Jak mluvit asertivně?

Jak mluvit asertivně? Tohle s tou asertivitou… fakt mě to trápilo, věčně jsem se podřizovala. Víte, jak to je, když se něčeho bojíte? Já se bála konfliktu, radši jsem mlčela, i když mi to uvnitř vřelo. A pak jsem si uvědomila, že tohle není život. Že já si zasloužím, aby mě někdo slyšel, aby mě respektoval.

Tohle s tím "já, já, já" - to je blbost, to fakt není pravda! Asertivita není o sobectví, to mi věřte. Je to o tom, najít tu správnou rovnováhu, víte? Jasně říct, co chcete, ale zároveň – a to je klíčové! – brát ohled na druhé. Představte si, že jste v obchodě a prodavačka vás odbývá. Já bych si to dřív nechala líbit, ale teď už bych řekla, že se mi to nelíbí, a klidně bych si i stěžovala, ale slušně. S úctou.

Bez empatie to fakt nejde, jinak to skončí jako hádka, ne jako konstruktivní rozhovor. Pamatuju si, jak jsem se snažila asertivně říct svému šéfovi, že mám moc práce. První pokus byl katastrofa! Byla jsem tak nervózní, že jsem to řekla agresivně, on se na mě zamračil a já si připadala ještě hůř. No, druhý pokus byl už lepší, pokusil se mi s tím pomoct. Vidíte? Je to o tom najít ten správný tón.

Asertivní komunikace je, promiňte mi ten klišé, ale fakt je to umění. Je to o respektu, o respektu k sobě samé, a o respektu k ostatním. Je to naučit se říkat "ne" bez pocitu viny, to je taky něco. Četla jsem někde, že asi 70 % lidí má s asertivitou problém, no, já k nim patřila, naštěstí už ne. Stojí to za to úsilí, věřte mi. Zkuste to, třeba to i vám změní život!