Co napsat na děkuji?

Cože, zase děkuji? To je věčné dilema, co? Vždycky se mi v hlavě honí, co vlastně napsat. Někdy je to tak jednoduché, že to skoro bolí… "Díky," hodím tam prostě a jdu dál. To je na kamarády, na bráchu, na lidi, se kterými si tykám. Fakt, občas jenom "díkes" stačí, víte? Jako když mi kámoš půjčí deset korun na kafe, ani se nad tím nezamýšlím. Prostě "díkes" a je to. Nebo "děkuju," to je takové univerzální, slušné. Ale pak jsou situace, kdy se to trochu zamotá.

Pamatuju si, jak jsem jednou děkovala paní učitelce za to, že mi pomohla s projektem. Myslím, že jsem tehdy použila "Děkuji mnohokrát," znělo to tak... oficiálně. Ale ona se usmála a řekla, že to není potřeba, že to pro ni byl taky zážitek. A to mě dostalo. Najednou jsem si uvědomila, že to "mnohokrát" vlastně znělo trochu strojeně.

Možná je to blbost, ale já to tak cítím. Studie o tom, jaký vliv má slovník na vztahy, jsem sice nečetla, ale věřte mi, že ta intonace, ten pocit... to je podstatnější, než kolikrát řeknete "děkuji". Občas mi přijde, že i to jednoduché "děkuju" zní upřímněji, než nějaké dlouhé, formální věty. A co třeba "děkan"? To je takový...vtipný, neformální, ale i tak nějak vděčný zároveň. Prostě záleží na kontextu, na tom, s kým se bavím a jak se cítím.

No a ten "ď"? To už je fakt jenom pro nejbližší, pro ty, kteří poznají, co tím myslím. Je to takový... zkrácený, rychlý, ale taky vlídný způsob, jak vyjádřit vděčnost. Prostě, kolikrát vám to "děkuji" zní tak, že se budete sama sobě divit? Já to mám tak každý den! A co vy?