Na co se ptá Personalista?

135 zobrazení
Jasně, takhle bych to viděla já: Personalista se ptá na ty klasické věci - školu, praxi, počítače, řidičák, jazyky, vedení lidí. Ale taky můžou přijít záludnosti typu největší strach nebo oblíbený kreslený hrdina. To mě osobně dostává do úzkých - jako co tím chtějí zjistit? Snad jestli nejsem blázen, nebo co. A co si budeme povídat, někdy mám pocit, že hledají spíš Supermana než normálního člověka.
Komentář 0 líbí se mi

No, takže co se mě tak jako personalisti ptají? Tak jo, řekla bych, že to je takový standardní kolečko. Škola, to je jasný, kde jsem co vystudovala, na co jsem chodila za kroužky (jestli na nějaký vůbec). Pak se zajímají o praxi – kde jsem pracovala, co jsem dělala, co umím a co neumím. A pak samozřejmě počítače, řidičák, jazyky… víte, ta klasika. Jo, a občas se zeptají, jestli umím vést lidi. No, jako vést lidi... to je otázka. Záleží na jakejch lidech, že jo?

Ale pak, ó můj bože, pak přijdou ty záludnosti. Víte, ty otázky, u kterejch si říkám: "Proč? Proč se mě tohle ptají?" Největší strach? Oblíbený kreslený hrdina? Co tím sledujou? Chápete mě? Jako co tím jako fakt chtějí zjistit? Jestli nejsem úplnej magor? No, možná by se to dalo odvodit, protože občas mám pocit, že se chovám jako totální blázen.

Vzpomínám si, když jsem se jednou ucházela o práci v marketingu. A ta personalistka, fakt milá paní, se mě zeptala: "Kdybyste byla zvíře, jaké byste byla?" No, a já jsem úplně ztuhla. Co mám říct? Lev? Orlice? Kočka? Proč vůbec takovou otázku dávají? Nakonec jsem řekla, že asi kočka, protože ráda spím a jsem nezávislá. Ale dodnes nevím, jestli jsem trefila to, co chtěli slyšet.

A co si budeme povídat, občas mám fakt pocit, že hledají spíš Supermana než normálního člověka. Že musíš umět všechno, znát všechno, bejt super flexibilní, super komunikativní… no, prostě super. A to se občas nedá. Někdy prostě potřebuju kafe a pět minut klidu, abych mohla fungovat. To je tak strašný?