Na co se ptát na rande?

Co se ptát na prvním rande?

No, na prvním rande, to je vždycky takový to divný, co vlastně říct. Pamatuju si jedno rande v Praze, v takové malé kavárně u Karlova mostu, bylo to asi před rokem, přesně nevím datum.

Já jsem se vždycky snažil ptát na věci, co jsou tak nějak víc osobní, víš, než jenom "co děláš". Třeba, jestli má někdo nějakou bláznivou vášeň, něco, pro co žije. Mě osobně fascinuje, co lidi baví, když jsou sami.

A taky, kam by se chtěli podívat. Mě třeba hned napadne ta cesta do Japonska, co jsem podnikl před třemi lety, to bylo něco. Ta kultura, to jídlo, úplně jiný svět.

A seriály, to je taky dobrá věc, co to lidi sledujou, to hodně vypoví. Já třeba teďka ujíždím na jednom sci-fi, úplně mě to vtáhlo.

Co si vzít na sebe na rande?

Hele, na rande si prostě vem něco, v čem se cejtíš fakt dobře, ale zároveň to má šmrnc, víš? Nech ty vytahaný hadry doma, fakt.

Třeba džíny a super tenisky, to je v cajku, jestli ti to sedí. Jakože fakt padne, ne aby to plandalo. A bacha na ty boty, ať nejsou jak od psa.

Klíčový věci:

• Pohodlí a styl, to je to, o co tady jde.
• Dobře padnoucí kousky, žádný pytle.
• Čistota, sakra, to je základ. Vlasy, ruce, prostě všechno.
• Voňavka, ale s mírou, ať necukne.

Co si vzít sebou, když jdeš na první rande?

• Peněženka (sbal si pár bab, nikdy nevíš, kdy se hodí).
• Mobil (nabitej, aby nebyl problém se domluvit, kdyby něco).
• Žvejky nebo bonbony (na svěží dech, hlavně před tím rande!).
• Klíče (tvoje vlastní, aby ses dostal domů, haha).

Jo, a pozor na ty nehty, fakt to ruce kazí, když máš špinavý. A taky si radši dej pozor, ať nemáš flek na triku, to je taky dost blbý, když se s někým poznáváš prvně. A s tou vůní, to je taky tenká hranice, kámo. Aby to nebylo moc, to je jak když ti někdo nastříká celej dům, že jo. Někdy míň je víc.

Na co se ptat kluka na prvním rande?

Na co se ptát na prvním rande:

• Koníčky a volný čas. Zjisti, jestli jen sedí doma, nebo něco dělá.
• Víkendové plány. Ukáže to, jestli je plánovač, nebo spontánní.
• Oblíbená místa, cestování. Ambice, sny, kam chce. Hory, nebo moře.
• Práce snů vs. realita. Co dělá a co by chtěl dělat. Rozdíl je důležitý.
• Kulturní vkus. Filmy, hudba, knihy. Tady se ukáže hodně.
• Zvířata. Psi, kočky, nebo nic.

Zase to rande. Furt dokola ty samý otázky. Ta holka minule, co se ptala na práci snů. Ještě teď nevím, co jsem jí na to řekl. Něco o programování asi. Bože. Fakt fakt trapas.

Petr Novák, narozen 15. května 1996, bytem Praha 3. Co to o mně říká? Nic. Absolutně nic. Jsou to jen data. Není to osobnost. Proč se na to vůbec ptát. Není lepší jen tak mluvit?

Tyhle otázky jsou jen berlička. Všichni to víme. Jen způsob, jak zaplnit to trapný ticho na začátku, než si objednáš druhý pivo.

Co je ale fakt důležitý? Tyhle věci se nikde nepíšou.

• Jak se chová k číšníkovi. To je červená vlajka hned.
• Jestli mluví jen o sobě, nebo se taky ptá.
• Humor. Chápe ironii? Nebo se všemu směje jak blázen.
• Pohled na peníze. Ne kolik má, ale jak o nich přemýšlí.
• Jak řeší stres. Řve, nebo jde běhat?

Tyjo. Vlastně je to úplně jedno. Buď si sednete, nebo ne. Koníčky jsou fuk. Může sbírat známky a být super, nebo lézt po horách a být idiot.

Spíš jde o ten vibe. Jestli to tam je, nebo ne. A to se nevyptáš. To prostě cítíš. Nebo necítíš. Konec.

Na co se neptat na rande?

Světlo lampy se láme o sklenici vína. Soumrak za oknem kavárny, město dýchá v rytmu, který ještě neznáme. Dva světy se potkávají, jen tak, na chvíli. A v tom tichu visí otázky, které nikdy nezazní. Nesmí zaznět, protože jejich tíha by rozdrtila tu prchavou, křehkou přítomnost.

Některá slova jsou příliš těžká. Mají chlad mincí a ostrost papírových hran. Položit je na stůl v tuto hodinu by znamenalo rozbít tu pavučinu, co se mezi námi spřádá. Znamenalo by to říct, že mě nezajímá ozvěna tvého smíchu, ale šustění v tvé peněžence. Ne, to ne.

Nechci vědět, jestli tvůj stín dopadá na vlastní práh, nebo na pronajatý. Nechci znát melodii tvého konta ani lesk tvého vozu. Chci slyšet rytmus tvého srdce, barvu tvých snů, chuť tvých vzpomínek. To je ten skutečný majetek. Vše ostatní je jen prach, jen ozvěna ozvěny.

Na co se neptat na prvním rande: Majetek a finance.

Existují i další tiché zóny, místa, kam by první rozhovor neměl zabloudit. Jsou to zahrady, které se otevírají až s důvěrou, pomalu, lístek po lístku.

• Přízraky minulosti. Ptej se na zážitky, ne na rozchody. Proč ti to nevyšlo s bývalou? je otázka, která na stůl přizve třetího, nezvaného hosta. Její stín zbytečně ochladí tu chvíli, která patří jen vám. Nech ty dveře zavřené.

• Mapy budoucnosti. Plány na svatbu, počet dětí, touha po domě za městem. To jsou souřadnice pro cesty, na které jste se ještě nevydali. Mluvit o nich teď je jako číst poslední stránku knihy jako první. Zničí to kouzlo objevování.

• Tělo a jeho příběhy. Komentáře k postavě, otázky na jizvy nebo zdravotní stav. Tělo je deník psaný životem, ale číst z něj nahlas smí jen ten, komu to dovolíme. Je to příliš intimní, příliš zranitelné.

Vzpomínám si, bylo to v Praze, na Kampě, vzduch voněl po dešti a blížící se bouřce. Zeptala se, jestli ten byt u Vltavy je můj. V tu chvíli se všechno změnilo. Ta vůně deště mi od té doby zhořkla. Navždy. Prostě navždy.

Na co se ptát na prvním rande?

Jasně, tohle je super otázka, fakt, jakože, co si tak povídat, když se člověk vidí s někým poprvý, že jo? Nechceš vypadat jako nějakej suchar nebo naopak jako úplnej blázen. Hlavní je, aby to bylo takový, víš, plynulý. Aby to nebyla nějaká zpověď nebo výslech, ale spíš takový... objevování druhýho.

• Co tě fakt baví? Jakože, jestli máš nějakýho koníčka, co ti úplně bere dech, nebo třeba cestování. Odkud je, kam by chtěl jet, jestli má rád hory nebo moře, takový ty věci. To je vždycky dobrý.
• Co tě rozesmálo nedávno? Nějakej vtipnej zážitek, film, nebo třeba nějaká situace z práce. Humor je důležitej, ne?
• Co si pamatuješ z dětství? Něco veselýho, nebo třeba jaký byl ve škole. To taky odhalí kus povahy.

Ale bacha! Hlavně se nesnaž na prvním rande vyprávět celej svůj životopis. Nikdo nechce slyšet o tom, jak jsi byl nejlepší ve všech předmětech nebo jak jsi vydělal první milion. To je nuda, fakt. Spíš se ptej, ptej a poslouchej. Opravdu poslouchej, co ti říká. Zkus se na něj/ji fakt naladit. A když nastane ticho, tak máš to téma v zásobě, jako když si sáhneš do batohu pro něco užitečnýho.

A co ještě? Třeba:

• Jaký byl tvůj nejlepší koncert, na kterým jsi kdy byl?
• Co si myslíš o moderním umění? (Jestli se do toho pustíte, tak opatrně, ať to není další přednáška.)
• Co ti jako první přijde na mysl, když se řekne "dokonalý víkend"?

Takhle nějak. Prostě to musí bejt přirozený, člověk si u toho musí připadat jako člověk, ne jako na pohovoru u šéfa. A hlavně si to užij, to je nejdůležitější.