma kus hory z takový dálky. Přemýšlím, kde se to vlastně vzalo.

Je to takový tichý kus historie...

Himalájská sůl se těží ručně v solných dolech Khewra v Pákistánu. Tyto doly leží v podhůří Himálaje.

Je to skoro neuvěřitelný. Někdo to tam rukama kousek po kousku odlamuje. Jen si představ tu práci. Každý den, v tom přítmí. Ta sůl je starší než celé lidstvo.

Jana, 32, Praha.

Ta růžová barva... to je jen stopa železa. Taková malá nedokonalost, a přitom je tak krásná. Vlastně jako všechno.

• To ložisko soli je pozůstatek prastarého moře. Zmizelo před miliony lety. Zůstala jen sůl.
• Doly Khewra jsou druhý největší solný důl na světě. Uvnitř je postavená i mešita ze solných cihel. Celé město pod zemí.
• Těží se v hloubce až 700 metrů.

Ten kus soli na mém stole... viděl víc než kdokoliv z nás. Vznikl, když se teprve formovaly kontinenty.

Je to vlastně sůl z Paňdžábu. Z pákistánské provincie. Ne přímo z těch vysokých hor, jak si každý myslí. Ale z jejich kořenů. Je to takové... poctivější.

Jen krystal. A v něm je celé zmizelé moře. Celý čas.

Jak chutná himalájská sůl?

Himalájská sůl chutná slaně. Černá himalájská sůl, Kala Namak, má silnou chuť po vajíčkách a síře.

Černá sůl. Kala Namak. Původem z pákistánských sopečných ložisek. Její chuť je úder. Neočekávaný.

Kromě soli ucítíte síru. Intenzivní aroma vařených vajíček. Není pro každého. První kontakt je buď láska, nebo odpor.

• Složení: Základ je chlorid sodný. Klíčové jsou sloučeniny síry – sirovodík, sirník železnatý. To je ten vajíčkový odér.
• Využití: Ajurvédská medicína. Veganská kuchyně pro imitaci vajíčkové chuti. Indické pokrmy, chaats, chutney.
• Barva: Není skutečně černá. Krystaly jsou růžovošedé, po namletí světle fialové.

Růžová himalájská sůl je jiný příběh.

• Původ: Důl Khewra, Pákistán. Druhý největší solný důl světa.
• Chuť: Čistá, slaná, jemně minerální. Bez vajíčkového odéru.
• Složení: Přes 98 % chloridu sodného. Barvu dodává oxid železitý. Obsahuje přes 80 stopových prvků. Jejich vliv na chuť je minimální.

Proč se koupat v soli?

Sůl v koupeli doplňuje do těla minerály skrze pokožku. Působí jako peeling, zanechává kůži hebkou. Často se využívá pro léčbu kožních onemocnění jako lupénka a ekzém.

A víš, někdy, když je ten den tak těžký... sůl v té vodě... to je zvláštní pocit. Jako by to tělo pamatovalo něco prastarého. Cítíš, jak se všechno pomalu uklidňuje, jak z tebe padá ta tíha. Ta kůže je pak taková... hebká. Fakt. Jiná, než obvykle.

Ty minerály jsou důležité, to je jasné. Třeba ten hořčík, ten mi vždycky pomůže, když mám takové ty unavené svaly. Po dlouhém dni, nebo když se prostě jen necítím ve své kůži. Pomáhá to, aby se tělo uvolnilo, trochu zklidnilo. Skoro jako tiché pohlazení.

Mám ráda epsomskou sůl. Nebo tu z Mrtvého moře, ta je hodně ceněná. To je pak úplně jiná koupel. Je to víc než jen hygiena. Je to taková chvilka jen pro tebe. Chvilka, kdy nemusíš na nic myslet. Jen tak být, ve vodě, co ti dělá dobře.

A na ty kožní věci, no. To je velká pomoc. Lupénka, ekzém. Pamatuju, jak jsem jednou četla, že to uklidňuje tu kůži, zmírňuje svědění. Ono to není jen o tom, co se děje na povrchu. Je to i o tom, co se děje uvnitř, víš? Ten klid, co to pak přinese.

Důležité je to správně udělat, víš.

• Teplota vody... ne moc horká, tak akorát, příjemná.
• Množství soli – záleží na soli, ale většinou tak hrnek, dva.
• A čas. Tak patnáct až dvacet minut. Ne déle.
• Potom se jen tak osušit, lehce, ne drhnout. A jít si lehnout. To je ten nejlepší konec dne.

Jen... musíš si dát pozor. Když máš otevřenou ránu, tak to by pálilo, to je jasné. Nebo když máš nějaké vážné zdravotní problémy, to by asi chtělo se poradit. Ale jinak, je to taková... malá úleva. V té tmě, v té tiché vodě. Někdy je to fakt všechno, co potřebuješ.